close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prázdniny snů 4...

2. srpna 2007 v 22:48 | Kattie
Po půl hodině, nejméně…odemknu koupelnu a po špičkách dotančím k Laurimu dočasnému pokoji. Otevřu lehoulince dveře. A mám co dělat, abych se nerozesmála nahlas. Lauri ležel polosvlečenej v kalhotech na posteli a objímal Raffa. Něco zamumlal, hezky se usmál a otočil se na druhý bok. Zavřela jsem potichu dveře a šla do svýho pokoje. . Při pohledu na Lauriho vypracovaný tělo jsem si uvědomila, že jsem zapomněla jít i do své oblíbené posilovny. Letošní léto je fakt hodně na zážitky. Navlíknu na sebe černý džínový kraťasy a modrou krátkou džínovou bundu, do tašky přibalím kraťasy, triko a botasky, pití, to abych tam nezhebla, mobil a peněženku s permoškou a klíče a můžu razit. U dveří se otočím. Musím napsat Laurimu vzkaz, kdy se vrátím. Nadrápu mu to a přilepím na moje dveře od pokoje. Do posilovny jsem dorazila za sotva pět minut. Poukázala jsem permošku, dostala razítko, pozdravili mě známí trenéři a zasedla jsem k mýmu oblíbenýmu rotopedu. A už byl u mě Martin, můj dlouholetý kámoš.Je to jen kámoš. Je sice hezkej, to jo, ale jedna drobnost tu je...Je to homosexuál. Ale o to víc je s ním sranda. "Čauvec, Mio, tebe jsem neviděl jak je rok dlouhej." "Moi, Marti. Já teda nevím, ale neviděl jsi mě před desti měsíci? A rok má prej měsíců dvanáct." "Oki, oki, s tebou se hádat nebudu. Jak se vůbec máš, co děláš, co škola?" vychrlí na mě otázky. "Počkej popořadě. Mám se dobře, teď jsem u dědy, dostudovala jsem medinu a chystám se tu usadit. Jak se máš ty, co děláš?Jo a, tak co, sporťáku, už máš chlapa?" drcnu do něj loktem. "Nojo, to bys nebyla ty, abys mi něco neoplatila co?" ušklíbne se a mrkne na mě. "Já se mám skvěle, mám přítele a jsem zaměstnaný v časopise." "A co tam děláš?" "Fotografa." důležitě napne hruď. "Odfoukni se, sím tě." "Nojo, nojo, deš cvičit nebo jak?" štípne mě do boku. "Au, jdu cvičit." zasměju se a oženu se po něm. Martin si zapne vedle mě běžící pás a kecáme o ničem. Po dvou hodinách se rozloučíme a já pádím domů, udělat něco k večeři. Přijdu domů a...je zamčeno. Sakra, mě se ty klíče nechtěj vytahovat. Zahrabu v batohu a odemknu. Z kuchyně slyším hlasy. Tak proč sakra, zamykal? Kůňovec. Ty hlasy...Ženský a mužský. Jeden z nich je Lauri a Aki, ale ten ženský neznám. Jdu teda za těmi hlasy do kuchyně: "Čau kluci!" pozdravím kluky. Je tam celej The Rasmus. Ona neznámá vstane. Musím říct, že vypadá skvěle. Je starší, ale ne o moc, typla bych tak čtyři roky. Má na sobě tyrkysový šaty a je dobře namalovaná. "Čau,"odpoví mi Lauri a řekne: "Mio, tohle je moje ségra Hanna, Hanno, Mia." "Ahoj," odvětím. "Ahoj," řekne Hanna a otočí se na skupinu: "Sorry, kluci, musím jít, Aleksi i Daavid mají jistě hlad. Ahoj a snad se brzy zase potkáme." usměje se na mě líbezně a jde ke dveřím. Lauri ji vyprovodí a já řeknu klukům: "Nabídl vám něco k pití, kluci?" "Jo, už jsme měli nějakej drink, Lauri je umí fakt dobře." odvětí Eero. "Nesedneš si na chvíli?" "Můžu, nikam nespěchám. Co ste tu probírali, smím.li to vědět." zeptám se s neskrývanou zvědavostí. "Řeknem jí to?" obrátí se Pauli na Akiho a Eera. Ti jen přikývnou. "Zítra máme domluvenej koncert jen pro zvaný v klubu "Nosturi". Teď mě napadlo, nechceš jít taky?" "Já nevím, asi ne..." váhám. "Pojď.Prosím...prosím..." kouká na mě Aki se smutnejma psíma očima. Kdoby mu odolal...Přesto ještě jakoby váhám. "Já fakt nevím, v kolik to začíná?" "V osm. Ale my tam musíme bejt už v šest." řekne Eero taky se smutnejma očičkama a Pauli aby nebyl pozadu taky hned vymění pobavenej výraz za psí pohled. "Jéžíš, kluci, já fakt nevím." Jéžiškote, já fakt nevím, nikam se mi nechce, ale to se Aki "jako" rozbrečí a Eero ještě dodá:"Ploším..." "No tak jo, překecli ste mě." rezignuju, protože, zkuste vydržet pohled třech docela pěknejch kluků. "Hurá!" zajásá Aki. "Hele ty," zeměřím se na něj naoko přísně. "Nebrečel jsi tady takhle náhodou?" "Já?" ptá se udiveně Aki. "Ne, to sis mě spletla s něčím jiným." A už se plácáme v záchvatu smíchu. "Co zas blbnete? Kluci, já říkal ať ten drink pijete pomalu. Co ty tu vlastně ještě děláš?" mrkne na mě. "Já? Balím tady kluky, ne?" vstanu, obejdu ho a oznámím, že si du ven sednout s Raffem a přečíst si nějakou knížku. Pak mě napadne: "Ty, Lauri, nevolal děda?" "Ne, ještě ne, proč?" "Nic, jen tak." no tak to mu budu muset brnknout sama. Dojdu si pro mobil a knížku a sednu si do zahrady. Vzpomenu si, jak jsem tu kdysi s dědou, mamkou a tátou hráli na honěnou. To bylo ještě před tátovou smrtí. A běhal tu s námi Pluto, náš pes před Raffem. Z vedlejší zahrady se ozve dětský křik a cákání vody. Hej, ten hlas odněkud znám! Určitě jsem ho slyšela. Vyšplhala jsem se na starou hrušku a nakloním se, abych viděla přes plot. "Uááá!" zařvu a spadnu do bazénu pod ním. "Do řitě!" zakleju a vyrazim se převlíknout. Lauri při pohledu na mě málem spadne ze schodů. "Haha…učila…haha… ses… haha.. plavat?" "Zkoušela sem, jak je teplá voda," odstrčím ho. "Já umřuuu…" uslyším ještě z jeho úst. "Jo, je to ona," řeknu si vduchu, když si vylezu na střechu garáže. "Hofmaan!" Strašně se změnila. Moje bejvalá učitelka angliny na střední, má manžela a mladýho, woow, děcka. "Brej večír!" křiknu na ni. Hofmaanová se začne ohlížet ale když mě spatří, jak sedím na garáži, nohama si houpu do rytmu nějaký písničky, pozdrav mi oplatí. "Dobrý...my se známe?" "Ano, učila jste mě na střední angličtinu," a dodám, když pořád neví, kdo jsem:"Samé jedničky a gymnázium Jana Palacha." "Á ano, už vím...Hausová Mia...Neměla bych to připouštět, ale byla jste má nejoblibenější studentka. Copak vy tu děláte?" "Sem tu u dědy na prázdninách, ale asi se tu usadím na trvalo." odvětím. "Víte co? Pojďte na chvíli k nám na zahradu, nebudeme tu mluvit takhle přes plot..." zve mě. "A můžete se tu i najíst a jestli chcete, pozvěte i svého přítele." Když vyslovila tohle přání,málem jsem spadla ze střechy! "Ja...jakého?" vytřeštím na ni oči. "No toho sympatického mladíka, byl tam s dalšíma klukama, ne?" podiví se bývalá učitelka. "No...to jo...ale.. my spolu nechodíme!" "Dobrá, dobrá, ale pozvěte ho taky..." slezu a mám chuť jí něco odseknout. Prej vašeho přítele...se zbláznila. Lauri je teď skvělej kámoš, ale chodit bych s ním asi nemohla...nevím... Vlezu do domu a mrknu do kuchyně. Tam je prázdno, nádobí umytý, takže bude asi nahoře, usoudím. Vylezu schody a jdu k němu do pokoje. Neuvědomím si, že bych měla zaklepat, protože ještě zuřím na učitelku a tak otevřu zeširoka dveře a...tam uprostřed pokoje stojí nahý Lauri, který právě vylezl se sprchy a sahá po boxerkách!!! Oba ztuhnem, ale prvním se vzpamatuje on a zařve: "Ty vole!!!ZAVŘI!!!" To těma dveřma třísknu, až se divím, že nevylítla klika a zhluboka oddýchávám. Škote, to byl macek...teda, co to kecám...ŠOK!!! Po chvíli, Lauri celej rudej vyleze a řekne: "Eh...cos...cos chtěla?" Já jen koukám do blba, taky celá rudá mimochodem a odpovím: "Máme přijít na grilovačku k sousedce, je to moje bejvalá učitelka. Jdeš?" a snažím se mu nepodívat do očí. Kurňa, to byl trapas... Jak se mu mám kouknout do očí? "Jo, jdu." Zamknem, Raffa necháme na naší zahradě u boudy, aby něco doma nevyved a jdem k sousedce. Zazvoním a hned nám přijde otevřít.. "Brej den," zahučí Lauri. "Jsme rádi, že jste nás pozvala, že jo?" obrátí se na mě a snaží se tvářit jako přísný otec, ale stěží zadržuje smích. "Jo, jasně, jsme moc rádi." "Tak pojďte dál." uhne z branky a zavede nás do zahrady."Děti!" zavolá. "Máme návštěvu, tak pojďte pozdravit! Nelekněte se," obrátí se pak zase na nás. "Mám teenagera a malého čtyřletého prcka." "Proč bychom se měli lekat?" nechápe Lauri. Ani já nejsem moudřejší. "No,tak děti! Pojďte přivítat hosty!" "To je jak z nějakýho filmu," pošeptám Laurimu."Tam je to taky:Pojďte přivítat naše hosty!" "Nech toho, prosím tě." Najednou uslyšíme dusot. Uvidíme malýho prcka, jak si to žene přes trávník. "Pomalu Marku, pomalu, jinak spadneš!" Marek fakt zpomalí a dojde už normální chůzí. "Marku, tohle je Mia a ..." ohlédne se na Lauriho. "Lauri," doplním ji. "a...Lauri, tohle je Marek." představí ho a já musím uznat, že je fakt roztomilej. Pak uvidíme nějakou holku, která má na sobě v tomhle pařáku černý triko s dlouhým rukávem a čený dlouhý kalhoty. Jde co nejvíc pomalu, v uších discmana a v puse žvejku. Teda, to je teenager jak vyšitej. Ještě,že jsem taková snad ani nebyla. "A tohle je Lotta, moje druhá dcera. Ta nejstarší je momentálně pryč. Lotto, tohle je Mia a Lauri, její kamarád?" "Jo, kamarád," prsknu asi přehnaně vztekle, protože mě Lauri kopne. Nejspíš si toho všimla, usmála se na nás a řekla Lottě, ať nás odvede do altánu. "No jo, furt," řekla otráveně, mě prolustrovala pohledem, ušklíbla se a pak její pohled padnul na Lauriho, který se rozhlížel po zahradě. Málem jí zaskočila žvejka, když zjistila, kdo před ní stojí. "Vy," ukázala roztřeseně na Lauriho černě nalakovaným prstem. "Vy, jste…vy," "Jo jsem," usmál se Lauri do stromu. "Jo, ale jsme se přejmenovali na The Rasmus," dodá jedovatě. Vím, že na tohle si potrpí. Nesnáší, když někdo řekne jen "Rasmus". "Nemáš nás někam odvýst?" teď Lotta u něj ztratila tak sto bodů. On to fakt nesnáší. "To je sen!" řekne nevěřícně Lotta a dodá: "Pojďte." Zavede nás do altánku a hned chmatá po mobilu. Koukne ještě polekaně jednou na Lauriho a pádí s mobilem pryč. "Téda," hvízdnu, jakmile je z doslechu. "Ta je z tebe hodně hotová." "Jo, ale docela mě naštvala, chápeš to? Dovolí si říct, jen Rasmus! Potřeštěná šestnácka..." "No máš pravdu, to si dovolila hodně...řekla bych, že teď je rozklepaná a volá kámošce, že u ní na zahradě sedí ten slavnej Ylönen..." zasměju se. "Hele, jak si říkala, že tě učila, tak na co tě měla?" zeptá se mě po chvilce. "Na anglinu a informatiku. Byla fakt moc tvrdá." uznám. "Jo? Nevypadá na to, cos měla?" "Já? Samý jednotky, si myslíš, že jsem to flákala?" zatvářím se uraženě. "Tak to moc tvrdá teda nebyla, ne?" zeptá se zase a koukne na mně poprvý od tý...eh... události v pokoji. "Tak to pak jo. Milá Mio, něco mi tu chybí," rozhlídne se zklamaně kolem. "Co tobě může chybět?" povzdechnu si. "o holky nemáš nouzi, můžeš mít i dostatek sexu, prachů máš jak," "Jídlo," přeruší mě. "Chybí mi tu jídlo," "To sem si mohla myslet, na co jinýho vy chlapi myslíte, co?" tlemím se, až mě bolí břicho."Já z tebe nemůžu, to snad není pravda..." "Víš na co ještě myslíme, my chlapi?" zeptá se mě a uličnicky se zašklebí. "Ne, to fakt nevím...na auta?" Lauri se zatváří superdůležitě a odpoví: "Na sex." A to se zas válím po židli smíchy a Lauri se taky začne tlemit. "Bacha, jde sem." zkouším ho zklidnit. "Kdo sem jde? Jídlo?" "Di do haj*lu, Lauri!" roztlemím se. "Pro…Promiňteee!" zařvu smíchy na zmatenou Hofmaanku a jdu se nadechnout na ulici. "Tak, mládeži, tady se nesou bifteky. Kde je zase ta Lotta?" rozhlédne se Hofmanka. "LOTTO! Jídlo!" "Já nemám hlad, mami!" zaječí od bazénu. Ha, svádí tu Lauriho...je tam bez horního dílu a dělá jako když ho čistí. Lauri tam samozřejmě čumí, tak do něj drcnu a pošeptám mu do ucha: "Abys ji nesežral..." "Se mrkni, vona má každý jiný..." nevěřícně kouká. "To je u holek normální? "Jo, některý jo. Tak ale nemusíš slintat..." pocítím něco jako žárlivost a mám chuť odejít. Paní Hafmanová se po chvíli zvedne, aby odnesla talíře a šla domluvit dceři, aby šla zalejt zahradu. Lauri se ke mě přisune a řekne mi potichu: "Zdálo se mi to, nebo jsi žárlila?" "Já? Ani náhodou. Myslíš že bych měla žárlit na tu puberťačku?" kruci, prokoukl mě. "Jen se nedělej. Já poznám, když člověk žárlí." a to je zase zpátky Hofmanka a Lauri jí řekne: "Děkujeme za pozvání a jídlo. Příště pozveme my vás. Ale teď už půjdeme, je pozdě." "Ne to nestojí za řeč. Sousedi, ne?" "Žádný takový, příšte kuchtíme my, že jo?" "Jo jasně. Brzy nashle." "Nashle." Odpoví nám, s přeslazeným úsměvem a vyprovodí nás k brance. Raff, kterej není ve tmě vidět, páč je celej černej, skočí na Lauriho, a ten jak to nečeká, spadne na záda. A začnu se tlemit, Lauri mě však popadne za nohavici a škubne a já letím taky. Ještě že jsme na trávníku...Tlemíme se tam a Raff tam lítá kolem a štěká...Pak se překulím na záda a se smíchem řeknu: "Teď se modli, abys nezjistil, žes spadl do psího tento!" "No, kdo by to pak pral co?" plácně mě přes stehno až vyjeknu. "Au to bolí...no kdo by to pral? Přece můj kámoš Lauri, ne?" zasměju se. "Co? To jako já jo? No počkej..." a zase ho nenechám dopovědět: "Zajíci?" "Tohle zasluhuje trest..." usoudí a překulí se na mě a začne mě lechtat. "Nééé áááá Lauri nech mě...Já už budu hodnááá!!!" ječím pod ním. "Jo? Tak ty budeš hodná jo? To známe, člověk toho nakecá..." a ďábelsky se zasměje, stejně jako Drákula. "BUDETE TICHO?! Tady se nedá spát!!!" ozve se z ulice. "Vidíš co děláš..." řeknu Laurimu. "Já? Já se tě ani nedotkl, ty ses začala smát." zvedne se a jde jakoby nic ke dveřím... Vstanu taky a utrhnu hrst mokrý trávy. Čekám až odemkne a jakmile jsem uvnitř strčím mu tu mokrou trávu pod triko. Ten jen zalapá po dechu a řekne: "Já tě zabiju." Ale, to už jsem nahoře zamčená v pokoji a tlemím se jak se snaží vyrazit dveře. Ale nesměju se dlouho. Dveře najednou povolí a bum! Spadnou těsně vedle mě a Lauri tam leží na nich. "Co to zkoušíš? Hraješ si na Semira?" vykulím oči a on se začne tlemit, že jsem ho přirovnla k mýmu oblíbenýmu hrdinovi. "Ne, ale aspoň jsem uvnitř...a tvůj oblíbenej hrdina jsem taky...Počkej, to se spraví...vylítlo to jen z pantů." zručně to nasadí. "Nojono...chlapi..." zamumlám jakoby mimochodem, ale to už zase ležím na zemi a Lauri mě lechtá. "Né, prosím ne!" ječím. Chci se mu vytrhnout, ale Lauri má prostě sílu. Potom mi samo vylítne koleno a rovnou Laurimu do... "Áu, ty kráso..." vzdechne. "Jáu, chodilas do obrannejch kroužků? To byla pecka." Vyskočím a dám do chlácholení lauriho. "Promin, počkej, já se ti to podí…eeee," zmlknu¨, když se na mě podívá a zjevně zadržuje smích. "Zapomeň na to, zmiz!" vystrčím ho z pokoje. Ráno mě vzbudí něco vlkýho na tváři. Raff mě oblizuje. "Co je, Raffe? Ty nejseš u Lauriho?" podivím se. Lauri si ho vždycky bere k sobě. Vstanu a kouknu k Laurimu. Ten tam spí určitě nahý, jen přes boky má přehozenou pokrývku. Zavřu a mrknu na Raffa. "Tak co chceš?" zašeptám, abych nevzbudila Lauriho. Raff se na mě koukne a pak mrkne ke dveřím a zase na mě. Teď mi cvakne. Se chce jít vyvenčit. "Tak pojď." odvedu ho ven a nechám mu pootevřené dveře. Náš Raff umí zavírat. Nevím, fakt mi připadá, že je někdy chytřejší než já s dědou dohromady. Zapluju do kuchyně a vezmu si něco k snídani. Prolezu lednici skrz naskrz a objevím akorát salámy se sýrem a nějakej starší chleba. Á, to jsou zásoby...a mám hled, že bych snědla i Raffovy granule. Vyhrábnu dědovu kuchařku po jeho prababičce a najdu tam nějakej recept, co dům dá. No bezva, bylinky jsou na zahradě, chleba je, salámy taky. Cibule...hm, kde jsou? Ve sklepě a brambory jsou taky ve sklepě. Mám všechno. Dojdu pro všechny indiky a začnu vařit. Všechno mimo chleba nakrájím a hodím na pánvičku. Do chleba pak vydlabu díru a hodím to tam. Hele, jak jsem šikovná řeknu si, když to krájím na půlku a dávám do misky. Ještě musím jít pro Raffa. "Raffe?" křiknu venku na zahradě. "Kde seš, ty pse?" Štěkot mě ujistík, že je už v domě a tak mu řeknu: "Tak pojď, máš tam snídačku." nasypu mu granule do misky a mrknu na hodiny. No tě pic to je půl dvanáctý? To snad.... "No tak máš oběd, Raffe. A já místo snídaně taky." čekám až to Raff dožere a přitom čekání se najím taky. Pak na něj mrknu: "Pojď, dem vzbudit toho ospalýho lenocha. Tak jak to umíme jenom my dva jo?" My dva jsme pokaždé budily dědu tak, že jsme na něj oba skočili. Teď už skáče jen Raff, děda má nějaký bolavý záda, ale jinak je čilej. To jsem Raffa naučila já. Děda nám vždycky ospale řek: "Čáu, kuřata." a začali jsme se prát. Doufám, že ten šikula se stehy má smysl pro humor. Otevřu dveře a koutkem oka mrknu na Raffa. Ten na mě koukne, napne se jako luk a jakmile se pohnu, vylítne. Já sem na Lauriho neskočila, ale Raff jo. Lauri se jen poškrábal na břiše a spal dál. To se Raff na mě kouknul očima, jako by mi chtěl říct něco v tom smyslu, jako :"Vydíš ho? Pojď ho vzbudit." Teď mě napadlo, jak ho vzbudit. Oplatím mu to lechtání...Přiblížím se k něj a položím prsty na žebra. Jakmile to udělám, chytne mě a stáhne pod sebe. Ďábelsky se usmál a řekl: "Tak tys mě chtěla zlechtat, jo? Ták to ani náhodou, Miíku." "Lauríku," řeknu mazlivě. "Měl by sis vyčistit zuby, páchne ti z huby." "Pche, fakt jo?" dejchne si na ruku a přivoní si. Teď mám šanci zdrhnout.Vysmýknu se, ale Lauri mě drží dost pevně. Sakra, pomyslím si. "No jo no, se stane, že jsem měl večír cigaretu. To ti to tak vadí?" "Jo, já jsem totiž…uch, astmatik," zakašlu hraně. "No to určitě, zvykej si holčičko. Kolik je hodin?" "Pět slepičích kroků, vstávej Honzo! Asi půl dvanáctý, proč?" "No jestli má cenu vstávat," usměje se. "Vstaň! Dělej!!!" zařvu se smíchem. "Proč?" "Raff ti sežere oběd!" zařvu znova a kouknu vyděšeně ke dveřím. "To ne!" zařve zase on a běží dolů. "To je třeštiprdlouš, co?" pronesu k němu. "Pojď, půjdem nakoupit." V pokoji vezmu peníze a batoh a jdem. Raffa uvážu na vodítko. Laurimu nic neřeknu, ten by mě stejně nevnímal, pro něj teď existuje jen jídlo. V brance se srazím s Eerem. "Čau, Eero!" "Čau, je Lintu doma?" "Jo je, obědvá." řeknu mu. "Teď vylezl z postele." "Jo? Lenoch jeden ospalej," pohorší se. "No já jsem taky vstala před hodinou." zasměju se. "Další lenoch jeden ospalej." řekne Eero a vyprskneme smíchy. "Tatí, kde je stlejda Lauli?" ozve se za Eerem. Nahnu se a uvidím asi tříletého prcka, který se skovává za Eerem. "To je tvůj syn?" zeptám se. "Jo je, Patrik. Patriku, pozdrav tetu Miu." řekne mu a zatváří se jako přísný otec. "Ahoj," řekne stydlivě a zase se schová. "Ahoj Patriku," pozdravím ho a obrátím se na Eera. "Tak já jsem už povýšila na tetu, jo?" "No jo, má jich málo, asi jen dvacet." zasměje se. "Má vůbec Lauri něco na sobě? Vždycky když jedem na turné, prej spí nahej." "To ho Aki očumuje, jo? Teda, to je sprosťák..." tlemím se. "Má nějaký kalhoty. Přede mnou by snad ani nechodil nahej." ujišťuju ho. "On je schopnej všeho. Tak my jdem. Zatím ahoj." "Ahoj Eero, čau Patriku!" "Ahoj teto Mio!" "Pojď Raffe, ať jsme brzo doma."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sylvanna Sylvanna | Web | 2. srpna 2007 v 22:48 | Reagovat

Jukni se na můj blog budu mocinky ráda můžeš napsat komentík a taky hlasovat v anketě díky můj blog není nic extra ale to je jedno :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama