Prázdniny snů 5...

2. srpna 2007 v 22:52 | Kattie
Za chvilku dorazíme do obchoďáku Vostra. Sem můžou zvířata, jen když maj náhubek. "Promiň, kamaráde, ale musím ti ho naarazit." řeknu mu, když se na mě Raff podívá. "Tak pojď." Vezmu vozík a začnem. Za chvilku máme všechno nejnutnější. A pak si uvědomím, že bude mít Hanna narozky. Vsadím se, že Lauri pro ni nic nemá. Padne mi do oka kosmetický balíček. Vybavím si co měla na sobě, když jsem ji poznala. Make-up byl od Rimmel, to vím, tak ji vezmu Rimmelovák. Jdu k pokladně a někdo do mě vrazí. Chystám se mu vynadat, protože Raff štěkl a zaskučel. Ten chlap mu šlápl na packu. "Dávejte pozor, člověče..." začnu, ale pak si uvědomím kdo přede mnou stojí. Vždyť je to Pauli. "Pauli, co blbneš..." "Sorry, Mio. Po něčem sem uklouzl." mrne omluvně. "Jo, prominuto, ale jak to vysvětlíš Raffovi, šlápl jsi mu na nohu." Pauli se poškrábe ve vousech (tím mi připomene Rumcajse ) a skloní se k Raffovi. "Promiň, můj psí kamaráde, já nechtěl ublížit tvý psí pacce. Odpustíš mi to?" poprosí a vlepí mu na čumák pusu. Já se tam málem kácím smíchy k matičce zemi, ještě, že se držím vozíku. "Panebože,Pauli...ty seš komik..." vytlemeně mu řeknu a utírám si oči, zaslzený od smíchu. "Jen jsem se omlouval." dodá jakoby mimochodem a postaví se za mně s nákupem. "Cos byl nakupovat?" optám se, pak venku. "Žrádlo a dárek pro Heidi, budeme mít výročí. Už tři roky." vzdychne si a zasní se. "A ty?" "Jídlo a dárek pro Hannu, Lauri pro ní asi nic nemá." "Nojo, ona bude mít svátek. Jo a Lauri fakt pro ní nic nemá. Prej to musí koupit zítra." "Už má." "Cos jí koupila?" ptá se mně a mrkne do tašky. "Rimmelovák, myslíš, že se jí to bude líbit?" ptám se s obavami. "Jo! Tenhle sháněla hodně dlouho." řekne s úsměvem. "Bude vděčná." "No aspoň něco ne?" obrátím se na Raffa. "Mizíme, ahoj Pauli." "Nechcete svízt?" "Ty máš auto?" podivím se. "Myslela jsem, že jen Aki má auto." "No má, ale teď ho mám půjčený. Fakt nechcete svízt? Zatu packu..." "No Raffe...jdem ne?" Pauli nás odveze domů. Musím říct, že jezdí jako prase..."Dík za odvoz, ahoj!" rozloučím se. "Moi!" Pauli odjede a my jdem s Raffem domů. "Čau!" zavolám od dveří. Sundám Raffovi obojek a sobě boty. Jdu do kuchyně s nákupem a tam sedí Eero s Laurim. "Čau Mio," pozdraví mě Eero a Lauri řekne: "Moi, kdes byla?" "Nakoupit jídlo, abys nám tu neumřel. A ještě, máš už dárek pro Hannu? Zejtra má svátek." "Ne, nemám, nevím co ji dát." připustí. "Omyl," řeknu vítězoslavně a ukážu balíček: "Už máš dárek pro Hannu. Koupila jsem ho dneska ráno." "Teda, Mio, ty seš poklad." řekne s obdivem a zvedne se, aby mě objal. "Až tak mi děkovat nemusíš." chci namítnout, ale to mě už objal kolem ramen. Takhle se zmůžu jen na: "Není zač.Ale příště tě v tom štychu nechám." a pak mrknu na Eera."Najednou jsem poklad a ne jen myší kožich, co všude překáží." "Pche, teď už zase jsi ten myší kožich." ušklíbne se Lauri a sedne si zpátky k Eeremu. "Moi," osloví mě Eero, zatímco ukládám nákup do lednice. "Doufám, že platí ten dnešní večer. Jdeš s náma na zkoušku." "Hm...Co mám s váma dělat." povzdechnu si. Zkoušku před koncertem si nemůžu nechat ujít. "Staví se tu Saara. To je manželka," doplní, když na něj kouknu. "Musíš se oblíct tak, abys zapadla. Je to přece jen pro zvaný." "Ale jestli budu muset mít lodičky, tak nikam nejdu a zabiju tě." "Proč?" "Nesnáším podpatky." doplním opovržlivě. "Jo, tak to je v poho, tam nesmíš mít sukni." řekne mi se smíchem Eero a Lauri se plácá smíchem na stole. "Aspoň něco. V kolik se staví?" "Asi o půl šestý. My už budem na místě. Bodíci znaj Saaru, takže ji tam s tebou klidně pustí." "Jo jo, jdu nahoru do pokoje. Pojď chlupe!" zavolám na Raffa. Musím konečně zavolat dědovi. Vezmu mobil, kterej je hozenej na křesle a vyhledám číslo na služební telefon dědy. Vyzvání a pak to zvedne nějaká ženská. "Prosím?" ozve se nasládle. "Dobrý den," začnu nejistě."Není tam někde pan Stöpfer?" "Kdo se po něm shání, slečno?" "Jeho vnučka. Mia Hausová. Je tam někde?" "Není, Mio. Vzal si jiný mobil. Dám ti jeho číslo, chceš?" řekne mi, jako když nabízíte malýmu dítěti lízátko. "Jestli budete hodná." nadiktuje mi číslo, poděkuju a zavěsím. Šmankote, ta byla tak milá jako Lauri po ránu.Zkusím zavolat, ještě na tohle číslo. "Prosím, Stöpfer." ozve se na druhé straně. "Ahoj dědo!" "Ahoj, Mio. Stalo se něco?" ptá se. "Ne, proč? Nemůžu zavolat?" "Můžeš...jen...co Lauri, ještě žije?" zasměje se. Vzpomenu si, co jsem říkala o Laurim před tím, než si rozbil palici. "Žije, ale rozrazil si palici, blb jeden. Nic vážnýho, jen stehy." ujistím ho. "No, aspoň si ho ještě neumlátila mrkví." směje se děda na druhým konci. Vzpomenu si na tátu. Ten říkal, že dědův smích léčí a působí pohlazení i na dálku. Měl pravdu. "Kdy se vrátíš?" "Chtěl jsem vám to volat, dnes večer. Fakt," ujistí mě. "Copak, potkal jsi tam okouzlující starší dámu?" usmála jsem se. "Ne, ale protáhne se to o týden. Nevadí ti to?" "Ani ne. Teď se stejně poslední dobou ometám u sousedčiny zahrady. Je to moje bývalá učitelka na gymplu." dodám na vysvětlenou. "Oki, tak já budu končit, dědo. Ahoj." "Ahoj, Miíku." zavěsím a zase si vzpomenu na tátu. Takhle mi taky říkával. Já mu zase říkala táta Šmudla, neměl to rád a vždycky se naoko urazil a pak se rozesmál. "Ahoj Mio!" dolehne ke mně jakoby z dálky Eerův hlas. Vzpamatuju se a odpovím: "Ahoj!" Sehnu se pod postel a nahmatám starou krabici. Mám ji tu už pořád. Do ní si skovávám vzpomínky na prázdniny. Otevřu ji a první co mě praští do očí, je modrý hrníček od táty. Táta, zase táta. Pokaždé když vezmu do ruky nějakou věc, vzpomenu si na něj. Ani si neuvědomím, že brečím jako želva. Prstýnky, oblázky, listí a pak nakonec...pírko z vrány. Táta jej našel na zahradě šest měsíců před svou smrtí. Schovám ho zase do krabice, stejně jako ostatní věci a dám ji pod postel. Nakonec vytáhnu kufr a fotku, kde jsme byli celá rodina. Máma, děda, já, babička i...táta. Je to focený před klubem Nosturi, fotil to Martin. Ozve se klepání na dveře. "Moment," křiknu, utřu si slzy, hodím na obličej sluneční brejle a jako si beru lehátko na zahradu. Ještě plavky. Bleskově je mám na sobě a vylezu z pokoje. Tam stojí Lauri. "Potřebuješ něco?" optám se ho. "Ne, kam zas jdeš?" koukne na lehátko v mý ruce. "Na zahradu zkusit chytit bronz. Jdeš taky?" "Ne, nerad bych, aby se objevili novináři a fotili mě v plavkách." "Jo aha, slavný Lauri Ylönen se stydí, jo?" nadzvednu obočí. "No to zas ne, ale...to je fuk." řekne a ozve se...zvonek. "Kdo to zas je?" zamumlá a jde otevřít. Fíha, to je fuška. Ozve se zezdola hlas, kterej moc dobře znám. "Dobrý den, je Mia doma?" "Jo je, zavolám ji. Mio! Máš tu paní učitelku!" Nééé, zasténám si potichu, co tu zas chce, baba jedna? Seběhnu dolů, nasadím úsměv a pozdravím. "Dobrý odpoledne? Potřebujete něco?" "Mio, nic nepotřebuju, jen se chci zeptat, jestli byste se nešli k nám do bazénu smočit. Je hrozný vedro." 25°C není moc, ale vedro fakt je. Kouknu na Lauriho a řeknu: "Půjdeš?" "Ne, nepůjdu," řekne a na tázavý pohled Hofmanky dodá: "Nemám plavky." "Ale to je maličkost," řekne nasládle Hofmanka. "Petr vám jistě půjčí, máte stejné tělo." Kdo zas je Petr? Že by 26tiletý kluk s hnědými vlasy a zelenýma očima? "Jen pojďte," popadne Lauriho za jednu ruku, mě za druhou a táhne nás k brance. "Počkejte, co Raff?" napadne najednou Lauriho. "Tak ho vezměte s sebou, s Betynkou si bude rozumět." Betynkou? Kolik toho ještě má? "Skočím pro něj," vysmeknu se jí a Lauri za mnou pošle pohled, který mě jen usvědčí v tom, že mě utopí."Hned jsem tam." Vlítnu do domu a mám chuť jít do pokoje a zůstat tam. K Hofmance do bazénu? No ty krávo! Ale Lauriho tam samotnýho radši ani nenechám. "Raffe, pojď jdem ven! A pohni!" nebo ho tam ucukruje, domyslím si. Raff žene ze schodů, málem se přizabije, prolítne kolem mě, až se zvedne vítr. No a prudce zabrzdí před brankou. "BUF!" štěkne na mě. "No jo no jo, vždyť už jdu." Otevřu branku a Raff vylítne na ulici. Zařvu povel k noze! Nerada bych, aby ho něco přežvejklo. I když, bejt to trabant, tak nevím. To by spíš byl ten trabant napadrť. Náš Raff má páru za pět bernardýnů...i když je to vojáky cvičenej vlčák. Zazvoním a přijde nám otevřít Marek. "Ahoj," špitne a vykulí oči na Raffa. "Ahoj, Marku," odpovím až moc zvesela." Tohle je Raff, nemusíš se ho bát, je míromilovnej a hravej. Kde máš mámu a Lauriho?" "Lauri si vbírá u bráchy plavky a mamka připravuje něco k jídlu." řekne, aniž by spustil z očí Raffa. "Může jít s náma do bazénu?" "Nevím,Marku, zeptej se mamky. Dovedeš mě k ní, ať se jí zeptám?" "Tak jo," řekne, vezme Raffa za obojek a mě za druhou ruku a vede nás do kuchyně. Tam je paní Hofmanová a míchá nějaký drink v šejkru. "Brý den," pozdravím. "Ahoj, Mio," otočí se na mě. "Páni, ten je nádhernej. Jak se jmenuje?" "Raff," odpoví za mě Marek. "Mami, může jít s námi do bazénu?" "Ale jistě, zlatíčko." Marek vyběhne ven s Raffem a pak se zeptám "Lauri je u Petra?" "Ano, bere si prý ty nejdelší plavky, co najde." zasměje se Hofmanka. "Je vždycky tak stydlivý?" dodá pak šeptem. "Jo, tak to fakt nevím, znám ho teprv od začátku prázdnin." pokrčím rameny. "Můžu jít na zahradu?" "Já tě tu nedržím, Mio. Je tam Lotta a Petr." "Radši tu počkám na Lauriho. Nechcete s něčím zatím pomoct?" jako se zájmem sleduju jak míchá šejkrem. "Můžeš to, prosím tě, rozlít do sklenic? Půlka sklenice musí bejt plná." Začnu rozlejvat do sklenic, pokaždý do půlky a pak začnu i dolejvat druhým šejkrem. Sklenice teď jsou dvojbarevný a na vrch se dají ještě paraple a pomeranč. Vypadá to fak skvěle, uznám v duchu. "Tak," prohlásí pak Hofmanka. "S chutí do toho a půl je hotovo, co Mio?" mrkne na mě. ¨Její oblíbený slogan. Její životní motto. "Jo, půl je hotovo. Jak dlouho je nahoře?" optám se na Lauriho. Jsem tu hodinu a ještě neslezl dolů. "Počkej, podívám se, co provádí." Jde nahoru a já si zatím prohlídnu kuchyň. Je moderní a přitom vypadá jako z časů našich babiček. Je spojená s obývákem, kde stojí děsně velká plazmovka. Ty kráso, tolik DVD... "Už jde," oznámí mi za zády. "Tahle sbírka DVD je Petra, možná by ti nějaký film půjčil..." obrátí se do kuchyně. "Ovšem tohle," ukáže na DVD v knihovně. "Je moje. Dala mi ho kámoška pro dceru, ale když teď je Lauri vedle nás, nechce ho." Přijdu blíž ke knihovně, abych si přečetla název. Live Letters. Ten název mi nic neříká, tak sklouznu pohledem na obálku. Celá banda The Rasmus. Nevěděla jsem, že maj´ taky DVD. Nepůjčila by mi ho? "Můžu se zeptat?" "Ale jistě, copak chceš vědět?" "Jestli byste mi ho nepůjčila, brzy bych ho vrátila." "Jistě, až půjdete, připomeň se." a odejde na zahradu. Chci jít za ní, ale začne zvonit mobil. Můj to není, ale zvoní z Lauriho tašky. Otevřu ji a vylovím aparátek. Teď má celej modrej kryt s vránami. Ach, ty vrány... Na displeji bliká jméno Eero. Zvednu to. "Eero? Lauri se převlíká..." "Do čeho zas? To se pokecal kečupem jako je jeho zvykem?" zakvílí. "Ne," rozesměju se." Do plavek." "Tys ho vytáhla do bazénu?" udiví se." No ty vole, jaks to dokázala?" "Já ne, ale sousedka jo. Co se děje? Mám mu něco vyřídit?" "Jo, ehm...vyřiď mu, že ten koncert padá. Aki si pos*al zápěstí a Pauli má něco s rukou a radši nebudem nic riskovat." "Oki, vyřídím." zaslechnu kroky, jak jdou ze schodů. "Hele, von jde teď dolů, mám ti ho dát?" "Klidně. Zatím ahoj." "Ahoj. Ehm..." zakašlu na Lauriho, který se chce proplížit. "Chce tě Eero. A pěkný...plavky." "Blbko," otituluje mě a ohlásí se Eerovi. "No to mám radost, takže to padá. Co je s nima?" E. : Pauliček pomáhal mamince na zahradě a asi si natáhl sval a Aki si hrál s altánem, co spad na zahradě u Pauliho a ruplo mu v zápěstí... L.: "to je takovej nešika..." E.: "Njn, tak si kluci hráli. Mizím jdem s Patrikem na plavák. Chceš mu něco říct?" L.: "Dát mi ho můžeš že jo." E.: "Patriku, chce tě strejda Lauri. Ahoj, stlejdo! Jak se más?" L.: "Jo líp než strejda Aki a Pauli. Jdete plavat?" P.:"Jo jdem. Táta zíkal, ze prej te teta Mia konecne vytáhla do bazénu a prej ji más vyzídit, at te utopí." L.: "Dáš mi tatínka?" P.: "Jo, ahoj stlejdo!" E.: Ano, co ještě?" L.:"Eeroušku můj milovanej, něco ti mám vyřídit." E.:" A co?" L.:"Já tě zabiju ty pse!" E.: "Nééé, mysli na mý děti..." L.: "Padej ty woe. " E.: "Zdarec Jo a prej máš hezký plavky." L.:"Debile, kdybys mě viděl, tak by ses netlemil. Ty plavky jsou hrozný. Čau." Lauri zavěsí. Potom se obrátí zase na mě."Takže, to už víš co?" "Jo. Vím. Jdeš?" nasměruju ho ke dveřím. "Já ti nevím. Ty plavky jsou divný." "Nejsou divný. Jen trochu...těsný..." a po chvíli dodám. "Zdá se mi to nebo máš menší zadek. Ožene se se smíchem. "Ty seš ale..." "No vidíš, já ti to říkám furt, že jsem vtipálek.Pojď už, já chci do bazénu." "Tě utopím, počkej." zamumlá. Jdem kolem jabloně, kde v jejím stínu odpočívá nějkej chlap. Řekla bych, že to je to Petr. Spí, takže ho ani nezdravíme. Projdem kolem a stanem před altánem, kterej je nám známý. Tam už sedí Raff, Hofmanovic děti i Hofmanka. Pokývne nám, aby jsme si sedli. Máme na výběr. Sednout si vedle puberťačky nebo vedle Hofmanky na houpačku. Já zvolím tu druhou možnost, Lauri pak taky. Chvíli si povídáme tak o ničem a pak se zvednu s tím, že jdu do vody. Marek jde hned s Raffem taky, i Lauri se, světe div se, zvedne. Ovšem puberťačka Lotta jde taky a hned se přisaje na Lauriho, kterej na mě hodí zoufalej pohled. Kouknu na něj a pokrčím rameny. "Tak co, Marku, dáme závod?" obrátím se na prcka, kterej jde vedle mě s Raffem."Kdo bude poslední ve vodě, je slimouš!" zařvu přes rameno na Lauriho a Lottu a popadnu Marka do náruče. Těsně před bazénem ho pustím a to už je ve vodě současně se mnou. Lauri se taky dá do běhu a je hned po nás ve vodě. Lotta jde jako dáma a do vody se jí moc nechce. Slyším smát se Lauriho. Lotta se pomalu namočí, ale pak stejně vyleze, s tím, že půjde za chvilku. Lauri se ke mně zezadu připlíží a obejmě mě kolem pasu. "Tak, a teď vykonám svou pomstu," zašeptá a potopí mě. Já to samo že nečekám, loknu si vody a když vyplavu, strčím mu tu hlavu pod vodu taky. Tak tam spolu blbneme asi pět minut, a to se Lottě nelíbí a tak skočí za náma s koupací čepicí ( ) a hodlá skotačit s náma. Přidá se ke stříkání po sobě, a všechno mete na mě. Lauri se otočí a plácne do vody tak, že se zvedne vlna a potopí ji. Ta začne prskat a plivat kolem sebe vodu. Kolem proplouvá Raff, tak se ho chytnu za obojek, jako delfína a připluju za Lauriho. Tam ho chytnu za ramena a ten se lekne, až se napije vody. Lotta, která vylezla na kraj bazénu a smáčí si nohy, nás zlostně sleduje. Vylezu i já, začíná mi bejt kosa a padnu na volný lehátko, kde mám tašku. Lauri se uvelebí na vedlejším lehátku. "Heh, teď bych něco zakous," obrátí ke mně hlavu. "Mám hlad, že bych sežral Raffa." "To by sme se moc nenajedli," opáčím a už se smějeme. "Chcete něco k jídlu, drahouškové?" ozve se za námi Hofmanka. "Něco bych si dal a Mia určitě taky," řekne. "Můžeme-li obtěžovat." "To není obtěžování." mávne rukou. "Hned vám něco donesu." "Lauri? Kolik je hodin?" zeptám se aniž bych otevřela oči. "Ehm...moment...půl pátý. Proč?" "O půl šestý musím bejt doma. Měl by volat děda." "Tak já půjdu taky a vlezu si u mě doma do bazému. Nechceš radši spát u mě? Ta Lotta, bych řek bude sledovat každej můj pohyb." otráveně řekne. "Heh, to si dovedu představit." opáčím, protože už takhle Lauriho prakticky nespustí z dohledu. "Mohla bych tam přespat. Máš tam volnej pokoj?" "přespíš u mě v ložnici. Já se vyspím na gauči." "Tak to ne. Já se vyspím na gauči." "Mio, do mýho pokoje je vidět odsud. Stačí vylízt na ten strom u bazénu." ukáže na ten míněný strom, ale já ho nevidím. Pomalu se přenáším do světa snů. "Jak chceš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama