Tahle…povídka představuje světlou a stinnou stránku lásky k někomu,kdo jí neopětuje a nebo kdo jí nesmí opětovat…Newim jak mě to ted napadlo,ale přesto budu vděčná za vaše komentíky a názory xD xD Kujuuuuu xD xD…..vaše Kattie Začínalo něco nového.Cítila jsem to.Slunce mě se svými jemnými, jarními paprsky hladilo po tvářích a celý svět jako by se smál.Květiny kvetly neuvěřitelnou rychlostí,ale jako zázrakem neuvadaly,ptáci zpívali a radostně poletovali.Šumění stromů se rozléhalo všude kolem.Bylo to jako by mi šeptaly.Slůvka radosti a krásy,potěšení a něhy.Jako by tiše zpívaly jednu nekonečně dlouhou,nádhernou píseň.Píseň o lásce.A já byla zamilovaná.Tak jako nikdy. Slunečný jarní den vystřídala temná,nepřístupná a chladná noc.Květiny už dávno zavřely svá jemná poupata a ptáci v tichosti seděli ve svých hnízdech.Nezbylo nic z čeho bych se mohla radovat.Možná jen velký měsíc,měsíc v novu,zářící studeným světlem a odrážející se v nehybných vodách jezera.Jen ten snad poskytoval malou útěchu.Ale já přesto byla plná smutku a zloby.A věděla jsem,že to nikdy neskončí…