Cestou přemýšlel o tom proč tak žárli na Eera. Pak mu to došlo. Cítil tíhu toho pocitu hned jak ho políbila. Zamiloval se do ní a tenhle pocit jen potlačoval.Nechtěl se do ní zamilovat, ale nemá srdce z kamene. Být z holkou, která vidí krásu tam kde jiný ne byla pro něj jako stvořená. Jenže musel taky myslet na to, že když začala chodit s Eerem, co určitě začala, nemá naději. A nebude ji to říkat, když ho nemiluje tak jak on jí.Nechystal se k Nathalie po prvé. Teď když byly přátelé, chodili spolu všichni do školy. Aki, Pauli,Eero, on i Nathalie. Nikdy víc už je nikdo neviděl odděleně. Dokonce i na záchody jeli spolu. Vždy najednou, aby se nemuseli čekat. Laurimu se chtělo smát, když si uvědomil, jak to musí divně vypadat. Jak šel po ulici kde bydlela Nathalie všichni psy na něj štěkali. Trochu přidal do tempa až to má za sebou. Psy mu vždy naháněli hrůzu. Dost se ich bál odvtedy co na něj Johannes poslal svého psa právě před Lauriho holkou. Běžel pak za Laurim od školy až domů. Na takovej trapas nemohl nikdo ze školy zapomenout. Ani jeho profesorka. Od ty doby se Lauri rychle rozčílil, když to někdo spomenul. Taky minulej rok dost naštval svou profesorku, protože ji řekl, že je pěkná kurva, protože se posmíva iným a, že nemá na to, aby měla titul profesorka. A každýmu kdo mu připoměnul tu historku se psem tomu to nedaroval. Ne že by se stal postrachem školy. To ne, protože Markusovi a Johannesovi se vyhýbal. Nechtěl s nimi mat nic společnýho. Naštěstí byly o dva patra výš jak jeho třída a na opačném konci jak Lauri. Takže, kdyby chtěli jít za ním trvalo by jim to celou prestávku. A bylo to dost daleko a to by se nechtělo nikomu. Došel k Nathalieinmu domu. Vypadal trochu divně, protože všechny okná byly světlé jen okná na Nathalieinim pokoji byly černé a vypadalo to jako by na rámech měla něco vyryté. Na takovou vzdálenost neviděl co tam je. Otevřel bránku a šel ke garáži. Tam pustil své kolo. Byl rád, že Nathalie nemá psa. I když je měla nadovše ráda. Ale jak řekla:,,Raději se vzdám psa, ane_ by si přestal za mnou chodit, Lauri." Zaklepal. Nathalie otevřela dveře a řekla. ,,Tak to bylo rychlý. Přiletěls?" zeptala se udiveně a pozvala ho dál. Měla v puse lízatko, ale rychle ho rozkousla a hodila paličku pryč. ,,Co to žvaníš? Přiletěl?"nechápal Lauri. Nathalie ho vedla do kuchyně. Nikdy nebyl u ní doma, protože vždy jen zapískal a Nathalie se o dvě vteřiny vyroutila ven a šli kam je nohy vedli. Často to byl hřbitov kde si slíbili věčné přátelství. Vešli do kuchyně a viděl, že Nathalie právě vaří.Sedla si a Lauri se posadil na židli oproti ní. ,,Tak co to má znamenat to s tím ,,přiletením"?"zeptal se Lauri znovu. ,,Nevíš?"nevěříc na něj koukla Nathalie ,,Ne." ,,Asi před dvěma minutami jsem ti volala, ozvala se odkazovka, a nechala ti vzkaz, že tě pozývam ke mě na oběd, a že si musím s tebou o něčem důležitém promluvit. Tak proto jsem se ptala proč jsi tady tak rychle. Někdy ti to trvá i půl hodiny dokud se dovalíš." vysvětlila mu to Nathalie. ,,Jo tááááák." napodobnil Nathalie a ona udělala grimasu.Tohle říkala skoro pořád.,,Jenže já žádnej vzkaz nedostal. Asi si volala když jsem byl na cestě. A o čem si chceš promluvit?" zvedavě se zeptal Lauri. ,Doufám, že je to to co si myslím, kotě.'pomyslel si Lauri a nemohl zabránit ůškrnu, který se mu roztáhnul po tváři. Nathalie si toho nevšimla protože hleděla do stolu. ,,Eero mě dnes zavolal za školu. Řekl mi, že mě má rád víc než si myslím a že neví jak se to stalo, že nechtěl , aby se to stalo, ale že mě miluje..." Lauri ho to vyvedlo z míri. Úškrn mu zmizel a čekal co přijde.,,...a zeptal se mě co je mezi mnou a tebou a já řekla, že jen kamarádská láska a nic víc a on se mě zeptal jestli s ním nechci chodit."na chvíli mlčela, jakoby se rozhodovala,,A víš co jsem řekla, Lauri?" pořád hleděla do stolu. ,,Nevím."zeptal se Lauri ale odpověď znal a tak očekával nejhorší. ,Proč si se s ním dala do hromady?' ptal se sám sebe Lauri nešťastně. Srdce mu šlo puknout žálem a bolestí a nevěděl jestli to přežije. ,,Já řekla, že nemůžu." šepla Nathalie. Lauri cítil jak se mu ulevilo. Zrazu pocítil malinkou naději. Chtěl ji říct od toho polibku, že ji...musí líbat...pořád...až do konce svýho života. ,,Proč nemůžeš?" zeptal se potichu Lauri ,,Protože bych ho porovnávala s tebou.Jsi kluk mýho života. Moc blízky přítel. Až moc blízky." Lauri se na ní kouknul lišáckym ůsměvěm. Zvedla hlavu ,,Co na mě tak koukáš?" zeptala se trochu zděseně Nathalie. Lauri se dál smál na Nathalie. Podopřel si rukou bradu a mrknul na ní. Poprvé ji viděl, že je nervózní. Jinak byla vždy sebajistá. V každé situaci. Ale teď? Teď ne.,Tohle si nenechám ujít. Využiju to v můj prospěch, lásko.' myslel si Lauri ,,A jak koukám?" sladoučkým hláskem se zeptal Lauri a znova na ní mrknul ,,Tak...divně. Přestaň s tím! Nemrkej na mě!" tak to byla pro Lauriho pecka. Měla v očích...strach. Holka, která se nebojí jít po tmě a po hřbitově se bojí tohohle.Ale dál na ní koukal tak lišácky jako by s ní měl něco v úmyslu. ,,Proč, miláčku?" zeptal se Lauri. Zatím co mluvil Nathalie se vyhýbala jeho pohledu.,Mám tvoji slabinu, pusinko. Teď tě dostanu za ten včerejšek. Jenže trochu jinak jak jsem plánoval',,Co se ti nelíbi? Nemůžu na tebe koukat?" ptal se Lauri.Nathalie se pokousila napít jenže ruce se ji moc třásli. ,,Já budu koukat. Jsi tak krásna..." říkla dál Lauri ,,Co to říkaš?!" pustila pohár a ten se rozbil. Vstala a ustupovala od Lauriho. Lauri pokračoval ,,...krásna jako anděl..." ,,Okamžitě přestaň!",Ani náhodou, broučku, ani náhodou'zajmínil si Lauri a dál mluvil ,,...tvý oči mě okouzlili..." ,,Není to vtipný! S tím nikdy nežertuj nikdy!" ,,...tvůj hlas je úžasný a když zpívaš ..." ,,Kurva, Lauri, dost!!!!" Nathalie vypadala , že z toho šíli ze zadu narazila do barovýho pultu opřela se a viděšeně hleděla na Lauriho. Ale Lauri nechtěl přestat. Chtěl ji říct co cíti a že to nenechá jen tak ,,...je to jako rajská hudba. Je to pravda, Nathalie." Lauri vstal a šel k ní. ,Teď tě dostanu, ty moje holčička.'Postavil se těsně před ní dal ji ruce na její boky. Nathalie vypadala šokovaně. Byl tak blízko, že mohl zkoumat jak si dáva oční stíni. Vypadaly moc dobře na jejích očích. ,,Co to k čertu děláš?! Nech toho Lauri! Prosím!" šeptala Natahlie a se strachem hleděla na Lauriho. Ale Lauri viděl, že má vnich taky...touhu. ,,Já tě miluju" šepnul ji s ůsměvem Lauri ,,Já tebe taky!" šepla taky Nathalie. Lauri mu se zallíbio jak si s ní může zahrávat. Touhu v jejích očích viděl pořád. ,,Ale já to myslím jinak. Já tě miluju jako když kluk miluje holku. Uvědomil jsem si to jen včera." pomalu se blížil k její rtům.Pořád se na ní usmíval. Chtěl si vychutnat tenhle okamžik. Nathalie se nakláněla do zadu, aby se mu vyhla. ,,Proč se pořád brániš? Stejně je to zbytečný. Já tě dostanu." šeptom se zeptal Lauri. Touha v Nathalieinych očích vzrůstla. Lauri se už neovládal musel ji líbat musel ji držet v náručí. ,,Lauri. ne! Já tě varuju! Nedělej to já tě praštím něčím!" vyhrá?ela se Nathalie a pořád se uhýbala ,,Na to nemáš povahu. Já vím, že mě nechceš praštit. Chceš něco jiný." téměř ji políbil, ale Nathalie se mu vytrhla a ustupovala ke schodům. Čím víc se bránila, tím víc po ní Lauri toužil. Pořád víc. Pomaly ji následoval. ,,Kam jdeš? Přede mnou neunikneš." smyslne ji řekl Lauri. Nathalie začala vystupovat pospátky po schodech nahoru. ,,Zamknu se v pokoji a počkám až tě to přejde dobrá? Tvá hlava je asi..." ,,...konečně v pořádku. Já tě chci líbat." Nathalie zastavila a ohromeně na něj koukala. Lauri ji trochu doběhnul. Pak si to asi uvědomila, protože znovu začela vystupovat po schodech.,,Chci tě držet v náručí,chci tě hladit, chci tě milovat, Nathalie. Jen tebe."vyšli na druhý patro a Nathalie šla pomalu chrbtem ke dveřím. V očích ji bojoval panickej strach a šílená touha. Lauri se k ní pořád přibližoval. ,,Mě je to jedno kde tě budu líbat. Ale piš si, že tě budu líbat. Vím, že to taky chceš. Vidím to na tobě." Lauri po ní tak toužil jak nikdy po nijaké holce. ,,Spamatuj se! Pořebuješ sprchu..." ,,...ve sprše by to bylo ještě hezčí..." Nathalie se opřela o dveřě a hleděla na něj ohromeně. ,,Co to plácaš? Ja tě zbiju nebo co, abys dostal rozum!" Lauri se opřel rukama o rám dvěří a znovu byl moc blízko k Nathalie. ,,Nebuď ne mě tak zlá. Čím víc se brániš, tím víc tě chci." Nathalie se prudce otočila a její vlasy se obtřeli Laurimu o tvář. Jejich vůně Laurimu připoměla sprchu. Vešla pravděpodobně do spálně své setřenice.Byla tam hezká manželská postel a její fotografie s manželem. Chtěla rychle zavřít dveře, ale Lauri byl silnější a zabránil ji v tom. Postavil se na prah a řekl: ,,Tady to bude nejlepší.Dobrej výběr. Tak jdem nato." Nathalie si zjevně neuvědomila kam vešla protože se zmateně ohlížela. A když to zistila zanadávala. ,,KURVA!!!!!" Chtěla popři Laurim ujet, ale asi si to rozmyslela když viděla, že ho neobejde. Lauri se otočil zavřel dvěře a zamknul. Klíč odhodil. Nathalie hleděla jak klíč padnul za postel. Lauri si sundal bundu a odhodil ji pryč. Nathalie se rozběhla do koupelny, jenže Lauri ji předběhnul a zastal před ní. ,,Ne ne ne.Nejdeš nikam. Marně. Tak už přestaň. Chci tě...." Lauri se k ní přibližoval. Asi dva metri byla přímo za ní postel. ,,Neblbni!" protestovala Nathalie. ,,...chci tě..." zopakoval Lauri. Ustupovala přesně směrem, kterým chtěl, aby ustupovala ,,Ne nechceš. Nevíš co říkaš." ,,Vím co říkam. Nezahrávej si se mnou tak krutě. " Už jen metr. Natahlie si neuvědomovala kam ji Lauri nasměroval. ,,Lauri uklidni se. Dýchej a všechno bude v pohodě." prosebně říkala. Ale Lauri ji viděl na očích něco jiného. Tesně při posteli ji Lauri chytnul jednou rukou kolem pasu a hodil se s ní na postela druhou tlumil pád až na ní nepadne ve své plné vahě. Nathalie chtěla ujet, jenže Lauri se nemínil vzdát právě teď když byl tak blízko svého cíle. ,,Lauri, mysli. Nedělej blbosti. Nemá to smysl. My dva nemůžem být spolu." chabě protestovala Nathalie ,,Už mi neunikneš." zašeptal a pomalu, moc pomalu až si to vychutná, se blížil k Nathalie. Cítil její zrýchlenej dech, který voněl kolovou příchutí od lízatka.Dotknul se svými rtami jejích a políbil ji. Nathalie se nakonec úplně poddala.Dala si ruce kolem jeho krku a líbala ho taky. Lauri se po chvíli odtrhnul a hleděl na ní. Miloval ji a celé ty týdny to věděl, jen to v sobě potlačoval. ,,Nemůžu tě přestat líbat." zmučeně řekl Lauri. ,,Tak nepřestávej" šepla Nathalie. Usmála se a přitáhla si Lauriho a líbali se dál na posteli její sestřenice. Lauri svléknul Nathalie bundu a odhodil ji pryč jako svou. Nathalie měla na sobě úžasně těsné černé triko, které Lauriho vzrušovalo.Dal si dole taky triko . Políbil ji na krku a cítil jak voní úžasnou vůní. Svléknul ji nakonec i to triko a pod ním měla černé tílko.Lauri žasnul ,,To snad není pravda. Asi se k tebe dnes nedostanu." řekl. Nathalie se uškrnula ,,Helsinky jsou pro mě studené."šepla ,,Tak tě zahřeju. Co ty na to?" zeptal se Lauri ,,To není zlej ná..." zdola se ozvala rána. Nathalie koukla na dveře. Lauri nevěděl co to je.,Útočí na nás?' Nathalie pohlédla na Lauriho ,,Proboha! Vždyť jsem tam dole všechno nechala puštění." schodila ze sebe Lauriho a vstala.Šla ke dveřím, ale zistila, že jsou zamčeny. ,,Musel jsi ho Hodit právě za postel?! Rychle musíme ho vyndat." Lauri chytnul postel a Nathalie ji chytnula na druhé straně. Potáhly a postel se odtáhla. Strčila ruku za ní a vytáhla klíč. Vrazila ho do zámky a odemkla. Vyběhla ven a Lauri za ní utíkal. To co viděl ho ohromilo. Nezišla po schodech,ale místo toho se chytnula zábradlí na schodecha přeskočila ponad něj dolů. Bylo to něco kolem tří metrů. Přistála dole a běžela do kuchyně. Lauri se skoro zabil na schodech co se tak náhlil za ní. Nathalie zastala na prahu s otevřenými ústami. Lauri do ní mírně vrazil, když při ní zabrzdil. Celá kuchyně byla oprskána jídlem. Po okně stekalá nejaká omáčka a na steně oprtoi mikrovlní trouby byly těstoviny. Nathalie vešla do tý spouště a otočila se na Lauriho ,,Já ti říkala, abys nebláznil." Lauri na ní kouknul. Pocítil hněv,Chce mě obviňovat z toho co jsem neudělal?!' ,,Chceš říct, že je to má vina?! Já ti nerozumím! Ty..." Nestihnul to dopovědět, protože pocíl Nathalieine horké rty. Odtáhla se a řekla ,,Já tě přece neobviňuju.Miláčku." To Lauriho uklidnilo. Když se na ní kouknul musel uvažovat proč nedělá modelku. Spadlo ji ramínko na tílku. Chtěla si ho naparavit, ale Lauri ji zadržel. Políbil ji na rameno, pak na krku až došel ke rtům. Vášnivě se na chtěl na ní vrhnout, ale Nathalie pokroutila hlavou. ,,Ne ne ne. Nejdřív to tady uklidíme a pak dostaneš odměnu." mrkla na něj. Lauri myslel, že pukne. Tak blízko a přeci daleko. Podla mu handru a společně začali umývat kuchyň.Celeou dobu Lauri pokukoval po Nathalie.Pořád si neopravila to ramínko a Lauri věděl, že se dlouho neudrží. Nathalie na něj koukla a viděl, že taky bojuje se svou tuhou. Mrkla na něj a napravila si ramínko. Lauri se udržel a upratoval rychleji. Po hodině když měli těměř hotovo se zeptal ,,Kdy vlastně přijde tvá sesternice?"Nathalie se sklonila aby namočila handru a Lauri ji viděl do výstřihu a zacítil něco v kalhotách. Narovnala se a pokračovala v umývaní. ,,Za tři dny. Dnes mi volala, že se zdrží." ,,Tak to máme dost času." ,,Jo, máme."usmála se. Lauri se taky usmál. Za dvacet minut bylo vše hotový. Lauri se opřel o zeď a sledoval Nathalie, jak si myje ruce. Lauri šel k ní a chytnul ji kolem pasu ze zadu, odhrnul ji vlasy a zašeptal do ucha. ,,Kde jsme to vlastně přestali?"Nathalie se otočila koukla mu do očí zvláštnym pohledem. Lauri se trochu zarazil ,,Miluji tě, to víš, ale jestli ode mě čekáš, že s tebou půjdu do postele, tak na to zapomeň. Doufám, že nejsi jako ostatní kluci, kterí chtejí jenom ..." Teď ji Lauri nedovolil dopověďet. Letmo ji políbil a řekl ,,To bych si nikdy nedovoli. Myslím, že jsme na to přimladí. I když, tě něnormálně miluju, nechci, abys myslela, že tě beru jako hračku. Jsi pro mě víc jako jen holka. Jsi má spřízněná duše. Přísahám, že má láska nikdy neskončí. Ty a ja nikdy nezemřeme." Nathalie se chladnej pohled vytratil a nahradil ho zamilovanej. Políbili se a Lauri byl rád taky protože nechtěl s ní spát jako patnácti letý. ,To si necháme na zvláštní příležitost.' ,,Jenže tam nahoře si mi dovolila zajít dost daleko nemyslíš" rýpnul do ní Lauri ,,Stejně bych tě po chvíli stopla. Nemysli si, že jsem...." začala Nathalie jenže nedokončila, protože Lauri ji opět políbil. ,,...laciná děvka. Necháš mě i někdy domluvit?" zeptala se když od sebe Lauriho odtrhla. ,,Ne. Prosím nech mě ať si vychutnám tvý rty." ale Nathalie se naklonila do zadu. Lauri si ji chtěl přitáhnout. Ale opět se mu vytrhla. Lauri nevěděl co si má o tom myslet. Pak si všimnul, že Nathalie se na něj díva ďábelsky svůdnym pohledem. Prošla si rukou po vlasech a zeptala se ,,Proč jdeš na to tak zhurta?" Lauri šel blíž ,,Já nemůžu vydržet ani chvíli bez tebe. Ale jestli nechceš tak ne. Ještě jsem neviděl tvůj pokoj...broučku." řekl Lauri a opětoval ji svůdnej pohled. Nathalie se otočila a řekla ,,Následuj mě...miláčku". Lauri ji následoval. Byl docela zvedavěj co může mat holka ako ona v pokoji. U jeho předešlích holkách se v jejich pokojech necítil moc dobře, protože byly zblázněny do zpěvačkách typu Barbie. To se mu nelíbilo. Ještě k tomu měli hodně růžových věcí. A líbat holku v nepříjemnem prostředí je divné. Nathallie vyšla nahoru a šla až na konec chodby. Tam otevřela dveře a Lauri skoro padnul na zadek. Ústa měl otevřené od toho co tam bylo. Řekl by že je to cokoliv, ale ne izba holky. Nábytek byl sivej, stejnej farby jako koberec, s černými okrajemi. Postelní prádlo bylo černé a neustlané. Na stole byly šminky, náramky, zrcadlo a svíčky. To co bylo vedle stolu vyrazilo Laurimu dech. Byla tam kletce s vránou. Tá nahlas zakrákala když vešli do pokoje. Na zdích bylo dost plakátu, ale ne všude. Lauri viděl, že asi jen zdi jsou bíle. Nathalie se otočila k Laurimu a zavřela mu pusu. Lauri se pozbíral ,,Tohle je síla, ty vole. Čekal jsem vše, ale ne tohle. To máš i šatník černej?" šel ke skříni a otevřel ji. Samozřejmě bylo všechno černý. Na obou stranách dveří viseli různe vibíjené opasky. Lauri vzal jeden do ruky. ,,Hezká práce. Kdes to sehnala?" ,,Ale na Slovensku je dost takovejch obchodů. A taky v Německu. A tady taky. Musíš vědět kde hledat." Uškrnula se. ,,A co tá vrána? To ji tady chceš mít pořád? " ,,Může odletět kdy chce. Vždy ji pustím ven ráno, večer a taky na oběd. Ale vždy se vráti." otevřela okno a taky kletci. Vrána vyletěla ven. Pak ho zavřela a dívala se na Lauriho. ,,Tak co budem dělat?" zeptala se ho.Lauri se strhnul protože v němem ůžase hleděl ven oknem. Pohleděl na ní a viděl, že stojí a hraje si s prstama. šel k ní a chytil ji ruce. ,,Nevíš?"Nathalie pokroutila hlavou,,Ty moje hloupučká holčička." měla ledové ruce od vody. Políbil ji ruce a pak krk. Viděl, že se ji to líbi. Dal si její ruce kolem krku. Chytnul ji kolem pasu a šel s ní k posteli. Tam s ní padnul a vášnivě ji líbal. Ani si to nestihnul pořádně vychutnat když začal zvonit telefon. Lauri nechtěl, aby Nathalie zvedla. Cítil, že se snaží mu vytrhnout, ale Lauri ji chytnul pevněji. ,,Nech to tak." líbal ji dál ,,...že to...být...ůležit..." namítala Nathalie. Lauri ji však nepustil. ,,Teď nás nic nevyruší." Nathalie to vzdala nechala se líbat od Lauriho. Po chvíli telefon přestal zvonit. Lauri se nechal unášet jejími dotykmi. Pak se otočili Lauri si ani neuvědomil jak, Natahlie na něj obkročmo posadila. ,,Něco jsem ti neřekla." Lauri se zarazil ,,Máš snad herpes?" ,,Ale houby herpes. Doufám, že ty taky nemáš."odtáhla se Nathalie ,,Neboj nemám. Tak co si mi to neřekla?" ,,Víš, mě se taky tu noc zdálo něco. Ale bylo to divný, protože jsme se kvůli něčemu hrozně hádali. Pak si mi něco řekl,ale nevím si spomenout co, a já sem se rozběhla pryč. Utíkal si za mnou a já běžela k nějaký cestě. Pak jsem se zobudila. Není to divný? To bě se zdálo jak to bylo dál." zamyslela se. Laurimu se nad tím nechtělo přemýšlet. ,,No nic. Kašlat na to." řekla Natahlie a skolnila se k němu a políbila ho na krk a pak na rty. Pak si Lauri na něco spomenul a jemně od sebe odtrhnul Nathalie. ,,Kolik je vlastně hodin?"zeptal se.Nathalie vstala a šla se kounut na stůl. ,,Je přesně 14.00.Máme jěště čas do třetí. Předpokládam, že Pauli ti taky volal." ,,Jo. Poslyš nejsi hladná? Ja hrozně." Nathalie na něj koukla a řekla ,,Jo jsem. Jdu něco udělat."