close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prázdniny snů 6...

2. srpna 2007 v 23:16 | Kattie
"Vstávej.Budíček!" budí mě za pět minut . "Co, co je?" "Jídlo." vzdychne. "No jo, tvoje láska, co?" "Pochkej ach tho dhojim, phak uvidých." zamumlá s plnou pusou ovocnýho salátu. "Cože?" řeknu s obdivem, že mohl vůbec něco vyslovit. "Počkej," řekl, co polkl sousto." až to dojím, pak uvidíš." "Pche...Kolik je?" "Pět a pět." a pustí se zase do salátu. Já to mám rychle snědený a zvednu se s tím, že jdu ještě do vody. "Počkej," křikne. "Já jdu taky." "Já myslela," ozvala se Lotta."Že bychom se mohli trochu poznat." "To mluvíš na koho?" řekl Lauri a pak se obrátil na ni. "Na tebe," řekne. "Pojď ještě pokecat a trochu víc se poznat." "Na, tady máš webovku, tam všechno o mě najdeš." a podal jí nějakej papírek. Lotta zůstala stát s otevřenou pusou a Lauri dodal: "Teď nemám čas, až bude pokecáme." a hupsne do bazénu. Lotta se ušklíbla a řekla si: "Já tě stejně dostanu, a pak se to doví každej." Za pět minut šest jsem se zvedla s tím, že už musím jít. "Kampak?" ptá se se zájmem Hofmanová. "Musím zavolat dědovi." "Ach, tak to jo." a zvedá se, že mě půjde vyprovodit. "Mamí, můžu ji vyprovodit já? Prosím!" ozve se Marek. "Tak jdi prosím tě," vzdychne si. "Počkej na mě," ozve se Lauri. Pak se obrátí na Petra." Můžu vrátit trochu mokrý plavky?" "Ale jo, pojďte." "Čekej!" zařve ještě pře rameno. Lotta vypadá, že mě uškrtí. Slečinka namyšlená. "Raffe! K noze!" zařvu na to psisko, co tam očuchává jakýsi strom.Pak si vzpomenu na DVD. "Paní Hofmanová, ještě jestli bych mohla prosit, to DVD." "Jaké? Jo ano to LL. Počkej donesu ho." zmizí mi z dohledu a na zahradě zůstanu s Lottou. Lo. "O co ti jde?" ozve se. M. "Co zas máš? O co by mi mělo jít? Tvoje mamka je moje bývalá učitelka, a navíc jsme sousedi, tak je jasný, že mě sem bude asi zvát častěji ne?" Lo. "Tohle nemyslím." M. "A co myslíš?" Lo. "Jak se ometáš kolem Lauriho. To ho chceš sbalit? Musím ti ale něco říct, Mio," vstane a jde ke mě. "Toho dostanu já a ne ty." M. "Já ho nehodlám balit a že by ON byl jen tvůj se mi nezdá, Lotto." To mezi námi stojí Hofmanka a podává mi DVD. "Mami, ale to je moje ne?" Lotta jí ho vezme z ruky. "Není, od tý doby, co je Lauri vedle nás, nezavadila si o to pohledem. Takže je moje." podá mi ho. Za chvilku se vyřítí Lauri z domu s taškou. "Dem?" obrátí se na mě."Nashle a děkujem!" "Nashle a není zač. Jsme sousedi ne?" "Sbohem." řekne jedovatě Lotta a sedne si uraženě na lehátko, kde před chvílí ležel Lauri. "Ahoj, Marku." rozloučíme se pak s prckem u branky. "Ahoj Mio, ahoj Lauri, ahoj Raffe!" zavře a běží asi zpátky na zahradu, protože slyšíme dusot dětských nohou směrem k ní. "Je sladkej, co?" řekne Lauri. "Všechny děti jsou sladký. Teda ty malý." "Já jdu rovnou domů, ty zavolej dědovi a pak přijď." "Jo." Lauri se asi usměje v tý tmě není vidět a já jdu volat dědovi. Nikdo to nebere, jen je tam záznamník. Nechám mu tam vzkaz, vezmu si s sebou triko na spaní a mobil a jdu vedle k Laurimu. Zazvoním. "Nooo? Co bude?" zařvu. Otevře vytlemenej. "Pojď, Lotta jde jako na procházku." řekne a kouká mi přes rameno. Vejdu jak nejpomalejc to jde, ale Lauri asi fakt nemá čas, tak mě popadne, vtáhne dovnitř a zavře. "Víš jak to vypadalo?" řeknu mu se smíchem. "No asi tuším..." mrkne. "Ty jdeš po schodech nahoru," ukáže na schody. "A já jdu semhle." ukáže do místnosti. "Jdu se smočit do bazénu jestli můžu," řeknu mu. "Jo? Já jdu taky, jen co najdu plavky." Zajdu ještě do pokoje hodit si na postel. Páni, to je letiště! To se bude spinkat. Sejdu zase dolů a směrem do sklepa. Je výhoda mít bazén v domě. Lauri si už rochňá ve vodě. Nejdřív ho nevidím je tam tma. "Lauri?" zavolám do tmy. "Seš tu?" "Jo. Jdeš do vody?" "Jo jdu, ale proč je tu taková tma?" kde je sakra, ten vypínač? Pomyslím si a šmátrám po zdi. "Nesnaž se, vypli proud." "To si dělaj..." a přeruší mě, aniž bych dokončila tak trochu sprostou poznámku. A já proč nahoře najednou zhaslo? "Ne nedělaj. Pojď." "Nemáš svíčky?" "Ne, máš strach jít do vody potmě?" zasměje se. Ušklíbnu se. "Já? Nikdy!" Vlezu do vody a udělám pár temp. Je to zvláštní pocit, plavat ve tmě. "Dem se prát?" zasměje se mi do ucha Lauriho chraplavý hlásek "Ne, dík teď tu není Raff." řeknu mu a chci odplavat na druhou stranu než jsem slyšela hlas a narazím do...Lauriho. "Ahoj. Hledalas mě?" zazubí se do tý tmy, a to jsem tak blízko, že ten jeho úsměv vidím. "Pusť, dáme si závod." řeknu mu a šplíchnu mu do tváře trochu vody. Ani to s ním nehne. "Lauri?" zkusím to znovu. Usmívá se. "Co je?" mávnu mu rukou před obličejem. "Lauri, udělej něco, tohle…" poprosím ho. Usměje se, vycení zoubky a…jeho obličej je najednou blíž a blíž. Odtáhnu obličej, ale musela bych se potopit, abych mu unikla. Přitáhne si mě. Špičkou jazyka se letmo dotkne mých rtů. Vydechnu zklamáním. Pousměje se a znovu se mě dotkne jazykem. Pootevřu ústa v očekávání, že tam vklouzne svým jazykem. Ale…jenom mi jím přejede po zubech a zase vyklouzne. "Chtěla bys viď?" špetne mi do ucha a laškovně mě do něj hryzne. "Takový mučení nikdy," šeptnu a sama si přitáhnu jeho hlavu. Vyhledám jeho ústa a po jeho zubech přejedu jazykem, jen zacinká můj piersing. Jedna moje ruka opustí jeho krk a sune se výš do vlasů. Druhá zase jede dolů, po jeho páteři. Myslela jsem, že tam narazím na lem plavek, ale…Nic takového tam nebylo. Přejela jsem po jeho boku a nic. Ruka rovnou najela na stehno. Odtrhnu se od něj. "Lauri? Ty jsi.." Kývne a popadne moji ruku, která strnule leží na jeho stehně a sune ji nahoru, trochu doleva. Potom ji pustí. "Nechci tě nutit," špitne. Neznatelně se usměju. "A co když chci?" šeptnu mu do ucha a sklouznu na jeho krk, kde se k němu přisaju. Lauri roztouženě vydechne. Sune svou ruku po mych zadech, ve snaze najit zapinani od plavek. "Lauri, vepředu," šeptnu. Jeho ruka se hned přesune. "Díky," řekne a zaboří svůj obličej do mého krku. Cítím, jak vršek plavek najednou mizí a ucítím šplouchnutí vody, jak je Lauri odhodil a následně jeho ruku, která mě začala lehce hladit po hrudi. Tělem mi projel mráz. "Pojď z vody, celá se klepeš," řekl polohlasně Lauri a táhl mě za ruku z bazénu. Rozložil osušku a nasměroval mě na ni. "Lehni si," Poslechla jsem ho a on si lehl vedle mě na bok. Rukou mě objal kolem pasu a přetočil na sebe. Cítila jsem Lauriho, jak mu tluče srdce, jak se mu nadzvedává hrudník, jak se snažil dát pod kontolu svůj dech a jak je vzrušený. Nahoře zazvonil telefon. "Sakra," zaklel Lauri a odsunul mě. Čapla jsem ho za ruku. "Musíš ho brát?" "Ne," řekl a lehl si zpátky, chěl zase abych byla nahoře, ale já ho táhla na sebe. "Sakra, pojď už," vyjekla jsem. Lauri se začal smát. "Promiň," špetnul a konečně!!! Šel nahoru a nalehl na mě, a pak se začal věnovat dolnímu dílu mých plavek. "To není fér," zahučel. "Co?" "Máš tu uzle a já to nemůžu rozvázat," zaskučí. Začnu se smát zase já. "To stáhni ne? Bože, chlape, ty seš případ!" "Sklapni Kody, jo?" zacpe mi pusu čímsi. "Kdesi vzal jahody?" zeptám se ho, když to konečně identifikuji. "Panebože, buď už zticha! A nadzvedni se!" Ráno mě probouzí bouchnutí dveří a hlasité zachrápání. Pomalu procitám a zjišťuju, kde to jsem a kým tu jsem. Vzpomínám na včerejší večer a zachumlám se hlouběji do náruče muže, po kterém touží tisíce, možná i statisíce dívek po celém světě. Mokré, jemně zvlněné černé havraní vlasy mu spadají do usměvavého obličeje s neskutečně malým nosem. Je krásný když spí, usměju se a zase položím hlavu. Najednou ucítím pohyb a hluboký nádech. Otevřu oči. "Dorý ranko," přivítá mě do novýho dne polibkem. "Dobrý," usměju se. "Jakpak jsme se vyspinkali? V teplé postýlce, kam jsem tě musel přenést, protože jsi mě poslala do určitých temných míst, co?" zeptá se a přetočí se na mě, aby mi mohl mapovat oblast hrudní kosti. "Ee…promiň…A vypinkání? Ušlo to, jen ta noc…" vzdychnu. "Co?" usměje se. "Až pak," políbím ho. Kdyby nás nepřerušil zvonek, mohli bychom opakovat noc. "Počkej na mě," šeptne, omotá si pokrývku kolem boků a vyjde z pokoje malátným krokem. Protáhnu se a zachumlám se do svý deky a přelehu si na Lauriho místo, to moje nějakým zázrakem rychle vychladlo. "Vstávat....crrrrrrr....crrrr...budíček!" budí mě hned. "Kašlu na tě. Chci spát." "Pojď na dlabanec a mám pro tebe překvápko." tahá mě za ruku z postele. "Co to zas bude. Výlet do Egypta se mrknout na starouše Tutanchamona?" ale dobrovolně z tý postele vylezu a sejdu do kuchyně. Snídaně...mňamy mňamy...Mrknu do novin. Samý žvásty o politicích. Koukám, že to tu nebude samej de*il Rath,co? Všimnu si inzerátu na prodej baráku kousek odsud. Musím se tam zajít podívat. By z toho mohla bejt ordinace. Dodlábnu snídani a křiknu do ložnice. "Lauri? Jdu domů!" "Jo? A proč?" vyjde z kuchyně. "Něco si musím vyřídit a tvoje kalhoty si těžko do města obleču..." Rozloučím se s ním polibkem. Vyjdu z domu a přelezu plot...Zas ty kytky...Vlezu do domu, vlítnu do pokoje a sháním si doklady a peněženku. "Baf!" ozve se vedle mně a já se tak leknu, až se hlavou břinknu o poličku a ty knížky, oki...ty bychle o 650 stranách se na mě sesypou. "Ty woe!!!" zařvu. Vyhrabu se z pod těch knížek a vstanu. Před sebou uvidím... "Ty woe..." zamumlám nevěřícně znova. Vždyť to je... Klára! "Nazdáár Mio!" "Ty vole! Nazdar, jak?" "No ještě že ne no nazdar. Dostala jsem se sem dveřma. Jak ti dupou králíci?" poplácá mě po zádech. "Jo, ti už dodupali. Co tu děláš?" a kejvnu aby si sedla na postel ke mně. "Přestěhovala jsem se. Bydlím u centra a dělám v rádiu. Co ty tu?" "U dědy, ale našla jsem v novinách starej barák kousek odsud, tak si chci zařídit ordinačku. Ty woe, teď abych si dávala první pomoc. Ti to byla pecka..." zaskučím s rukou na čelu. "Ty...já si snad rozrazila tu dutovku na mým krku..." "Ukaž." sundá mi násilím ruku a mrkne na čelo. "Nic tam není. Ale ty tvoje bychle, no nevím, jestli to nebude otřes mozku... " kejvne ke hromadě knížkám na zemi. Pak mi ukáže tři prsty a řekne:"Kolik ti ukazuju prstů?" "Raz, dva, tři, my jsme bratři..." "Ty seš de*il..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama