Prázdniny snů 9...

2. srpna 2007 v 23:40 | Kattie
"Tak, Vás tu vítáme." uvítá mě Lauriho otec. "Matti Ylönen, jméno mé, tohle je moje žena Liisa, tohle je synovec Daavid a tohle je neteř Pavla. Chybí jen naše dcera Hanna." představí mě celou rodinu a já si s každým potřesu rukou. Chci se představit, ale Lauri je rychlejší. "Tak rodinko," řekne pobaveně. "Tohle je moje přítelkyně Mia. Mia Hausová." "Dovolíte?" ozve se zase služka a odvede nás do jídelny. Já s Laurim jdeme poslední. "Tak co?" šeptne mi do ucha. "No...co máš na mysli? Sou sympatický, nejvíc asi ta Pavla." "Co si tam šeptáte, hrdličky?" otočí se na nás Daavid. Pavla mu jednu výchovnou střihne a na nás se usměje. Úsměv jí oplatím. Posadíme se ke stolu a za chvíli ostatní sluhové a služky přinášejí jídlo. "Tak, dobrou chuť." popřeje nám Matti, v čele stolu. "Dobrou chuť!" popřejí všichni naráz a pustíme se do jídla. Mezitím rodiče vyzvídají. "Tak, Mio, teď Vás s dovolením, podrobíme výslechu." usmějí se na mě mile. "Tak se do mě pusťe!" řeknu s odhodláním a bratránek Daavid mě odmění úsměvem. "Tak co dělají vaši rodiče?" "Matka je momentálně v domácnosti, otec byl policista." "Byl? Fakt? Co dělá teď?" zeptá se mě Pavla s neskrývaným zájmem. "Pavla chtěla být taky policistka," dodá na vysvětlenou Lauri. "Jenže jí nevzali, protože by byla na palici." "Týýýý, no počkej až tě potkám vě městě. Tě zmlátím!" vykřikne bojovně Pavla. "POMOC! Policejní brutalita, policejní brutalitááá!" "Nechcet toho vy dva," řekne jim Matti, se slzami v očích od smíchu. "Nebo bude mazec." "Mazanec? Fakt? Berni, zabal mi na cestu!" otočí se Lauri na komorníka. "Mazanec nebude, milý pane." odvětí klidně Berni. "Váš otec řekl, že bude mazec, neboli výprask." "Co? Pche...Mě mlátit nikdo nebude." řekne Lauri a jeho rodiče se hroutí smíchy. "No jen, aby." zapojí se do debaty i Klára. Lauri na ni koukne vražedným pohledem a Klára je tak zaskočená, že řekne jen: "Kuk na něj!" Z Lauriho je mrtvý smíchy celý stůl, když Matti křikne: "Tak, TICHO!" pak se obrátí na mě. "Mio, ještě jste nám neřekla, co dělá otec teď." Zaplní mě pocit smutku, ještě jsem o tom takhle veřejně nemluvila. "Táta zahynul při přestřelce." šeptnu. Lauri mě vezme kolem ramen, Liisa si zakryje ruku pusou a Pavla zajede pod stůl. Najednou cítí pocit viny, ona tu otázku vyslovila. "Promiň." hlesne. Usměju se na ni a řeknu: "V pohodě, seš prostě zvídavá." Zbytek večeře proběhne v pohodě, odpovídám na otázky rodičů i bratránka a sestřenice. Po večeři mě rodinka Ylönenových pozve na skleničku, jenže se omluvím s tím, že nepiju a Lauri upozorní rodiče, že je už pozdě. "Můj bože, to už je osm?" vzkřikne s údivem Liisa. Pak na mě koukne a s úsměvem řekne: "Tak ale musíte si s námi připít, ne? Že budu mít krásnou a milou snachu." Po těhlech slovech Lauri vyprskne whisky, kterou mu nalil otec, na Pavlu a ta na něj křikne: "Ty debile!" Lauri si jí nevšímá. "Co...cože? Mami, my se brát nehodláme." "Ale, drahouškové, vzít se budete jednou muset. Tedy," mrkne na mě. "Pokud vám to vydrží, že miláku." otočí se na svého manžela, Mattiho Ylönena, který je šokovaný taky tak jako Lauri a já. Když ho Liisa osloví, začne: "Ale, drahá, nemůžeš je hned hnád na svatbu, že? Nech jim čas, děti se rozhodnou sami." "Tak, mami, tati?" My už pojedem, musím se ještě stavit ve zkušebně, nechal sem si tam nějaké papíry a kytaru." zachrání mě Lauri, celej rudej. Vezme mě za ruku a kývne na Berniho. Berni nás odvede ke dveřím, rozloučí se z námi a Laurimu podstrčí nějaký balíček. Lauri se na něj tázavě podívá a Berni šeptne: "Dárek od kuchařky, je to ten váš milej mazanec. Hezký zbytek večera." a zabouchne dveře. Lauri se otočí a jde se mnou k autu. Tam už na nás čeká šofér a otevírá nám dveře a my nastoupíme. Lauri se nadechne a řekne: "Sorry, tohle nikdy neudělali." "Za co se omlouváš?" pohladím ho po tváři. "Jestli myslíš to, jak nás hnali na svatbu, tak se nic neděje. Já už to zažila mockrát." "Fákt?" koukne na mě Lauri s jiskrou v očích. Uvědomím si, že má ty černý čočky. Usměju se a odvětím: "No tak mockrát ne, no, ale dvakrát sem to už zažila. Co ti to dal Berni?" "Berni? Jo Berni! Mazanec." dodá tajuplně. Začnu se tlemit. Lauri mě chvíli pozoruje a začne se tlemírovat taky, i když nechápe, čemu s tlemím já. Dojedeme domů, Lauri dá šoférovi nějakou bankovku a jde za mnou do pokoje. "Kam jdeš?" řeknu mu, když se souká za mnou do mýho pokojíka. "Za tebou.." usměje se ďábelsky a když mu s úsměvem chci zabouchnout dveře před nosem, dá tam nohu a vnikne ke mně do pokoje. Koukne na mě a lehne si na postel. "Lauri, mě bolí hlava." řeknu mu. "To nevadi posypal sem si ho aspirinem." řekne se smíchem. "Lauri, ty seš pošuk. Padej, jsem unavená." potomhle se Lauri zvedne, zkroušeně odejde. Já se převlíknu, zalezu do postele a otevřou se dveře. Tam stojí Lauri jen v boxerkách a s polštářem. "Co je?" kouknu na něj rozespale. "Můžu spát tady? Já se tam sám bojím." "Zmiz!" řeknu a padnu na polštář. Lauri tam stojí dál. "Rozumíš? Já chci spát. Zalez do postele." "Jo, rád bych, jenže tam chrní Raff." "Cože?" kouknu na něj s výrazným podezřením. "Jo, chrní mi na posteli a je zalezlej pod peřinou. A vrčí." Po tomhle rezignuju a posunu se. "Tak pojď, ale žádný kraviny, nebo spíš na gauči." Lauri si s potěšením zaleze ke mně do postele. Za chvíli už oba chrníme. Lauri usnul vlastně hned, já později. Ráno mě vzbudí Lauriho chrápání. Dřevorubec, uchechtnu se.Odsunu jeho ruku z mýho pasu a vstanu. Protáhnu se a obleču se do sportovního. Dám si pár koleček a zaběhnu za Akoušem. Dole v kuchyni nechám vzkaz na ledničce, že si jdu zaběhat. Ještě dojdu pro Raffa, ale nemůžu ho najít. Už je dávno venku. Slyšel mě, jak jdu dolů v botaskách, tak na mě čekal venku s vodítkem v tlamě a míčkem u nohou. Uvážu ho a vyrážíme. Oběhli jsme dvakrát cihelnu a míříme za Akim. Jeho byt najdu rychle, v téhle ulici stojí jen jedno ferrari. Zazvoním a za pět minut se objeví rozcuchaná, černovlasá hlava s brýlemi. "Co je?" zívne Aki. "Můžu nahoru? Jdem tě navštívit!" "Počkej já si du běhat s váma." zaleze zpátky a já se mezitím bavím s Raffem.Za deset minut vyběhne Aki z domu. Má na sobě černý tepláky, modrý triko a kontaktní čočky. "Kde máš brejle?" "Tak když budu běhat, nebudu si brát brejle, že jo." zaklepe si na čelo, pozdraví se s Raffem a pobídne nás směrem k centru. Běžíme jen tak a kecáme o ničem, když tu najednou se u nás zastaví auto a vykoukne Pauliho květák "Čáu, mládeži! Nechcete svíst? Zrovínka jsem si ho koupil." pohladí auto, myslím že je to Peugeot 206? "Pěkný auto, Pauli." pochválí mu ho Akouš a obrátí se na mě. "Pojedem nebo půjdem?" kouknu na Raffa."Tak co?" Raff se rozeběhne k autu, takže řeknu Akimu: "Tak jedem." sednu si dozadu, s paulim a jeho řízením už zkušenosti mám. Aki se posadí dopředu, Raff ho dozadu prostě nepustí. Pauli vyjel a málem vlítl pod kola náklaďáku. "Ty hovado!" zařve Aki. "Chceš nás zabít?" "Sorry, já to s tímhle ještě moc neumím!" řekne Pauli. "Ježíšku na křížku, kam jsem to vlez." pomodlí se Aki k Ježíši. Pauli teď zrovna prudce zabrzdí a Aki jak není připoutanej, se švihne o palubku. "Jau! Ku*va!" Pauli vyhodí nadávajícího Akiho u jeho domu a mě odveze bez újmy domů. "Pozdravuj toho Lintušáka a ať se zejtra ukáže ve dvě na zkoušce! Moi!" "Vyřídím! Moi!" mávnu mu a posléze mrknu na Raffa. "Tak co, kdo bude první doma dá pusu Laurimu?" navrhnu se smíchem. Raff jen štěkne. "Tak oki, tři, dva, jedna...TEĎ!" křiknu, Raff vylítne a já stojím. Raff vlítne do domu a za chvíli slyším řev Lauriho. Roztlemím se na celou ulici a vejdu pomalu do domu. "Co se děje, Lauri?" křiknu do kuchyně. "Sundej ze mně toho psa! ÁÁÁÁ!" "Raffe! Dolů!" Raff seskočí a běží tryskem ven, aby ho snad Lauri nezabil. Lauri se zvedne zpoza stolu a já dostanu výtlem. Vostlintanej a má rozmazaný linky. "Lauri, tos ho sváděl či co?" "Ne, já si tu sedím, bouchnou dveře, vstanu a Raff na mě skočil a začal mě oblizovat." "no aspoň se nebudeš muset sprchovat." líbnu ho na tvář, kde se už utřel. "Jo, mám ti vyřídit od Pauliho, že tě zejtra čekají ve zkušebně,ve dvě hodiny." Lauri, aniž by se přestal utírat, se zeptá: "Kdes ho viděla?" "Jak sem si byla zaběhat, tak sem se stavila pro Akiho a pak jsme potali Pauliho s jeho novým autem." "Von si nakonec koupil toho bavoráka?" "Jakýho bavoráka? Měl Peugeot 206..." "206? Ho*no..." vydechne Lauri. "Mě říkal, že si koupí bavoráka..." "Neboj...Laulísku, si koupíš jednou slona..." "Ty..." ožene se po mě. "Co bude k obědu?" zeptám se po chvíli. "Nevim, je vůbec něco v lednici?" Lauri se tam jde podívat a zjistí, že tam je nas*áno. "No," poškrábe se za uchem. "Tak tě Mio, zvu do restaurace, teď se mi na nákup jet nechce."popadne peněženku, mě a razíme do nedaleký restaurace. Uvnitř sem ještě nebyla."Čau, Rizo." pozdraví chlápka u vchodu. "Terve." pozdraví ho a mě si sjede od shora až k patě. Kývne a pustí Lauriho dovnitř. "Ty krááso." unikne mi. Takovej luxus se nevidí každý den. Lauri mě zavede až dozadu. "Tak, prosím, slečno." sedne si a číšník nám donese jídelní lístek. Všechno je drahý. Kouknu na Lauriho a ten se usměje a pobídne mě. Znovu se zakoukám do jídelňáku a nakonec si vyberu špagety po italsku. Lauri si vybere to samý. Číšník přijme naši objednávku a odpluje. "Ty, Lauri. Můžu mít dotaz?" zeptám se Lauriho. "Áno?" zamrká na mě laškovně. "Když sem byla u vás na tý večeři, viděla jsem tam nějaké diplomy ze závodů koní. Kdo u vás jezdí?" "No, tak Pavla a Daavid. Máma vlastní pár koní. Jestli chceš, někdy se zajedem podívat na chatu, tam máme asi pět koňů." "Možná jednou..." Už je u nás číšník a nese nám jen jeden talíř. Tázavě mrknu na lauriho a ten se zářivě usměje. Vezme vidličku a pomalu ty špagety na ni namotává. "Dáš si?" prohlásí laškovně. Lauris kývne na jednoho číšníka a ten zase na něho a zatáhne závěsy. Lauri mě začíná krmit a já jeho. Namotám znova špagety a pomalu mířím Laurimu do pusy, ale...On ji má zavřenou. Jen na mě kouká těma nádhernýma smaragdovýma očima a usmívá se. "Co je?" zeptám se. "Mám n..." Lauri mě to nenechá doříct, položí mi prst na ústa a zašeptá: "Pšššš..." pak mě políbí. Ne jako vždycky, tohle bylo takové hlubší, vášnivější, prostě....jiný. "Miluju tě, Mio." "Já tebe taky, Lauri." A znovu se naše ústa spojí v něžném, ale vášnivém polibku. Najednou se odhrne závěs a nás oblýsknou...novináři. Lauri vyletí zatáhne závěs a mě vezme za ruku."Pojď, vezmem to zadem." Prolítne mezi stoly vzadu, kuchyní a jsme venku. Utíkáme dál až se dostaneme k cihelně, kde kluci většinou zkouší. Zapadneme za dveře a zhluboka oddychujeme. "Teda...ty vole...já už nemůžu." vydechnu a padnu k Akiho bubnům. Lauri padne vedle mě. "No...Mio. Myslím že zejtra je prní strana naše." "Jo? No ty vole." Lauri po chvilce dodá: "Mě je to fuk, jestli budem na první stránce nebo ne. Já tě budu milovat." "Já tebe taky." pohladím ho po tváři a políbím. Chtěla jsem aby to byl krátký polibek, ale Lauri si mě přitáhl blíž a nalehl na mě. "Lauri..." vydechnu. "Miluju tě." vzdychne Lauri a pomalu mě svléká. On je už svlečený a ja vidím, pěkně vzrušený. Najednou se zarazí a řekne: "Počkej, na zemi to bude nepohodlný." "Tak postel tu asi nemáte že jo." kouknu na něj. "no to ne, ale..." jeho pohled se zarazí na.... "Lauri...Vždyť nás to neudrží..." "Bude muset." prohlásí a zvedne mě a přenese. "Tohle jestli zjistí Aki, tak nás zabije." řeknu mu, ale touha zvítězila. Lauri je neobyčejně něžný, ale vášnivý. Sténám stále víc a víc, ozvěna se po mě opakuje. Za chvíli je po všem. Ani nevím, jak jsme se dostali na zem. Štěstí že tam je koberec. Přitulím se k Laurimu a znova se hluboce políbíme. Pak se opřu o jeho hruď a usínám. Vzbudím se večer, ale už oblečená. Lauri sedí naproti mě a usmívá se. Vstanu a obejmu Lauriho kolem krku. Znovu se políbíme a lauri řekne: "Pojď budeme muset jít." Opatrně vykoukneme ze vrat, co kdyby tam opruzovali ti paparazzi a rychlým sprintem se dáme k našemu domu. Doběhnem a zapadnem k Laurimu do pokoje. Tam padnem vysílení k zemi. "Ty...ty....vole..." vydechuje Lauri. Já sem na rozdíl od něj v pohodě. Jsem trénovaná, takže mě tenhle útěk nerozhodí. "S dovolením," odstrčím něžně, ale rázně Lauriho a zaberu jeho postel. Lauri padne vedle mě a obejme mě. Nezůtáva u toho objímání, jeho ruce míří výš a výš až skončí na mých psou. "Hele, ty," otočím se na něj. "Měls to před deseti minutama, to ti musí stačit." "Co klemčáš? Bylo to přéd..." koukne na hodinky. "Přéd osmi hodinami. Ještě jsi spala." "Ty máš argumenty na všechno co?" Lauri horlivě přikývnul, div mu ta hlava neulítla. Kouknu na něj, jakoby ho sjedu pohledem a otočím se k němu zády. "Spi, sím tě." Lauri si poslušně lehne, ale za chvilku už mě zase osahává a cítím jeho ruku nejenom na zadku. "Lauri," zaskučím prosebně. "Copak?" vzdechne roztouženě. Cítím jeho dech na krku, až mi přeběhne mráz po zádech. "Spi... Dobrou." "Mio?" "Co?" "Ale nic. Dobrou..." políbí mě a ulehne. Co mi chtěl říct? Otočím se k němu a sleduju jeho klidný obličej. Je tak krásný, když spí, řeknu si bůhvípokolikátý. Přimknu se k němu. Snad ho neprobudím. Lauri se jen ve spánku usměje a přitáhne si mě k sobě. Položím si hlavu zase na jeho hruď a pomyslím si jedinou větu. Miluju ho. Ráno se vzbudím později než Lauri. Otevřu oči, protože ho vedle sebe necítím a vstanu. Málem hodím tlamu o Raffa, který je natáhnutý u postele. "Ty hovado," řeknu mu, když se na mě koukne. "Jiný místo sis vybrat nemoh? Pojď sím tě, půjdeš ven." Raff se s námahou zvedne a vyjde z pokoje. Zavřu za sebou a jdu do svýho pokoje. Se převlíknu a jdu dolů. Lauriho v kuchyni nenajdu, ani v obýváku není. Mrknu na zahradu. Tam taky není. Nikde žádnej vzkaz. Mobil má taky doma, kde je? Zazvoní zvonek. Někdo je zase u dveří. Otevřu a vidím Pavlu. "Ahoj..." pozdravím. "Dobrý den, Mio. Je doma Lauri?" "Taky ho hledám, doma není." pozvu ji dál a dovedu ji do kuchyně. "Dáš si něco k pití nebo jídlu?" "Jestli můžu, tak vodu do sklenice." "Hele, nechceš radši džus? Mám mulťák." vlezu do lednice a objevím koňak. "Co to tu dělá?" "Hele?" otočím se s flaškou v ruce "Jo?" koukne na mě a její pohled se zastaví na láhvi vaječnýho koňaku. "Lauri tohle pije?" "Jo, občas si dá se mnou." "Jooo?? Kolikpak ti je?" řeknu. "19." odvětí pyšně. "Tak já nám naleju, ale Laurimu ani muk.Já ych alkohol správně neměla, hned jsem opilá." Naleju si o trochu míň než Pavle. Dobře si pamatuju, že jsem si jednou dala tři panáky becherovky a byla jsem namol. Vzpoměla jsem si na Pavlu "Hele, proč ho vlastně hledáš?" "No vlastně, kvůli tomuhle." Pavla vytáhne z batůžku nějaký srolovaný časopis. Vím co to je. Podá mi ho a já ho otevřu na první stránce. Upoutá mě naše obrovská fotka v té restauraci za závěsem, když jsme se zrovna políbili. Obrovský titulek hlásá: YLÖNEN A NEZNÁMÁ :DALŠÍ CO TOUŽÍ PO JEHO PENĚZÍCH? Dál číst nemusím. Je mi jasný, co tam je. Samý keci. Jde o to, že jsem další coura, které jde jen o Lauriho prachy a slávu... Kouknu na Pavlu. Kouká na mě těma svýma hnědýma laskavýma očima. "Dík, žes mi to přinesla, Pavlo." "Není zač. Nic si z toho nedělej. Tohle o mě napsali taky, jenže s tím rozdílem, že jsem si začala s Villem." "Ville? Myslíš toho z HIM?" "Jo, přesně jeho. Dávej si na bulvár bacha. Nás rozeštvali, každý den jsme se spolu hádali. Nechtěla bych abyste se rozešli kvůli tisku.Z vás dvou bude něco víc." Pavla po těchto slovech koukne na hodiny a křikne: "Ježíš, to už je hodin. Budu muset jít a," položí mi ruku na rameno. "Nic si z toho nedělej..." Jdu ji vyprovodit ke dveřím a zabouchnu je za ní. Dojdu zpátky do kuchyně a pohledem se zastavím na obálce časopisu. Tahle obrovská fotka ve mě vyvolá něco, co se nedá popsat. Něco jako vztek, jenže je to mnohem horší. Zazvoní zvonek. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Jdu ke dveřím a tam stojí...Néééé to nééé...co ta tady? Hofmanka. "Dobrý den, Mio. Nemáte trochu strouhanky? Manžel měl pro ni jet, ale chytly ho záda a nemůže se ani hnout." "Dobrej, počkejte tady, hned vám donesu tu strouhanku." řeknu s hraným, křečovitým úsměvem a dojdu do kuchyně. Najdu strouhanku a nesu ji zpátky ke dveřím. Podám ji Hofmance a chci zabouchnout dveře. Ta mi tam však strčí nohu a řekne: "Viděla jsem vás s Laurim v novinách. Sluší vám to spolu." a odejde. Si snad dělá srandu. I když, mohla jsem to čekat. Vědí o nás celý město, možná Finsko...za chvíli to bude vědět každej fanoušek. Jako ne, že bych to snad chtěla tajit, Lauri mi už několikrát naznačoval, že mě představí, ale až v září na přestavení nový desky. No, povzdechnu si, holt se to ví o pár týdnů dřív. Ale, moment...Kde je Lintušák? Rozhlídnu se zase kolem sebe a vstanu. Mobil na stole mě utvrdí v toom, že ho s sebou mít nebude. Napadne mě jeho druhý číslo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama