close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Začátek 3

1. srpna 2007 v 18:43 | Kattie
Po pár dnech, počas kterých celá skupina hledali tu správnou píseň pro zkoušení, si Lauri uvědomil jak mohl žít jen s jedným kamarádem. Pauli, Janne a samozřejmě Nathalie se k Laurimu a Eerovi hodili. Byly nerozlučná pětka. Bylo úžasné, když mohli zkoušet hrát nebo jen tak sedět a víc se poznávat. Všichni brali Nathalie jako sestru, ale Lauri ji měl nejvíc rád. Byla část jeho duše. Nemohl už víc bez ní žít. A taky bez ostatních. Právě těď byly u Pauliho a skoušeli. Už skoušeli asi dvě hodiny, když Nathalie šla k oknu a řekla. ,,Jede bouřka. Neměli by jsme to zabalit pro dnešek?" ,,Jěště jednou, broučku." prosebně řekl Eero. Nathalie se na něj usmála. Lauri stisknul kytaru pevněji. ,,Tak jo jěště jednou to zkusíme." řekl Janne a Nathalie se postavila k mikrofonu. A začali: ,,i want you to know that i'm happy for you I wish nothing but the best for you both An older version of me Is she perverted like me Would she go down on you in a theater Does she speak eloquently And would she have your baby I'm sure she'd make a really excellent mother..." Najednou se, ale zablesklo a vypnul se proud. Nastala tma. ,,Tak nic" ozval se Janne. ,, Pro dnešek je toho dost." řekl Lauri ,,Jěště neprší. Když sebou hodíme tak to stihneme, Lauri. Dě??" otočila se na něj Nathalie. ,,Jo. Jasně." ,,Tak zítra kluci a holka" vstával taky Janne a Eero. Všichni čtyři vyšli ven a rozloučili se. Každý šel jinou stranou. Jen Lauri šel s Nathalie. Nelíbilo se mu jak Se na sebe s Eerem koukají. Nathalie se podívala na Lauriho tak krásně, že všechna obavy, že by mu ji mohl někdo ukrást, se hned odplavili. Usmál se na ní. šel k ní strčil do ní jemně ramenem a vykročili v ústrety bouři. Lauri věděl, že Nathalie tenhle čas miluje. Náhle se mu vrátili vzpomínky na ten čas kdy si slíbili, že budou pořád spolu. Najednou začalo lít jak z krhly. ,,Tamhle je zastávka!" ukázal Lauri. Doběhli tam a Lauri si sednul na lavičku. Nathalie si chvíli upravovala oční linky a pak si sedla k Laurimu. Dal ji ruku kolem ramen a Nathalie se nechala přitáhnout. ,Doufám, že nás teď nikdo nevyruší' pomyslel si Lauri. ,,Moc tě miluji." řekla Nathalie ,,Taky tě miluju" odpověděl Lauri. Oba vědí jak to myslí. Je to jen hluboká kamarádska láska. Kapky deště dopadajíci na sklo zastávky byly jako lék ne všetky problémy. Lauri cítil tíhu Nathalieinho těla na svém a to mu dodávalo energii. Čekali až přestane pršet. Jenže čím dál, tím víc pršelo. ,,Nevím jak ty, ale mě se zdá, že to bude jen horší." ozval se aso po půlhodině Lauri. Nathalie vstala od Lauriho a podívala se na černé mraky. ,, Máš pravdu. Asi to risknu a budu utíkat domů" řekla Nathalie ,,Neblázni. Ke mě je to blíž. Půjdeš k nám. Naši nejsou doma. Odjeli na celej víkend." navrhnul Lauri. Nechtěl, aby se ji něco stalo. ,,Já nevím. Moje sesternice je taky s manželem pryč." opatrně odpověděla Nathalie ,,No ták. Vždyť nemůžeš jít cez půl města po děšti. Krom toho bydlíž v části kde ani autobusy nejezdí. Zachvíli půjde autobus ke mě." nedal se Lauri. ,,Když ...to bude asi...blbý ne?" řekla po chvíli ,,Co to plácaš. Co je na tom blbý, že jdeš ke mě. Eero u mě spal skoro pořád. Proč by si těď nemohla ty?" zeptal se Lauri. Přijel autobus ,,Tak jo. Asi to nemá cenu tě promlouvat." poddala se Nathalie. Lauri měl co dělat, aby šťěstím nepuknul. Oba vešli do autobusu a sedli si dozadu. Nebylo tam moc lidí. Jen dva kluci seděli nedaleko nich. Byly starší a vypadali namakaní. Mněli bundy takže to nebylo moc dobře vidět. Nathalie jen koukala z okna jak prší. Dělal to ráda tak ji Lauri neobtě?oval. Najednou se ty kluci zasmáli. Nathalie se ne něj podívala. Oni se na ní podívali a jeden z nich ji poslal pusinku. Ona se na něj usmála. Lauri cítil jak v něm stoupa hněv,Co si to ty kluci dovolují?!' Ty dva kluci se usadili oproti nim a Lauri je spoznal. Byly z jeho školy. Markus a Johannes. Lauri je nenáviděl protože mu Markus probral holku a Johannes ho zasa před jeho další tak ztrapnil, že ho nechala. Doufal, že Nathalie jim neskočí na jejich návnadu. Markus se k ní naklonil ,,Jak se máš?" Nathalie vypadala jako by se ji to líbilo ,,Skvěle." ,,Nechceš někdy zajít někam?" zeptal se znova ,,A kdy?" zeptala se Nathalie. Lauri věděl, že za chvíli vybuchne jako sopka ,,Třeba i těď. Nasledujíci zastávka je naše"ukázal na sebe a Johannesa,,můžeš jít ke mě a něco podniknem" a mrknul na ní.Nathalie se taky naklonila ,,To radši zemřu.Jít s někým kdo má místo mozgo jen hnůj je pod mou ůrověň" řekla pokojně a taky na něj mrkla. Markus vypadal jako rejče.Lauri se uškrnul. ,,Tak proč se zahazuješ s Ylönenem?"zeptal se rychle Johannes ,,Já se s ním nezahazuju"Lauri na ní kouknul a ten úškrn mu hned zmizel,,já s ním chodím" dokončila Nathalie a oprela se o něj stejně jako na zastávce. Lauri ji vzal kolem ramen a kouknul na Markuse . ,,Nevěřím!" promluvil Markus. Nathalie se něj podívala. Pak se otočila na Lauriho a políbila ho. Nejkrásněj zo všech těch holek, které kdy líbal. Nevěděl jak dlouho se líbali, ale věděl, že nechce, aby to skončilo. Lítal v oblacích. Celé jeho tělo bylo jako paralyzováno. Cítil jak chutí pery holky, která pro něj v životě to nejdůležitější. Nikdy by si nepomyslel, že se jednou budou líbat. Líbat tak krásně. Pak se Nathalie pomaly odtáhla. Lauri na ní hleděl. Oba se otočili na Markusa a Johannesa. Jenže tí tam nebyli. Lauri si všimnul, že se museli líbat asi dvě minuty. Byly už dost daleko od jejich zastávky. ,,Díky, za to jak si se zachovala." poděkoval Lauri ,,Není zač. Promiň ten polibek." omluvila se Nathalie a odvrátila se. ,,To je v pohodě. Jsme kámoši ne? Berme to jako pracovní polibek."řekl Lauri. Nathalie se na něj otočila nechápavě ,,Jak...pracovní polibek?" ,,Že si musela zapracovat, aby sme se vyhli maléru." řekl Lauri. Nathalie se uškrnula a oprela se o něj znovu.,Takhle to bude nejlepší. Chodení spolu nemá smysl.' pomyslel si Lauri. Autobus znovu zastavil a Lauri s Nathalie vyšli v ústřety černým mrakům. Když doběhli k Laurimu domů byli mokrí jako kdyby spadli do bazénu. Lauri odemknul a chtěl zasvítit. Jenže proud pořád nešel. Otočil se na Nathalie. ,,Zdá se, že budu muset dojít pro baterku." řekl Lauri. ,,Nač? Si tu přece doma. Snad se tady vyznáš ne?" rýpla do něj trochu Nathalie ,,To kvůli tobě. Ale když ne tak ne. Poď můj pokoj je nahoru." Lauri se otočil, prošel chodbou, minul bejvák a kuchyni a šel po schodech nahoru. Když se otočil, aby se podíval za Nathalie nikoho neviděl. ,Kde ta holka je?' obzeral se, jestli není někde nablízku. Nikdě ji neviděl. Zablesklo se,a na okamih Lauri viděl všechno v domě. Na podlaze byli však jen jeho mokré stopy. Vrátil se dolů, ale nic neviděl. ,Kde v pekle je?' Vrátil se ke vchodovým dvěřím, ale ani tam nikdo nebyl. Byly tam stopy její a jeho bot. Byl by je následoval, ale nešli nikam. Znovu se zablesklo. Chtěl se kouknut po domě když zrazu... ,,Bu." zašeptala mu Nathalie do ucha. Lauri se tak leknul, že poskočil něco kolem dvou metrů. Nathalie se začala smát od srdce. Až ji slzy tékly. Lauri se rozesmál, protože takovej smích nikdy neslyšel. Byl to smích, který by rozesmál i na pohřbu. ,,Promiň. Nemohla sem nevyužít tuhle atmosféru." omlouvala se Nathalie ,,V pohodě. Ale neměla si to dělat. Vrátim ti to." řekl Lauri. Vzal ji za ruku a vedl do svého pokoje. Cítil, že je má studené. ,,Proč máš pořád studené ruce?" zeptal se ji. ,,Nedostatek sexu." odpověděla Nathalie. Lauri ji pustil ruku a otočil se na ní. Najednou se oba znovu rozesmály. Lauri ji zavedl do své izby. Byla oblepená plakátmi, na jedné straně byla dost velká postel, pod oknem byl písací stůl zaházanej vším možným, V koutě byly naházané knihy do školy, na okně bylo prázdne akvárium, ve kterém mohli být nědky i rybky a půl Lauriho šatníku byl rozházenej po celý izbě. Hodně z toho byly černé a tmavomodré věci. Ani se moc netyděl zato jak to tu vypadá. ,Aspoň má představu jak tu žiju' pomyslel si ,,Promiň není tu nějakej pořádek, ale je to můj pokoj. Originál." řekl Lauri. Nathalie se na něj usmála. ,,Takhle nějak vypadá i můj pokoj." ,,To určitě. Holky mají přeci všechno jak ze škatulky ne?" ,,Když myslíš." pokrčila rameny Nathalie. Sedla si na postel a koukla na Lauriho. ,,A jak dlouho myslíš, že tu asi zůstanu?"zeptala se ,,Dokud to nepřestane. Ale nebude to nějak dlouho trvat." právě vtedy se zablesklo a zahrmělo tak až se celej dům otřásl. Na Lauri ho spadlo kousek omítky. ,,Asi so bude trvat dlouho." otřepál se od omítky, ale vtedy se znovu zablesklo a zahrmělo ještě víc. Lauri byl znovu celej bíly. Nahněvane se očistil a kouknul na Nathalie. Oba byly mokrí. ,,Asi bych ti měl dát nějaké věci na převléknutí." řekl Lauri. ,,A máš tam mou velikost?" zeptala se pochybovačně. ,,Jistě madam." vytáhl triko v modrý farbě. Jemu bylo dost těsný tak ho dál Nathalie. ,,Támhle je koupelna můžeš se převléct. Já jdu dolů zamknout. Až mi tě nikdo neukradne." posmál se Lauri. Nathalie vešla do koupelny a zamkla se.Znovu se zablesklo a otřásel se celej dům. Dolů něco spadlo o rozbilo se. ,,Kruci i s bouřkou'pomyslel si Lauri. Zešel po schodech za doprovodu blesků a hromů. Jejich mokré stopy se zlíly do jedné velké mláky. šel ke dvěřím a zamknul. Otočil se a viděl, že ode dvěří vedou jěště jedné stopy. Nebyly však ani jeho ani Nathalieine. Byly to mnohem větší stopy. Pomaly prošel do bejváku. Nikdo tam nebyl, jen váza co se rozbila. Za sebou uslyšel něčí dech. Otočil se a nad ním se skláňel vysokej chlápek asi tak dva metry. Usmál se strašným ůsměvěm. Zdvihnul ruku nad hlavu a udeřil Lauriho do hlavy. Zrazu Lauri nic neviděl ani nic nevnímal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama