Album ,Peep' je na světě a Rasmus je čím dál tím slavnejší. Připravují se na další album a chystají se taky na turné po Finsku. Všichni teď sedí u Pauliho a pracují na nových songech. Je jaro a pomalu se stmíva. Nathalie se díva na ponuky a značí si všechno do diáře. Vymyslela to dobře, protože všechno si zapisuje ve svým rodním jazyku s nikdo ve skutečnosti neví co má na plánu. Lauri se hrál s mikrofonem ,,O tomhle sem snil." Jediný kdo mu věnoval pozornost byla Nathalie. V poslední době se s ním nějak ostatní nechtěli bavit. Jedině Nathalie při něm byla. Jak slíbila. Nikdy ho neopustila a když požádal, vždy mu pomohla. Ostatní říkali, že mu trochu sláva stoupla do hlavy. ,, A o čem si snil?" zeptala se Nathalie ,,O tom, že vyhrajem finskou grammy. Jsme objev roku. Já se picnu." Nathalie sklonila hlavu a dále si psala do diáře. Lauri mal tak trochu pocit, že jejich vztah není taký jaký býval. ,,O tom mnozí budou i nadále jen snít." Lauri neměl náladu na její dvou smyslný věty. Pauli a Eero přemýšleli na tom jak dodát písníčkám švih,proto Janne raději vstal a sednul si k Nathalie. Pak ji začel šťouchat do zad. Nathalie se otočila a vzala polštář a začela ho ním mlátit. Janne jí ho vychmatnul a odhodil pryč a začel lechtat. Nathalie se začela smát svým smíchem a Pauli s Eerem se na nich koukli a pak na sebe a začeli se taky smát. Eero dostal záchvat a Pauli schodil celé Janneho bicí a teď se válel po podlaze. Laurimu, ale do smíchu nebylo. Vstal a šel k Jannemu a Nathalie. Chytnul Janneho a vrazil mu pěstí přímo do nosu. Janne zavyla z nosu mu vystřekla krev. Nathalie hned přestala. Prudce vstala ,,Blázníš?!" Janne se chytnul za nos a Eero hned chytil Lauriho, který se znovu zaháněl. Pauli se nějak pozvejchal ze země a šel Eerovi napomoc. Nathalie hned začela Jannemu utírat krev. ,,Co to do tebe vjelo? Mohls mu ublížit." Lauri se vzpíral ze všech sil , Tohle ne! Dostanu tě!' prolítlo v Lauriho hlavě. ,,Nebude mi osahávat holku! Debil hnusnej! Ať si najde svou!" Pauli a Eero mali co dělat, aby ho udrželi. Nathalie Jannemu utírala krev a Janne mírne skučel ,,Neosahával mě. Jen mě přátelský lechtal. Na tom není nic zlýho." Lauri nedokázal udržet svůj hněv ,,Přátelský lechtal?! Pořád se kolem tebe motá a hledá jen záminky, aby se mohl k tobě přiblížit a sahat na tebe!" Jannemu stékaly slzy, ale Lauriho to nemrzelo. Chtěl se vytrhnout Eerovi a Paulimu, který ho drželi ze všech sil, chtěl spůsobit Jannemu tu největší bolest jaká jen je. ,,A jak vidím tobě se to líbi! Věděl jsem to, že jen čekáš na tu správnou chvíli, abys mě mohla nechat a začet si s tímhle ubrečeným maminčiným maznáčikem, který tě osaháva kdy jen může, protože není schopnej najít si vlastnou holku a ty mu to ještě i dovolíš! Chováš se jak nějaká děvka!" V tu chvíli nastalo ohlušujíci ticho. Nathalie zastala s rukou, v který držela kapesník, na půl cestě od Janneho nosu. Lauri ji neviděl do obličeje, protože mu stála chrbtem. Janne přestal skučet a hleděl ohroměně na Natahlie. Pauli a Eero přestali držet Lauriho, který teď jen stál mezi nima a hleděl Nathalie na záda. ,Teď jsem zvedavej co vyblekotáš.' Pomalu se narovnala. Pořád mu byla zády. Janne ustrnul v křesle a krv mu pomaly stekala po bradě. Nathalie se otočila Lauriho zarazilo jak se tváři. Byla dosta bledá a v očíh ji chyběla její něha. Byly přesně jak ten prvý den kdy se seznámily. Ledové a plné hněvu. Podívala se na něj a z každýho slova a pohledu sálal hněv a chlad. ,,Jak se opovažuješ říkat mi, že jsem děvka?! Janne je můj přítel, stejně jako Eero, Pauli i ty." Lauriho naštvalo, že ho dáva na jednu kopu s ním. ,,Jak mě můžeš porovnávat s ním?! Já jsem mnohem lešpší než tenhle kretén! Já vyhral finské grammy!"Nathalie šla blíž. Hněv byl až hmatatelnej. ,,Jak můžeš něco takového říct." šepla s chladem,,Ty...Jsi... NIC BEZ NICH!!!"začela křičet Nathalie,, BEZ NICH JSI JEN MALEJ A USMRKANEJ ROZMAZLENEJ BLONĎÁČEK!! VYHRÁLA TO CELÁ SKUPINA. SKUPINA RASMUS A NE LAURI YLÖNEN!!!OD TY CENY MI VŠICHNI ŘÍKALI, ŽE SI SE ZMĚNIL,ŽE JE Z TEBE NAMYSLENEJ CHLAPEČEK, ALE JÁ STÁLA POŘÁD PŘI TOBĚ. NIKDY TĚ NEOPUSTILA. A NEURÁŽEJ JANNEHO TO ŽE JE JINÝ JAK OSTATNÍ TO HO DĚLÁ VÝNIMEČNÝM!!! ZATO TY SI STEJNÝ!!!" poprvý od kdy znal Nathalie na něj začela křičet. Pauli, Eero a Janne jen stály a dívali se to na Lauriho to na Nathalie. Janne měl už červený triko od krve co mu pořád vytekala. Eero se asi vzpamatoval, protože šel k Jannemu a přiložil mu kapesník n nosu. Lauri se podíval na Nathalie ,Nic nechápe.' ale nějaký hlásek v Lauriho hlavě se ozval, Má pravdu. A ty to víš' Lauri nemohl ovládnout to co pak řekl ,,Nenávidím tě! Jsi odporná a sprostá a nenávidím den kdy sem tě poznal a kdy jsi přijela do Finska. Já tě miloval a ty si si hrála s mými citmi. Byl bych nejradši, kdyby si vypadla z mýho života." Nathalie vypadala jakoby si na něco vzpomenula, vzala si bundu a odcházela, ale při dvěřích se zastavila a řekla Laurimu. ,,Já tě nikdy nepřestala milovat. Budu tě milovat pořád. Nelituji co jsem řekla, protože je to pravda. Jediný co budu litovat je to, že už nikdy....nikdy"Lauri pomalu začel litovat co řekl. Nathalie vypadala jakoby nemohla najít odvahu na svý slova,,...nebudu...moct cítit tvý objetí" pak rychle vyšla ven a slyšeli jak vychází z Pauliho domu. Lauri tam stál a cítil jak mu steká slza. Něco v něm mu řeklo ,Běž za ní a omluv se jí!'Lauri vyběhnul za ní ven. Ještě ji stihnul vidět jak běží do prava na konec ulice. Lauri se ze všech sil rozběhnul za ní. Na rohu zabočil a viděl ji jak utíka směrem k.... ,,NATHALIE! STŮJ!" tohle nemohl dopustit.,Ne ať tam nejde.Prosím ať tam nejde.' Nathalie se otočila a zastala. Pak , ale pokroutila hlavou a rozběhla se dál. Lauri zrychlil a v dálce viděl jak se blíži k dálnici. Zeskočila z chodníku a pomaly kráčela k cestě ,,NATHALIE! NATHALIE!" ZAstala několik metrů od dálnice a hleděla jak k ní utíka. Lauri už nebyl dost daleko od ní, ale zarzu když zeskočil z chodníku, ale najednou ..Nemohl utékat. Noha se mu zasekla mezi kameny. Nathalie couvala k cestě a kroutila hlavou. Už stála na kraji cesty kde procházeli autá obrovskou rychlostí.Podívala se za sebe a otočila se a hleděla na něj s očima plnými bolesti. ,,NEEEEEEEEEEEEEE! NEDĚLEJ TO! ODPUSŤ MI! POTŘEBUJI ŤE!" křičel Lauri na Nathalie. ,,Pozdě.Nedal si mi jinou možnost. Už není jiná cesta. "šepla. Otočila se vběhla mezi autá a Lauri slyšel škripot brzd a náraz. Prudce trhnul nohou a podařilo se mu nohu vyndat a vběhnul mezi auta, z kterých vystupovalz lidi, aby se podívali co se stalo. Nathalie ležela na boku a z ruky ji vytékala krev. Lauri si k ní kleknul a převrátil ji na chrbát. Na líci měla dost hlbokou ranu a stekály ji krvavý slzy. Lauri ji utíral krev svými rukama a nemohl zastavit slzy co mu tékly po tváři. ,,Proč?" bylo to jediné na co se zmohl ,,Nemohla sem jinak." ,,Mohla. Neměla si odcházet. Promiň mi to co jsem řekl." Nathalie se usmála a rukou ho pohladila po tváři. ,,Já ti dávno odpustila. Dávej si na sebe pozor."Lauri nechápal proč to říka. ,,To bude v pořádku. Vezmu tě do nemocnice a ..."Nathalie ho přerušila ,,Je pozdě. Ne nech mě odejít." Lauri se sklonil a políbil ji ,,Nenechávej mě tady samotného. Prosím." ,,Budu žít v tvém srdci."Lauri cítil jak mu ochabla v náručí. Sklonil hlavu a naposled ve svém životě políbil holku, kterú tolik miloval. Přijela sanitka a Lauriho odtrhly od Nathalie. Nechtěl ji opustit. Nějaký pán mu něco říkal, ale on nechtěl nikoho poslouchat ,,Poď chlapče. Odvezem tě domů." Lauri se vzpíral ,,Ne nejdu nikam. Já chci být s ní" sanitáři naložili Nathalieino tělo do sanitky a zavřely dveře. Lauri se díval jak mu odnášeji část jeho duše. Ten pán co ho držel, ho pomalu tahal do svýho auta. Lauri vzlykal bolestí. , Tohle je jen zlej sen, ze kterýho mě zobudí Nathalie svým nejhezčím ůsměvem.' ,,Poď, Už nic neuděláš. Je mrtvá." řekl ten člověk. Lauriho ty slova pořádně ranili ,,Není. Nemůže."šeptal Lauri. Vtlačili ho do auta a Lauri sklonil hlavu a pozvracel se do toho auta. Bylo mu moc špatně. Nevěděl o sebe pořádne. Slyšel jak se ho ptají na to kde bydlí a slyšel taky svou odpověď. O dvacet minut byly před jeho domem. Vystoupil z auta a neudržel rovnováhu. Spadnul na chodník. Cítil jak ho někdo zvedá a nese k jeho domu. Slyšel otevření, dveří a výkřik. A slyšel jak Hanna volá na mámu. ,,MAMI! Laurimu se něco stalo. Lauri co ti je?" někdo jiný ho vzal do náruče odnesl do jeho pokoje. Slyšel toho pána vyprávět co se stalo. Položily ho na postel a Lauri si zahrabal hlavu do polštáře a neuvládatelně se rozplakal. Odstrčil ruku toho co ho hladil po zádech. ,,Nechte mě! Chci být sám.!"Slyšel jak vyšli z jeho pokoje a zavřely dveře. Lauri nevěděl jak, ale podařilo se mu zaspa. Tápal v snech plných Nathalie a lítal v jejích vzpomínkach a zrazu tam byla ona asi pěti letá a koukla na něj a její hlas ozývajíci se zhloubky mu řekl,Někdo zemře aby jiný mohli žít'Pak se rozplynula a Lauri se probudil. Posadil se a zistil, že spal dva dny. Posadil se na postel a najednou mu něco došlo.,Ten můj sen. Muselo se to stát, abych já mohl žít dál.' Lauri vstal a převléknul se. Sešel dolů s tam na něj čekala Nathalieina sestřenice Monika. Vůbec se nepodobala na Nathalie. Otočila se na Lauriho a řekla. ,,Její tělo vezeme zpět na Slovensko ať je při svý rodině. A s manželem se stěhujeme do Kanady. jen to sem ti chtěla říct. A abys ses pro ní netrápil. Vzpomínat a ... ,,....zapomínat žít se nevypláca. Já vím. nechtěla by to tak. Vím, že ona zůstala stát a já musím jít dál." dokončil Lauri. Říkala mu to dost často. Vyšel ven a šel na místo kam poprvé obejjmnul Nathalie. Stál tam sám a hleděl jak havrany letí pryč. Hleděl na ten náhrobek a vzpomínal na holku, co mu změnila duši. Díky ní objevil krásu havranů a čaro hřbitovů. Věděl, že na ní nikdy nezapomene. Nikdy. Konec