"tak pac, Mio! A vydrž, Prdka, vydrž!" popřeje mi Lisa a šupačí k Akimu do auta. Prázdnej barák. Jen pár škůdců, já a Raff. Ten si zabere Lisin pokoj, a já zapadnu do svýho. Ozve se zvonek. "moment!" zařvu dolů. Sejdu co nejopatrněji schody, začíná mě zase bolet ta naražená noha, když sem se málem přerazila o ty kufry. Otevřu. "Zapomněl sis klíče?" prsknu a jdu do kuchyně. "Ještě si mi je nedala, beruško," usměje se ironicky Lauri. "Neříkej mi beruško," prsknu a jdu nahoru do pokoje. Padnu na postel a zapnu televizi. Zrovna dávaj cosi, nějakou kriminálku. Zakoukám se do bedny a začínám řešit, kdo je vrah, to mě dycky bavilo, když se ozve z kuchyně řev a kňučení Raffa. "Ylönene! Nešahej na Raffa! zařvu a letím dolů. "Lauri? Heej Lauri?" raff sedí v pohodě u barového stolu a na cosi upřeně kouká. Obejdu ho a…"Lauri!" vyjeknu a vrhnu se k bezvládnému tělu. Popadnu mobil, zavolám sanitku a než dostanu instrukce s první pomocí zavěsím. "Tržná rána na hlavě, možný otřes mozku, tep normální, zorničky reagují," říkám si polohlasně. Je to jako opakování z učebnice. Všimnu si štaflí a banánové slupky. "Bože, Lauri, ty seš přece de*il," ulevím si. Ucítím pohyb, když zkouším, jestli si něco nezlomil. "Co…kde…jsem?" "Lež, v klidu, můžeš mít otřes mozku," šeptnu. "moc se nehýbej," doporučím mu, když se snaží vstát. "Co tě bolí?" "Hlava a záda," zaskučí. Šáhne si na hlavu. "No bezva," zasténá, když zjistí, že mu obličej zalévá teplá tekutina. "Jak se jmenuješ?" zkouším ještě. "Lauri Johanes Ylönen," odpoví. "Super, otřes mozku nemáš, takže lež a nevstávej," přitlačím mu ramena k zemi. "Jau!" vyjekne," "Slečno? Halo!" "V kuchyni! Rovně od dveří a doleva!" nasměruju doktora. "Á, tady jste. Tak se na něj mrknem...Copak prováděl, předváděl se před vámi?" spiklenecky na mě mrkl a pousmál se. "Ne to ne, já byla nahoře v pokoji, když se mu to stalo. Akorát vím, že spadl z támhletěch schůdku asi z dvou metrový vejšky. Co mu je?" "No nic mu asi nebude, na otřes mozku to nevypadá, nic zlomenýho taky nemá, tak ho vezmem jen do nemocnice a zašijem mu tu ránu na obličeji. Nosítka!" obrátí se k sanitáři a ten okamžitě vystartuje. Obrátím se znovu k doktorovi...e...Schlömänovi, jak si přečtu z jmenovky, a zeptám se ho:"Můžu s vámi?" "Tak pojďte, vezměte jeho doklady," usměje se doktor. Vyběhnu schody, seberu jeho občanku, fakt se jmenuje Johanes, uchechtnu se a jeho i svůj mobil, seběhnu schody, v kuchyni už nikdo není, jen Raff a kaluž krve, tak zamknu a běžím do sanitky. Zanedlouho jsme v nemocnici a Lauriho vezou k doktorovi Klausi Hakanenovi, kterého znám osobně. Je to nějakej vzdálenej bratránek mého kamárada Martina, který se mnou často chodíval do posilovny. "Tak, Mio, copak mi hezkýho povíte?" "Dostudovala jsem medicínu. Jsem dobrá ne?" usměju se. "To vskutku, a co tamhleten muž?" ukáže se smíchem na Lauriho, který si s děsem ve tváři prohlíží nejrůznější nástroje. "Tržná rána na hlavě a na levém rameni," odříkám, co jsem zjistila. "Ale jinak, pro pár modřin a monokla nic," "Jakého monokla?" podívají se oba na mě. "Ten," usměju se. "Kterej mu pak přibude," "Tak se do toho dáme, ne?" vkročí nám do debaty Klaus. "Ale musíme ho zajistit." "Jak...zajistit?" ozve se zase z lůžka. "Musíme vás připoutat, jinak nám zdrhnete. Na šití na hlavě není nic dobrýho." "Já nezdrhnu, nejsem malem parchant." honí si triko Lauri. "To si fandíš," zamumlám si potichu, ale slyší to každej. "Teda, až budu moct slízt, tak ti rozbiju tlamičku." vyhrožuje mi Lauri. "Takže budu další případ?" rozzářím se. "To je dobrý, to nespěchá." "Nechte toho vy dva," zarazí nás primář, který právě dorazil. "Víte co se říká? Co se škádlívá, to se rádo mívá." "Já ho mám tak ráda, že jsem ho jednou málem umlátila mrkví." a to se začnou doktoři i sestra smát. "Sss..." "Copak, Lauri, uniká ti vzduch? No jo vlastně, máš rozbitou tu bradavici, co máš na krku..." "Hele mládeži, radši mu jdem zašít ty rány." se smíchem mi pokyne doktor, ať jdu taky. A začne rozdělování úkolů: "Sestři, vy ho držte za ruce, ať mi jednu neubalí. Klausi, ty mu drž hlavu, a vy slečno...eh..." "Hausová." špitnu. "Ano, vy slečno Hausová, vy si mu klekněte na stehna, aby mě nekopl. Tak, pane Ylönene, vy buďte v klidu, nádech a výdech...a teď se nelekněte, štípne to..." Lauri zařve jako raněný tygr a škubne nohou, já málem slítnu na zem, jen taktak se stačím chytnout Lauriho boků a kalhot, které udělaj povědomý zvuk a ani jsem si neuvědomila, že vykřiknu:"Ty debile!" "Klid, už to bude." slyším doktora, jak Lauriho uklidňuje. "Tak hotovo. Teď vás necháme odpočinout a za chvilku vám zašijem i tu ránu nad ramenem." Sklouznu z Lauriho a jdu k němu. "No ty vole, málem si mě shodil." "Ty mi říkej vole, ty vole...to bolí jak svině." koukne na mě zaslzenejma očima. "A asi si mi rozthla kalhoty na boku." "Já vím, že to bolí, ale zkus to vydržet. Doktor by se mohl strefit taky jinam. A ty kalhoty ti klidně zašiju." ukidňuju ho a po půl minutě dodám: "Navíc, jestli budeš hodnej, dostaneš pak od tety Mii lízátko." A málem nestačím uhnout, jak se po mně ožene. "Vole!" "Tak budeme pokračovat, ale...sestři podejte mi sedativa. Uspíme vás, pane Ylönene..." "Ne, to vydržím, nechte to." při těhlech slovech se na mě koukne. "Vážně?" nevěřícně se ptá doktor. "Vážně." stojí si na svém Lauri a lehne si zpátky na stůl. "No dobře. Slečno...kdybyste mohla..." Přikývnu a zase si kleknu na Lauriho stehna a chytnu ho za boky, kdyby začal zase kopat. Pak mi výhled zastíní doktor, který se přibližuje s jehlou a chirurgickou nití, řekla bych, že je to nulka... a já čekám škubnutí a řev. A ono...nic "Hotovo! Výborně, pane Ylönene." pochválí doktor Lauriho a já jen nevěřícně čumím. Fakt byl zticha? "Slez! Seš těžká..." řekne mi ztěžka Lauri a já slezu. Doktoři se začnou s námi loučit a primář najednou řekne ještě Laurimu: "E...pane Ylönen, mohl byste...se...podepsat mé dceři? Ona vás a vaši skupinu miluje." Lauri zčervená a zakoktá se: "Já...já...jo...k-klidně...j-jak se j-jmenu...je?" Tohle není normální, říkám si, to ho tak vyvede z míry? Vždyť musel dát tolik podpisů, že by se v nich mohl koupat, ne? "Inka se jmenuje." "Hezké jméno." kuňkne Lauri, přidá i věnování a email a už je z ordinace venku. "Tak nashledanou." řeknu těm dvoum doktorům s povzdechem, oba mi potřesou rukou a primář mi ještě řekne: "Ať už radši nikam neleze a pozdravuj dědu, až se vrátí a ty se tu někdy ukaž, ale ne jako pacientka, ale třeba jako kolegyně. A Ylönen ať sem už nechodí, stehy mu vypadaj za týden ve sprše." "Vyřídím, nashle, děkuju a určitě se tu ukážu." "Lauri! Zpátky!" křiknu na něj, když už nestíhám. "Co? Jdeš?" otočí se, když jsem skoro u něj. "Pěšky? Nejedem busem?" "Ne!" trhne hlavou. "Jau!" "Mám zavolat Akimu?" "Ne!" chytne se za hlavu. "Jááu, já chci maminku," "Ale on támhle stojí na semaforu!" ukážu za něj. Bleskově se otočí. "Áu! Tohle už mi nedělej! A i kdyby nemám s sebou mobil," "Ty ne, já jo," vytáhnu z kapsy u sukně jeho mobil se zlatými znaky. "Aspoň jednou seš užitečná. Brnkni mu, mě se točí hlava." chytí se zase za hlavu a opře se o mě. "Aki? Čau, tady Mia...Jo...Mia...Jau...ta spodní byla moje, Lauri...Hele počkej na nejbližší zastávce autobusu. Ne byli jsme..." všechno Akimu ve stručnosti řeknu a ten se zmůže jen na: "Fajn u Virty za 10 minutek. Hejbněte pánví." "Tak co?" zeptá se mě Lauri, jen co zavěsím. Zadívám se na něj, má zavřené oči a drží se jen tak tak na nohou. "Za 10 minut u Virty. Jak ti je?" zeptám se ho, zetím co šacuju sukni. "motá se mi škeble," vzdychne. "Na, něco tu mám," vytáhnu z kapsy šustící balíček. "Po tom ti bude líp," "Čokoláda?" vyhekne ze sebe nevěřícně a kousek si ukousne. "Mňamka," zasténá. Při pohled na jeho blažený výraz se musím začít smát. "Pojď sím tě, tamhle ty babky na nás divně koukaj," zatahám ho za rukáv a táhnu k Virtě. Aki už tam na nás čeká, je k nám obrácený zády a nad něčím se sklání a pohybuje rukou nahoru a dolů...to snad...Lauri na něj zírá jak na Jiříkovo vidění a má co dělat, aby nevyprskl. "Počkej, netlem se von jen leští okno. Jdu na něj bafnout." Přikradu se k Akimu zezadu a zařvu: "BAF!" Aki se bleskurychle otočí a málem jednu chytnu přes tlamu. "Ty vole!" zařve. "Tohle mi nedělejte. Já si málem krupl do textilu." Lauri se začne tlemit na zadní sedačce auta. Já se uvelebím vedle Akiho a jakmile se rozjede, střetnu se s Lauriho pohledem ve zpětném zrcátku a oba jako na povel rozesmějem. "Co je?" ozve se Aki nechápavě. "Víš, Aki, já jsem ti dal něco na sedadlo než sis sednul, a právě teď na tom sedíš." tlemíloval se Lauri. "A cos tam dal?" ptá se Aki s hrůzou v očích. "Psí fujtajbl..." začne se zase tlemit. "No to si děláš pr*el, že jo?" Aki zastavil na jakémsi odpočívadle a já byla nucena vylézt z auta, aby si Aki mohl stáhnout kaťata a zjistit, že mu Lauri na sedadlo nic nedal. "Ty debile!!!" slyším ho až ven. "Počkej co si na tebe vymyslím. Mio, pojď zpátky!" křikne na mě a pokračujeme v cestě. Zastaví u našeho domu. "Dík Aki," poděkuju a vlepím mu pusu na tvář. Lauri není pozadu, otevře mu dveře od řidičova místa a řekne:"Jo, díky kámo, máš to u mě." a vlepí mu taky pusu na tvář. "Ty vole, nemusíš mi až tak děkovat a moh by ses oholit, škrábeš!" řekne se smíchem Aki, otře si rukávem místo, kam ho líbnul a odjede. Na konci ulice se obrátí a zatroubí. Pak nám zmizí z očí. S Laurim se otočíme a jdeme domů. "Tak a teď padnu do postele." Lauri se usměje. "To víš že jo. Musí se vyvenčit Raff. Pokud se nevyvenčil na tvoji postel. Do mýho pokoje nechodí." řeknu mu, když odemykám dům. "To bych ho zabil." mumne Lauri a zapluje do domu. Při pohledu na schody zasténá: "Achichjo, mě se nahoru nechce." "Aleale, pojď, ty lenochu." rozcuchám ho a zdrhám. "Jakej...lenoch...No počkej, "křikne na mě a já ho pobaveně doplním: "Zajíci?" ale to musím zapadnout do koupelny, protože jeho obličej zbrunátní a je připravený mě zlechtat, či jinak potrestat. "Otevři zajíci!" ječí Lauri za dveřma a mlátí do nich. "Dobrou vlku!" popřeju mu škodolibě. "Počkej, až vylezeš! Raffe, pojď se mnou, dem chrnět!" "Raffe nechoď! Lauri je starej zoofil!" křiknu přes dveře se smíchem. "Jakej starej? Počkej až vylezeš!" bouchne naposledy do dveří a následně zaslechnu bouchnutí dveří od jeho pokoje. A pak…Ticho. Hrobové ticho. Svléknu se a vlezu do sprchy, de nechám na své tělo dopadat kapky vody. Zdá se mi to, nebo budeme s Laurim kamarádi?
ahoj
chtela bych te poprosit,jestli bys mi nehlasl(a) v sonb
http://inmydreams.blog.cz/0707/sutaz-o-naj-blog-hlasovanie-2-kolo
jsem tam pod Efka
pokud se ti muj blog nelibi,hlasuj pro nekoho jineho,ale jestli tvuj hlas byl pro me tak ti dekuji
jo a napis mi na blog az budes hlasek potrebovat ty :)