Prázdniny snů 8...

2. srpna 2007 v 23:35 | Kattie
Zamávají nám a Lauri řekne: "Tak už to taky víš?" "Jo. Ale ona už bude končit školu, takže sem o prázdninách zase přijede.Ale..." "Co, ale?" obrátí se ke mně Lauri, sevře mě v náručí a koukne na mě těmi zelenými smaragdy. "Dědu měla ráda, je mi jí líto," vzdychnu. Lauri mi položí na ústa prst s jeho sladkým "Pššš," a obejme mě. "Budem se dál bavit o Lise neboo...budeme..." šeptne mi do ucha a vytáhne mi triko z kalhot, aby pod něj mohl následně zajet. Pomalu ho zbavuju těsných boxerek, když...tohle všechno pokazí blbej zvonek. "Panebože!" zaskučíme. Hodí na sebe kalhoty a běží otevřít. Vykouknu zpoza jeho ramen a uvidím doslova a do písmene slintající Kláru. "Co ty tu?" přivítám ji. Lauri si odkašle. "Přišla se podívat nesmím? Klára, a ty budeš Lauri, že?" stiskne Laurimu ruku a vecpe se do domu. Odvedu ji do kuchyně a sedne si naproti Laurimu. Zatímco vařím čaj, Klára ho hypnotizuje očima. Zase! Zvonek! Lauri se zvedne, že jde otevřít. Pak se vrací zpátky a vede s sebou Pauliho. Mrknu na Kláru, ta na mě a usměje se. "Pauli? Tohle je kámoška Mii, Klára, Kláro, tohle je Pauli, zase můj kámoš." Pauli si sedne vedle Kláry a vedou spolu řeč o kytarách. Za půl hodiny se Klára zvedne s tím, že si musí ještě něco zařídit. Pauli se zvedne taky, že ji tam klidně hodí. Mrknu na Kláru a ta se podivně usmívá...Ha...mám vás. Řeknu si v duchu. Ale...Copak se Pauli rozešel s tou jeho..eh...Heidi? Jo Heidi. Ale ale...se musím optat. "Nad čím přemýšlíš?" ozve se mi u ucha. Ani sem si nevšimla, že se Lauri za mě přikradl a chytil kolem pasu. "Ale nad ničím..." řeknu mu s očima pořád nalepenýma na dveřích, kterými odešel Pauli s Klárou. "Ale ale, nepovídej...a pokud jde o ty dva." obrátí mě k sobě a políbí. "Pauli se s Heidi nerozešel, jen jsou dobří kámoši, něco jako já a Karol.." "Karol?" kouknu na něj, i když vím o koho jde. "Moje bejvalá." dodá a popadne mě do náruče. "Ehm...kde jsme to přestali?" "Ještě jsme ani nezačali." řeknu mu a jemně štípnu do tváře. Zasměje se a nějak se dostaneme na schody až do jeho pokoje do postele. Oba víme, jak divoká noc nás čeká... Ráno nás vzbudí Raff, kterej je, jak je vidět, hodně...eh...řekněme...vynervovanej. Lauri ho jde pustit dozadu na zahradu. Vykradu se z jeho pokoje a vlezu pod sprchu. Tam si vychutnávám studenou vodu, která dopadá na moje rozpálený tělo. Za půl hoďky vylezu a sejdu do kuchyně pro něco k jídlu. Udělám svíčkovou, to je moje nej jídlo, aspoň mi to připomene Česko a českou krajinu. Knedlíky musím udělat ručně....A to mě tááák nebaví.... nechat vykynout a pak zpracovat...no děs běs... Když už to mám konečně hotový, zajdu mrknout, kde zase mám Lauriho. Objevím ho pod stromem na zahradě, kolem sebe plno papírů, Raff lítá kolem něj a Lauri něco sepisuje. Zase nový song, řeknu si s úsměvem. Je zvláštní ho vidět, jak se soustředí na práci. Pak se zamračí a začne zuřivě škrtat. Opře se o kůru stromu a zavře oči. Pak se praští do čela a píše dál. "Lauri!" křiknu na něj. Vzhlédne a usměje se. "Copak?!" "Pojď na oběd!" lákám ho k sobě. Lauri se oblízne, v rychlosti sesbírá papíry a žene ke mně.U mě zastaví a natáhne vzduch, provoněný omáčkou. "To to voní...co je to za jídlo?" řekne se slastně přivřenýma očima. "Pochoutka made in Czech. Pojď." zatáhnu ho za rukáv. Lauri se mi vyškubne a vlítne do domu. Jakmile dojdu do kuchyně, má v sobě polovinu porce a boule za ušima. Řeknu vám, vidět ho někde na poli, spletete si ho hravě s křečkem. Sednu si a pustím se do jídla. Lauri dojí a mlsně mi kouká do talíře. Talíř přisunu blíž k němu a usměju se. Lauri taky a v očích se mu blýskne. Popadne vidličku a pustí se i do mý porce. "Jo, abych nezapoměl," řekne Lauri, když spolu mejem nádobí. "Dneska jdem k našim na véču." "K vašim?" otočím se k němu. "K mý matince a otcovi." řekne s prosícíma psíma očima. Jak jim může někdo odolat?Povzdechnu si. "Oki." Lauri, jakoby vycítil co se mi právě honí hlavou, se usměje a vezme mi talíř z ruky. Utře ho a pohladí mě mokrou rukou po tváři. "To bude dobrý, uvidíš, jsou to jen rodiče." "No ty woe, teď abych se šla utřít zase já co?" usměju se. "Proč? Se mě štítíš či co?" urazí se na oko Lauriš. "Ne, hrábl si na mě mokrou rukou." řeknu mu se smíchem a sříknu na něj trochu vody. Pak se otočím a běžím ke schodům. Lauri je ale rychlejší, předběhne mě, ale jak ráno vytřel podlahu a ještě neuschla, sklouzl se a slítl. Já to taky neubrzdila a byla jsem na něm. Začali jsme se tlemit a jakmile jsme se zvedli a koukli na sebe, začali jsme se zase tlemit.Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila, protože mě už bolelo břicho od smíchu. Nádech...a...nic, smích mě přešel. Lauri se už taky netlemil a tak jsem se obrátila a šla si sednout do obýváku na gauč. Jakmile jsem byla sotva 30 cm od něj, Lauri mě popadl za pas a hodil na gauč. Sedl si na mě obkročmo a zasmál se. "Víš, co tě čeká?" "Nevím, že by?" řeknu mu a vyprostím nohu, kterou mám v dost blbý pozici. "Jsi připravena na smrt?" zašeptá mi do ucha. "Cože? Hodláš mě usouložit k smrti? No takže, až skončíš, tak mě vzbuď." vyprsknu. "Ty seš blb," vyprskne Lauri a sleze ze mě. "Já tě chtěl ulechtat." dodá jakoby se slzmi v očích. Ale hned vyprskne znovu."Kolik je?" zeptám se. Mrkne na hodinky a řekne: "Hm...asi...počkej...půl....jedný." "Teprve?" povzdechnu si. "Ty, hele," šťouchne do mě. "Co je Jů?" opáčím. "Haha..." zasměje se ironicky. "Dlouho tu nebyla sousedka..." opře se mi o kolena. "Na co narážíš?" kouknu na něj polekaně. "Mě tu fakt nechybí...Aspoň pořád neopruzuje, ať se dem koupat k nim do bazénu." Lauri se začne smát. "Hele, Aki bude na tom dost blbě až odjede Lisa. Nenastěhujem ho zpátky vedle?" "Von se sem nechce vrátit?" "Prej ne, koupil si byteček někde v centru." "Tak na co jste kupovali ten dům vedle, vy dvě telátka." nadzvednu se. "Měli jsme to blíž do zkušebny." mrkne na mě. "Takhle bysme museli jet autobusem a tramvají a to se nám fakt nechtělo. Tak jsme koupili baráček tady. Je to jen kiláč do tý zkušebny." Sklepu ho z kolen a sednu si naproti němu. "Áhá! Jste líní jo?" rejpnu ho do žeber. "Au...ne to teda nejsme, teda aspoň já." "Tak to ti nevěřím." "Fakt?" ďábelsky se mu leskne v očích a usměje se. "Chceš důkaz místo slibů?" "Ehm...fajn, dáme si dvě kolečka kolem baráku a uvidíš, že budeš mrtvej." vstanu, ale Lauris si mě přitáhne na klín. "Já bych věděl jinej, daleko příjemnější sport..." zašeptá mi do ucha. Dělám, jakože nevim, o co go. "Jakej zas?" "No, víš jak se hraje na tatínka a maminku ne?" řekne a vrhne se na mě. "Lauri, nech mě, Lauri!" začnu se smát, začne mě totiž lechtat. "LAURI!" Lauri nepřestává mě lechtat, a lechtá, já ho praštím omylem do břicha a Lauri se na mě podívá s rošťáckým úsměvem na rtech. "Ha, my se budem prát jo?" "jo, vadí?" řeknu mu, ale už ho obejmu. "Hlavně mě nelechtej..." "Tak ne, no." šeptne mi do ucha a políbí mě. "Miluju tě." "Já tebe taky taky." řeknu mu a začneme se mazlit. Lauri je pěkně vzrušený, je skoro nahý, ale musím ho utlumit. " Lauri, nech toho, máme jít za rodičema, ne?" "Néééé, ty to taky dokážeš takhle zkonit." zaskučí se smíchem, ale sleze ze mě. Posadí se vedle, obleče se a zapne televizi.Sednu si vedle něj. Koukne na mě a přisune se blíž, položí ruku kolem pasu a opře mi hlavu o své rameno. Zaostřím na bednu. Dávaj nějakej akční film. Zjistím, že je to Matrix. Lauri to chce přepnout, ale já mu ten ovladač seberu. "Nech to, prosím." "Nenechám! Já chci fotbal!" "Necháš ten Matrix! Lintušáku!" "Nenechám, já chci fotbal a nejsem Lintušák!" Takhle se tam dohadujeme asi půl hodiny, a nevšimneme si, že někdo vstoupil do obýváku a pozoruje tu naši hádku. Já sem se už naštvala a překulila se na Lauriho. Začnem se prát o ovladač. "Nech....tam...ten...Matrix!" říkám pořád Laurimu, ale jemu taky škubou koutky úst. "Nenechám...já chci fotbal!" "Tak děcka, nehádejte se." ozve se Klára. "Co zase ty tady? Jak si se vůbec dostala? My nebudeme mít nikdy klid co?" ozve se Lauri a shodí mě ze sebe. Já to nečekám a zahučím mezi gauč a stolek a ještě se břinknu o stůl hlavou. "Dveřma, jak jinak. Bylo otevřeno." poučí nás Klára. "Co tady vůbec vyvádíte?" "Perem se o ovladač. On," kývnu k Laurimu. "On chce koukat na fotbal, já na Matrix." Klára se začne smát. "Dejte to sem," řekne, vezme nám ovladač a položí ho na stůl. "Teď na něj ani jeden nešáhnete, máte návštěvu." "Kde?" vyskočí Lauri a začne se upravovat. "Tady, milej zlatej!" řekne Klára a sedne si do křesla. "Aha...dáš si něco k pití nebo jídlu?" nabídne se honem. "Snad jen vodu do skleničky, buď tak hodnej, Lauri." poprosí. "Kdy se vrátí děda?" zeptá se mě, jakmile Lauri zapluje do kuchyně pro něco k jídlu a pití. "Až po prázdninách.Ale než skončí, musím zaletět ještě do Čech." "Proč?" mrkne na mě. "Musím si vzít zbytek věcí a kouknout na Lisu." pokrčím rameny. Lauri se vrátí s pitím a obrovskou hromadou popcornu a brambůrek, pod kterou ho skoro není vidět. Nějak to poskládá na stůl a sedne si vedle mě. "Tak, Lauri, chystáte novou desku?" převede Klára řeč. "Jo, chystáme, měla by vyjít v září." vypne důležitě Lauri hruď.Vypadá jako nadívaný krocan, řeknu si v duchu. "Nechceš špendlík?" dloubnu do něj. "Abys nám neuletěl." Nechápavě se na mě Lauri podívá, zatímco Klára se hroutí smíchy a každou chvíli určitě spadne z křesla. "Na co?" podiví se. "Abysi splasknul.Seš nějakej nafouklej." dloubnu do něj znova, pod žebra. Lauri se ohne a jednu mi mírnou z legrace střihne. "ty srandisto." položí mi ruku na rameno, přitáhne si mě a políbí. "Hej sem tu taky!" přeruší nás se smíchem Klára. "Jo, abych nezapoměla, kvůli čemu sem sem přišla. Lauri, chtěla jsem tě poprosit, jestli bys někdy nezašel do našeho rádia spolu s kapelou." "Jo, klidně, když to je jen tohle." pokrčí rameny a věnuje mi kráásný úsměv. "Oki, takže v deset ráno zítra? Je to rádio Virgie. Pošleme pro vás auto." "Tak já půjdu." zvedne se Klára. Jdu ji vyprovodit. "Hele, Mio," řekne mi u dveří. "Pozdravuj dědu až ti bude volat." "Jasný. Čau!" Zabouchnu za Klárou dveře a křiknu ke dveřím obýváku: "Jdu nahoru do pokoje!" lauri zařve, že jo a co tam. To bys chtěl vědět co? Řeknu si v duchu s úsměvem, ale Laurimu řekne jen: "Jdu se osprchovat!" Lauri za mnou křikne ještě něco v tom smyslu, že za dvě hodiny máme bejt u jeho rodičů. Za dvě hodiny? To bude...pět. To ani nemá cenu si jít lehnout, když se musím teď připravit šaty a namalovat se a pak určo pojedem tak minimálně před půl pátou. Dojdu si teda do koupelny, tam si dám krátkou sprchu a jakmile skončím, slyším Lauriho kroky do pokoj. Mrknu na hodinky a s údivem zjistím, že jsou čtyři. To sem tu byla hodinu? Vylezu z koupelny, zapadnu do pokoje a najdu ty letní lehké šaty, které mi šila teta. Obléknu se, namaluju si xicht a vezmu si boty. Mrknu na sebe do zrcadla a řeknu si: "No, Mio Hausová, lepší už to nebude, tak si toho važ." Za pět minut se ozve klepání a vleze Lauri v černých kalhotách od saka, v bílé košili a kravatě. Má ty svoje boty na vysoké podrážce, takže je vyšší než já, ale není to takovej velkej rozdíl, s těma mejma 167 cm... "Tak co, můžem?" zaptá se mě s pusou dokořán. Pak se vzpamatuje a políbí mě za ucho. "Moc ti to sluší..." ozve se troubení auta. "To je pro nás, pojď." vezme mě za ruku a vede dolů. Vyjdem před barák a uvidíme černý auto s tmavými skly. Zůstanu užasle stát. "To...to...je t-tvo...je auto?" užasle drknu do lauriho. "Ne, mých rodičů." No ty kráso. Porsche. To by mě zajímalo, co dělají...Jako ne, že by mi šlo o prachy, ale Porsche je Porsche. Nastoupíme a Lauri dá pokyn řidiči a my se rozjedem. Začíná mě požírat nervozita. Lauri si toho všimne a pousměje se na mě. Já se k němu přimknu těsněji a jemu neujde, že se celá chvěju. "Klíd," pošeptá mi do ucha. "Jsou to jen mý rodiče. Oni tě neukousnou. A ségru znáš. Poznáš jen mamku a tatíka, sestřenku a bratránka." a po chvíli dodá: "Jo a ještě, promiň, že sem ti to neřek, ale pozval jsem i Kláru." omluvně se na mě usměje. "To je v pohodě," řeknu a chytnu se ho za ruku. "Aspoň tam bude další člověk, se kterým se cítím v normálu." "Bude to dobrý," vzdychne Lauri a obejme mě kolem ramen. Já si položím hlavu na jeho rameno. Za pět minut pět vystoupíme z autíka a Lauri mě vede mocinky mrtě velkou zahradou. "Počkej, teď pojď opatrně." řekne Lauri a chytne mě za ruku. "Proč?" "Máme tu psy." "Cože?" "Buď v klidu, nekoušou." řekne Lauri a jde pomalu dál. Najednou vylítne nějaká bílá šmouha a žene se k Laurimu. "Tulli!" křikne radostně Lauri a začne se mazlit s tím kokršpanělem. "Tak Tulli, už toho nech. Nech mě, čokle Sakra, já nechci francouzáka. FUJ!" Pes konečně uposlechne, ale všimne si mě. Znejistí a když si k němu kleknu, přijde a nechá se pohladit. "Je roztomilej." prohlásím k Laurimu, který si utírá tvář do kapesníku. Zvedne se a pobídne mě: "Pojď, nebo příjdem pozdě." Vstanu a zavěsím se do Lauriho. Čím víc se přibližujem k domu Ylönenových, tím víc mě zžírá nervozita. Jestli tohle přežiju bez jakéhokoli trapasu, tak libuju, že se ožeru, až mi bude blbě, slibuju v duchu. Lauri jako by mi četl myšlenky, mi stiskne povzbudivě ruku a věnuje mi ten nejhezčí úsměv. Vzdychnu si a Lauri už sahá po zvonku. Těsně před ním ruku stáhne a obrátí se na mě. "Připravena?" "Ano." vydechnu. Lauri mě políbí a zazvoní. Čekáme asi sotva půl minuty, když se otevřou dveře a tam je služka. Tak vono to má i služku, zakvílím v duchu. "Dobré odpoledne, pane." poklesne v kolenou a ustoupí ze dveří. Vejdeme do haly se spoustou diplomů ze závodu koní. Žokej, řeknu si. V téhlé rodině je někdo žokej. Služka nás uvede do salonku, kde čekají rodiče Lauriho, jeho bratránek a sestřenice. Hannu nikde nevidím, asi bude někde zalezlá, nebo se zdržela. Pan Yönen je postarší pohledný muž, paní Ylönenová je elegantní dáma. Bratránek je určitě trhlej, podle oblečení. Sestřenka je stydlivka, je spíše v pozadí a plaše se usmívá. Klárina se na mě gebí jako měsíček na hnoji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama