close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Začátek 2

1. srpna 2007 v 18:42 | Kattie
Oblohu naplnili šedý mraky. začalo foukat jako před dětem. Lauri se po škole rozloučil s Paulim, Jannem a Eerom. Dohodli se, že se stretnou v parku. Myslel teď jen ne jednou osobu, s kterou si musel promluvit.Čekal na ní před školou. Vyšla jako poslední a sama. Lauriho ignorovala a šla pryč. Následoval jí.,Vidno, že je tady nová. Ani neví, že jde na hřbi?tě' pomyslel si. Ale zdalo se, že Nathalie přesne tu míři. Prošla starou bránou a šla pomezi náhrobky.Zabočila za jeden velkej náhrobek a Lauri šel za ní. Když zabočil za náhrobektaky, Nathalie nikde nebyla. ,, Proč za mnou pořád jdeš?" ozvalo se za ním. Lauri se otočil. Nathalie tam stála a hleděla na něj.Kouknul jí do očí. Opět Lauri viděl její vzpomínky. Tento krát malá holka šla po napadaném lístí k množstvu náhrobkům. Zastala před nimi a něco řekla, ale v jiným jazyku. Pak to zmizlo. Lauri hleděl na Nathalie. ,,Pauli a Aki mi řekli co se stalo tvé rodině." promluvil Lauri ,,Nepotřebuji lítost." Nathalie se mu otočila chrbtem a chtěla odejít. Lauri ji chytil za její studenou ruku a prudce potáhnul zpět. ,,Ne nechci tě litovat. Já se ti chci omluvit, že jsem se správal jako hlupák. Promiň."zašeptal Lauri a sklonil hlavu. Pustil její ledovou ruku. ,,Nemusíš se omlouvat. Nepotřebuju to slyšet. Já určite né." řekla Nathalie. Lauri se neodvážil podívat se do její očí. Bál se co by ještě mohl vidět. Byly to hrozné vzpomínky. ,,Ale jsem ráda, že jsi přišel. Mnozí by to neudělali." Lauri na ní stále nemohl koukat. Slyšel, že se Nathalie pohla. Podíval se nahoru a byl rád že mu je otočená chrbtem. Hleděla na nejbliší náhrobek. Lauri se postavil vedle ní. ,,Mněl zřejmně krátky život." řekl Lauri ,,95 let není málo." šepla Nathalie. Její hlas, černé oblaky a v pozadí šumení stromů dodávali tomuto momentu nádech temnoty. Za jiných okolností by se Lauri možná i bál být sám na hřbi?ti s neznámou holkou, která vypadá, že vzýva ďábla. ,,Jak to víš? Rok přeci nevidno." zeptal se Lauri. ,,Proč vždy když se ti dívam do očí tak uhneš pohledem?" ignorovala jeho otázku Nathalie. Lauri uvažoval co říct. Pak se odholal ,,Protože vidím tvé vzpomínky. Viděl jsem jak pláčeš nad nějakými lidmi v kaluži krve a teď před chvíli jsem tě viděl jak kráčíš po lístí k nějakým náhrobkům. Proč to vidím? Nikdo jiný to nevidí jen já. Proč?"ptal se Lauri ,,Ty...to...vidíš?" blekotala Nathalie. Nadívala se na něj ale na náhrobek. ,,Jednou jsem byla u věžtici a tá mi předpověděla, smrt mý rodiny a taky mi řekla, že se musím odstahovat do Finska, abych našla to co hledám. Svou spříznenou duši a opravdové přítele. Ale neřekla kdo to bude a zdá se že...si...to...ty" Lauri ne ní kouknul odhodlanej znést její strašnou minulost. Ponad nich přelítlo zopár havranů. Natáhla ruku a jeden havran se znésl na ní. Pohladila ho. ,,Nikdy jsem nemněl spříznenou duši. Eero je můj nejlepší přítel, ale stejně....Moc rád bych tu svou našel. A byl bych ještě radši kdyby si to byla ty." řekl Lauri. Nathalie hladila havrana dál. ,,Neznáš mně a já neznám tebe. Oba nevíme co mů?e ten druhý uďelat. Je to jakko s týmto havranem. Nevíš co si v skutečnosti myslí."šepkala Nathalie ,,A stějně tě chci poznat." natáhnul ruku k havranovi taky. Oba ho hladili.Pak havran odletěl. Lauri chytil Nathalie za ruce. ,,Máš je tak studené." ,,V Helsinkách je chladno."Lauri se jí podíval do očí. Tentokrát to nebyla jen jedna vzpomínka. Bylo to od začátku Nathalienho života. Viděl jak se směje, jak si hraje s rodičmi, jak se učí mluvit, jak chodí, jak ji štěklí brážka, viděl i tu nehodu počas, které zemřeli její rodiče, viděl ji na hřbižti, jak šepká ty slová. Viděl její první den v škole, jak byla pořád sama. Pak viděl jak přišla domů a byl tam nějaký chlap. Mohla mít tak deset let. Vrhnul se na ní. Nathalie křičela a bránila se, ale nikdo nepřišel. Vzala láhev a hodila to tomu chlápkovi do hlavy. Pustil ji a padnul na kolená. Z hlavy mu tekla krev. Nathalie vybehla ven a on za ní. Přeběhla přes ulicu a otočila se. Ten chlápek šel za ní, ale nevšimnul si řítici se náklaďák. Nabral ho a zůstal po něm jen krvavej pás. Pak viděl jak byla na soudu, jak se objíma pravděpodobně se svou sesternicí, jak je doma a počas bouře sedí u počítače a něco hledá na internetu. Pak se to vyplo. Nathalie se sklonila pod počítač a chytla nějakej kábel. Zrazu se jí celej internet zkopíroval do mozgu. Padla na zem. Viděl jak se stěhují sem do Helsinek, celej dnešný den jejíma očima, jak kní při?la Aneta a ptala se jí jestli je satanistka. Nathalie ji řekla že ne, ale co není může být. A pak viděl v?echno až po tenhle okam?ik. Všechno zmizlo a Lauri zase viděl jen Nathalie. Hleděla na něj. ,,Viděl si to všechno?" zeptala se ,,Ano. Od začátku až po dnešek" ,,Já viděla taky celej tvůj doterajší život. A taky sem viděla okamžiky vždy když sem se na tebe podívala."řekla Nathalie. Lauri věděl, že teď o sebe vědí všechno. Všechna tajemství. Lauri si ji přitáhnul a obějmnul ji. Začeli pomalu padat malé kvapky. ,,Musíme sebou hodit. Kluci nas čekají v parku." pustili se a rozběhli pryč.,Tak proto ví tak dobře po finsky. A znala taky cestu sem. Celej internet v hlavě'myslel si Lauri. Byl rád, že našel někoho kdo mu bude rozumět a bude pořad uněj. Věděl, že to bude pravda. *********Doběhli na začátek parku a viděli jak Pauli, Janne a Eero vychádzejí ven. Pauli a Janne se usmáli když viděli, že s Laurim je i Nathalie. Eero jim určite řekl ze ten čas vše o sobě a Laurim. A taky i o jeho příhodě s Nathalie u ředitele. ,,Myslím, že bude lepší když pojedem k nám domů. Rodiče nejsou doma a můžem být v suterénu." navrhnul Pauli. Všichni vděčne přikývli protože začalo hodně pršet. Rozběhli se za Paulim. Kým doběhli k Paulimu domů měli dost mokrý věci. Pauli odemknul a vešel jako první. Za ním Janne s Eerem a pak Lauri s Nathalie. Zavedl je do suterénu kde bylo teplo a zařízeno jako nějké studio. Byli tam dvě kytary počítač napojený s laptopem, nějaká hifi souprava, lednička, gauč s dvěma křeslami a celá místnost byla oblepená plakátmi. ,,Není to nic moc, ale snád to bude lepší." ozval se Pauli. ,,Je to tu úžasné." pochválila ho Nathalie. Pauli na ní kounul a zdalo se, že zrudnul. ,,Tak tady by sme mohli skoušet." ozval se Lauri. Všichni se na něho podívali udivěně.Lauri se nechal trochu unést.,Ale za pokus to stojí' ,,Co tím myslíš?" zeptal se Pauli. ,,No...rozmýšlel jsem...vlastně mně to jen tak napadlo, že by sme mohli založit skupinu. Aki může hrát na bicí, Eero umí hrát basy, ty a já by sme mohli hrát na kytary." vyklopil pravdu Lauri ,,A kdo bude jako zpívat?" zeptal se Janne a bylo na něm vidět, že je za. Všichni se otočili na Nathalie. ,,Co?" zeptala se tím istým hláskem jako téhdy u ředitele. Eero s Paulim se rozesmáli. ,,Zkusit by sme to mohli. Jenže musíme nejít nějakou vhodnou písničku pro tebe." řekl Janne. ,,Jo to by bylo skvělé" přidal se Eero. ,,Já teda do toho jdu." vyhlásil Pauli. ,,Výborně. Takže by jsme mohli..." začal Janne ,,No moment! Dýchejte! A na můj názor nikdo zvědavý není?" skočila mu do řeči Nathalie ,,A jaký je tvůj názor?" otočil se k ní Pauli ,,Já nechci zpívat. Ani to neumím." ,,A co ty hodiny zpěvu co si měla až dokým si nepřišla sem?" připoměnul jí Janne. ,,To nebylo vůbec nic." ,,No tak."Eero k ní podešel a obejmnul ji kolem ramen. On to s holkama věděl:,,Víš, že tě potřebujeme. Bez tebe to můžem zabalit." lížkal se jí Eero. Zdalo se že ho strach z ní opustil. Nathalie na něj koukla nevěřícím pohledem. Eero jí dal na líce pusu. ,,Prosím" Teď nahodil on ten slaďoučkej hlásek. To vyvolalo smích u Pauliho, Janne, Lauriho a i Nathalie se sladce usmála. ,,Tak jo.Vidím,že ste v prevaze." Všichni se na ní vrhli a začali obímat. Pak se odtáhli, ale Eero měl stále ruku kolem Nathalie. ,,Ale bude s tím hodně práce." pokračovala ,,My víme" řekl Eero. zjevně si Nathalie oblíbil stejně jako Janne, Pauli i Lauri. To Lauriho potěšilo, protože věděl jak Nathalie potřebuje ochránce. Byl rád, že se jeho sen stane skutečností, že našel spříznenou duši a že našel taky další přátele. Hned od toho okamžiku, kdy se dohodli, že si zakladají skupinu začali na tom pracovat. Nathalie, Pauli a Janne šli po bicí, ale nejvíc Laurimu vrtalo v hlavě jak se budou jmenovat. ,,Nevím, ale na něco už přijdeme." uklidňoval ho Eero, když se mu o tom zmínil. Právě vtedy vešel Pauli, Janne a Nathalie a nesli Janneho bicí. Lauri se hodil do křesla a pozoroval jak Pauli s Ostatními přemýšlejí kam to dát. Nathalie to nechala ne ně a šla ven. Zachvíli se vrátila a měla v ruce plechovky s kolou. Položila je na stůl. ,,Nathalie pdej mi handru, prosím" požádal Janne. Vzala handru a hodila ji do Janneho. podívala na Lauriho. Pohledem, který se Laurimu hned zalíbil,Doufam, že na mně bude tak koukat pořád'pomyslel si. ,,Co je?" zeptala se:,,Dívaš se tak divně." ,,Nevím přijít na to jak by sme se mněli volat." ,,Jo táááák?" řekla Nathalie a zachechtla se:,,Neboj vymyslíme...." zrazu Janne zanadával. Někde se říznul a teď mu krev stekala po zápěstí. Pauli a Eero koukali a nevěděli co dělat. Nathalie jen flegmaticky vstala vzala z lednice led dala to Jannemu na ruku. Ten udělal bolestní ksicht. Pak vzala čistej kapesník a obvázala to Janne kolem ruky. Zatím co se Nathalie babrala s Jannem Lauri si prolítal v hlavě její vzpomínky. Zastal při té kdy jela po napadném lístí a něco řekla něco jako,,Rasmus" a dál jen šepkala. ,,Mluvím z tebou." Lauri si ani neuvědomil, že Nathalie klečí vedle něj a něco se ho ptá. ,,Promiň. Byl jsem myšlénkami v tych tvých." omlouval se Lauri. ,,Jo. Já taky. Zrovna jsem se tě ptala jestli ti ta torta, do které jsi se celej hodil, chutnala. Když jsi slavil své druhé narozeniny." ,,To si piš. Ale já se tě chci zeptat co jsi téhdy řekla když jsi byla na hřbi?ti a koukala na hroby své rodiny?"Nathalie sklonila hlavu. ,,Ale bylo to po Slovensky." ,,To nic jen mi to řekni." ,,Raz mu snáď odpustím."řekla Nathalie. Laurimu se ten jazyk zdal nádherný. ,,Ty poslední slová jsem před tím nezachytil" ,,Ani si nemohl. Při nich se mi hlas zlomil." stále měla sklonenou hlavu. Lauri ji chytnul za rameno. ,,Neplač" Nathalie zdvihla hlavu. ,,Už nemůžu plakat. Ani kdybych chtěla. Nejde to. Nechme tuhle tému teď být. Máme jiné starosti." připomenula mu ,,Jo. Ale souvisí to s naším jménem. Co kdyby jsme se jmenovali Rasmus?" zeptal. ,,Hezky si to zkomolil. Ale líbi se mi to." řekla Nathalie. Lauri se postavil ,,Hej. Kluci. Co říkate na Jméno Rasmus pro naši skupinu?" Pauli, Eero a Janne se zamysleli. ,,Je perfektní" ozval se jako první Janne ,,Úžasný" ,,Beru to" dodal Eero. Všichni si vzali plechovky s kolou, pozdvihli je a naraz řekli ,,RASMUS!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama