Prázdniny snů 2..

2. srpna 2007 v 22:33 | Kattie
Mio?" budí mě ráno děda. Nesnáším ranní vstávání. "Co jee?" zabručím. "Chci spát," přetáhnu si znovu deku přes hlavu. Teď na mě cosi skočí a já jenom vyheknu. "Už jdu, slez Raffe!" Děda mi podává obálku, čapnu ji a zadívám se na ni. "A známka nebude?" "Dones to vedle Laurimu a pozvi ho na oběd, aby nemusel vařit zbytečně sám pro sebe." "Co?" "Nenuť mě to opakovat," usměje se děda. "A můžu ho pak umlátit mrkví?" zamumlám, když si obouvám botasky. Děda se rozesměje. "Mě už je to pak fuk," Vyběhnu před dům. Nechce se mi přecházet celou zahradu, a navíc, když je to soused, vezmu to přes plot. "Au! Svině nevěrný," otituluju kytky, do kterejch sem zahučela. Dojdu k Ylönenovi na verandu, kde si spokojeně hoví a nastavuje tvářičku finskému letnímu slunci. "Zdarec!" zařvu, hodím mu na hruď obálku, a vyjeknu: "Máš jít k nám na oběd, sraz za deset minut, a ne že se budeš loudat, já mám docela hlad! Čau!" a zase jdu domů. "Tak snad počkáš ne?" zařve za mnou, když přelejzám plot. "Hej! Zlomilas mi kytky!" "Jako by to vadilo," zamumlám při obědě. Děda se na mě a na Lauriho podívá. "Cos říkala?" "Nic, máš slyšiny dědo," zamručím. "Žer a nečum!" šeptnu k Laurimu, když děda jde kdosimu otevřít. "Budeš provokovat?" zavrčí. "Jo, to teda budu! Zkazil si mi oběd! Néé," zaskučím. "Támhle jdou ty dvě hrdličky…" Lauri se otočí a jakmile spatří Akiho a Lisu, ve tváři se mu objeví děs. "Já mizim," šeptnu. "Dědo, bylo to mňam! Jdu ven!" Popadnu bundu, Raffa a mířím zadem ven. "Nashle, pane Stöpere, bylo to vynikajici!" slyším za sebou chválu, patřící dědovi za oběd a následné bouchnutí dveřma. "Uááá!" zařvu a žuchnu ze schodů. "Kderej pablb sem dal ty kufry!?" zařvu a mnu si naraženou nohu. "Mio? Nestalo se ti nic?" "Ne," zavrčím. "Co ty kufry?" mávnu k vražedným předmětům, které mě málem zabili. "Musím služebně odjet, ale jen na pár dní," řekne děda jako by se nechumelilo. "Hm, super, budu mít bejvák pro sebe," v duchu si mnu ruce. "Bude tu s tebou bydlet Lauri," vyřkne děda. Na tohle se teda musím posadit! "Cože? Sviňucha? Dědo, vždyť je…" mávnu rukou, v duchu hledám to správné slovo. "Divnej!" "Cože?" podívá se na mě udiveně děda. "Jak divnej? Obtěžoval tě? Sexuálně? Šikanuje tě?" "Ne! To nedejbože, ale nosí havraní pera ve vlasech!" "To patří k jeho image! No když tu s ním nechceš být," pokrčí rameny. "Tak jeď k tetě Mary," "Cože?" sednu si znova. "Námitka!!!" "no vidíš," bouchne děda do stolu. "Jdu pro něj," "Pcheee!" odfrknu si a zalezu do pokoje. Tohle není normální! "Sviňucho!" křiknu směrem k Laurimu do zahrady. ,,Tady je koupelna, vedle má pokoj Mia, ale být tebou, moc ji neprovokuju, poslední dobou je nějaká divná..." ,,Jo jasně, pane Stöpfere, já ji převychovám..." řekne a s dědou se zasměje. Kurňa, jestli tenhle tejden přežiju, tak to bude zázrak. Nebo spíš, jestli ho přežije on. Pak uslyším dědu dole v kuchyni. ,,Tak Lauri, mám tu taxi, takže tu dávejte pozor. Všechno ostatní ti snad řekne Mia." ,,Nashle, pane Stöpfere, a šťastnou cestu." "Mio! Tak já jedu. A pomoz kdyžtak Laurimu!" křikne na mě zezdola a já se ozvu. "Jo jasně. Tak ahoj!" křiknu uraženě. Slyším zvuk motoru a pak jen ticho. Jen kroky. Lauriho kroky. Jak jdou po kuchyni směrem ke schodům. Asi bude zase prudit. Jeho kroky minou můj pokoj a míří do koupelny. Ucítím něcojako zklamání, že nešel za mnou. Rychle tenhle pocit zaženu. No tak, Mio, neblbni, vždyť je to jen namyšlenej pablb...Za chvíli usnu a ani nevím, že Lauri ke mně nakoukl, usmál se a zase potichu zavřel. Ráno, když mě probudí Raff, se rozhodnu vstát hned, abych si nezkazila snídani. Jenže… "Uáá," uslyším za sebou zívnutí a následně kejchnutí. "Chcípni, haj*le," popřeju mu v duchu. "Dobrý ráno," pozdraví mě rozespale. "Jak pro koho," ušklíbnu se v duchu ale nahlas mu odpovím stejným pozdravem. Při snídani, zatímco do sebe rve chleba se salámem a sýrem, až se mu dělají boule za ušima a ani skoro nemůže dejchat (Bože, s čím to sedím u stolu?) se na něho pozorněji zadívám. Pokud poinu teď naprostý katastrofický obličej, zaujmou mě jeho svaly. Vlasy rozcuchané, a asi byl ve sprše, sem tam je vidět kapka vody. Spolkne poslední sousto a já mu přistrčím svoji porci, nějak mi to dneska nechutná, to zase mě něco překvapí, nejspíš měsíční problémy. Užasle se na mě podívá, ušklíbne se a čapne moje dva chleby a střídavě z nich ukusuje. "Co je?" zahuhlá, když na něj zírám až moc dlouho. Trhnu sebou. "Mám ospalky, bo co?" "Ne, jen..že," zakoktám se. Sakra! Tohle se mi nestalo ani nepamatuju! Nakloní se přes stůl a šeptne: "Co?" "Nic! Vyjeknu asi zbytečně hlasitě. "Starej se o sebe," "Fakt?" "Jo!" "Fajn!" zvedne se. "Jdu za Akim a pak jdem na zkoušky s kapelou. Čau!" odkráčí nahoru, kde si veme čistý triko s nápisem Thunder, podrbe Raffa a už ho není. Nechat se takhle přistihnout, styď se Mio, říkám si v duchu, když vážu Raffa na vodítko. Běhnu s ním ke starý cihelně. Chci klid. Už od Baltu sem doléhala nějaké muzika, která mi je zatraceně povědomá. Sakra, odkud ji znám? Lisa? Kde je Lisa, tam bude i… "Čau!" pozdraví mě rozjásaně. "Co ty zde?" "Jsem s klukama na zkoušce, jdeš…?" "Ne!" vyjeknu. "Ylönena mám plný zuby," "Ale Eero a Pauli jsou v pohodě," snaží se mě přemluvit. "Až jindy," slíbím ji, když mě zaujme postavička s paličkama v ruce. "Pic, Aki!" "Pic pic!" mávne mi. "Lauri!" otočí se do budovy. "Máš tu číču!" pak se zase obrátí na mě. "jak si nás našla, krásko?" Lisa, zamířila do budovy. "Nijak, chodíme sem odjakživa, ty zvíře," začneme se řehtat. "Ale, ale, tady je veselo," ozve se za mnou. Obrátím oči v sloup, Aki se zase začne smát až se za břicho popadá. "Zato teď už ne, Lintu," usměju se naň. "Čau, jsem Mia, a sousedka týhle sviňuchy," "Ahoj, já jsem Eero a tohle je Pauli," promluví na mě kluk s delšími vlasy a ukáže na druhýho kluka. "Páni, bezva háro!" pochválím Paulimu super účes. "Někdy musíš povyprávět, jak se ti to ráno češe! A teď mizím vážení, pokud teda nechcete aby vás Raff sežral, vypadá jako by měl hlad... Čau!"" "Hoj Mio, zase se uvidíme!" křikne na mě Eero a Pauli se začne smát. "Raffe, ty pse jeden, kde seš?" obrátím se a vidím jak něco bere z batohu...Co to...? "Hej! Ty pse raffalová!" a dopr... To je batoh Lauriho... "Ku**a vrať to! Ne*er mě!" najednou Lauri hodí takovou držku, že ztoho nemůžu ani já, ani Aki, Eero a Pauli...sakra, mít kameru, vítěztví v Natočto! je moje... Lauri vypadá, že snad Raffa zabije, tak radši zakročím: "Raffe, fuj, cos to vzal, co? Vrať to Laurimu!" teď si všimnu, že to je šátek. Radši to vezmu Raffovi z tlamy sama a Laurimu ho, teď už notně oslintaný a s dírou od Raffových zubů, vrátím. Zadržuju smích, když zavadím pohledem o Lauriho, kterej je celej od bláta. "Dík." zamumlá ke mně a koukne na Raffa a zavrčí (Lauri zavrčí, ne Raff): "No počkej, ty vole, doma..." Celá vysmátá se vrátím domů a Raffovi dám tu nejlepší kost co vyhrabu a jenom k němu soucitně zamumlám: "Jen si dej, možná to je naposled..." když se na mě tázavě podívá, tak dodám: "Pak budeš mít na měsíc maso. Počítám, že ho zakousneš ty..." Jdu do kuchyně udělat oběd, začínám mít hlad jako vlk. Po chvilce zjistím, že nemám sůl. "No tak to je sranda." pomyslím si. "Budu muset k Dämälovým do obchodu. Raffe, neuděláš tu nic? Jinak tě Lauri zabije..." mrknu po něm. "No víš, co? Radši tě vezmu s sebou." Po cestě se nám nic nepřihodilo (škoda). Přijdu domů a Lauri tu ještě není.Jako ne že by se mi po něm stýskalo...A koukám Raffovi taky ne... "Tak, štěkno, dem dodělat ten dlabanec." vzdychnu si a dopluju do kuchyně. Najednou si všimnu mobilu pohozenýho na stole. Sakra, já ho zapomněla ráno na stole. Co když volal děda? A hle, zmeškaný hovory. Jéžíš, dvacet? Kdo mě sháněl? Lisa? Co se stalo? V tu dobu, co mi volala, jsme byly obě u kluků v cihelně...Radši jí zavolám...Dlouho to nebere... "Mio?" ozve se v telefonu. "Liso? Stalo se něco? Co je? Proč ty hovory v tu dobu, kdy si tam byla se mnou?" "Mio, on...Aki..." "Co je s ním? Stalo se mu něco? Sakra, Liso, mluv!" "On mě opustil! Řekl mi, že tohle nemá smysl, když stejně pozítří odlétám..." "Co? Kam letíš? Liso, řeklo se, že tu budeš celý dva měsíce a ne týden a pár dní!" "To....mamka...zítra si pro mě....zaletí!" Lisa mi začala brečet do telefonu. To mě fakt naštvalo a tak jsem jí řekla: "Liso, kde seš? Zajdu pro tebe a pak společně zavoláme tvojí mámě. Musím jí něco důležitýho říct!" "Jsem u klubu Nosturi, v tom parčíku..." "Fajn, čekej tam a nikam nechoď, dokud nepřijdu, oki? A nedělej žádný pitomosti! Za 5 minut jsem tam!" zavěsím a otočím se k Raffovi: " Víš že jsem úplnej debil? Já se nezeptala Sviňuchy, e...co to kecám....Lauriho, kdy se vrátí.Radši mu napíšeme vzkaz." Rychle nadrápu vzkaz a letím pro Lisu. Objevím ji u lavičky, celou ubrečenou a poškrábanou na tváři. "Sím tě, od čeho máš ten škrábanec? Snad to neudělal..." "Ne, já byla zalezlá ve křoví..." na to radši neodpovím a pobídnu ji: "Tak pojď, doma se mi vyzpovídáš a brnkneme tvý mámě." Než dojdeme domů, znám celý příběh a to teda fakt čumím! Aki ji hned ten den co se poznali pozval na zmrzku. Tam jí řekl, že se jí líbí a je super holka. Tam začal jejich vztah ( Eh...ten na to šel rychle, Casanova ).Bylo to jako z pohádky. Ona mu věřila, on dělal všechno, aby byla šťastná. Když odjeli z města k jezeru, milovali se. Přijeli zpátky a jejich vztah pokračoval až do té doby než jsem přišla k cihelně. Cestou tam mu řekla, že musí pozítří odletět a jí Aki řekl, že tedy nemá cenu pokračovat ve vztahu a ať to bere jako letní lásku, prostě úlet... "Počkej to fakt Aki řek? Ať to bereš jako úlet? To snad ne? To říct nemohl, vždyť je fajn." nevěřím vlastním uším. Aki přece nevypadá na takovýho parchanta jako byl můj bývalý. Petr mě jen měl do postele, ale Aki takový parchant snad není. Vždyť by měl bejt hrdý na to že byl Lisin první, že díky němu ví, co je to tělesná láska. "Jo, řek, já tomu taky nevěřím Mio. Vlastně já ho asi miluju." brečí mi doma na gauči. "Asi? Snad určitě, ne? To musíš vědět...Liso...no tak nebreč, bude dobře. Víš, jaký je naše pravidlo,ne? Za každým mrakem je slunce." těším ji, ale vím, že to nepomůže. "Víš, co? Pojď do postele, trochu se vyspíš a budeš to vidět z jiný stránky, oki?" "Tak jo...Mio, já jsem ráda, že tě mám...Neví co bych si bez tebe počala..." Za půl hodiny Lisa už spala. To byl můj čas. Musím za ním. Za Akim. Tohle jí nemohl udělat. Zvoním u něj doma. Hm, tak doma asi není. Zkusím zkušebnu. Rychle sednu na kolo a jedu tam. Sakra, tady je ticho. Snad už neskončili? Ne, naštěstí, jakmile tam vpadnu, uvidím zase Lauriho. "Aleale, co ty tady? Snad se ti po mně nestýská?" ironicky se na mě usměje. Teď na tvoje vtípky nemám čas, hošku. Odstrčím ho, až narazí do repráků a zamířím si to k Akimu. Ten se na mě líbezně usměje a řekne: "Čemu vděčím za tvoji návštěvu, spanilá krásko?" "Hned ti to řeknu, můžeš jít na chvíli ven?" usměji se na něj také. "Hned? Nepočkalo by to?" koukne se na mě tím svým psím pohledem. Cítím, že Lauri stojí za mnou. Sakra, Lauri, teď na tebe nemám čas. "AKI!!!" zařvu a ozvěna se rozhléhá místností a jmenovaný sebou škubne. "Můžeš jí na chvíli ven! A HNED!!!" teď teprve nedělá cavyky a jde poslušně ven. Na ohromeného Eera, Pauliho a Lauriho se pouze usměji a řeknu jim už klidným, mým typickým hlasem: "Pa! Hned se vrátí, nebojte." Aki na mě už venku čeká. Odvedu ho trochu stranou a pak se na něj osopím: "Tak co mi řekneš k Lise, ty Casanovo! Neviděla jsem v životě většího blba než seš ty! Proč jsi jí dal kopačky?" I když jsem už věděla odpověď od Lisy, zeptat jsem se musela. "No...Ona...To...Vždyť bude odlétat, tak nemá... cenu v tom ....pokračovat." zakoktal se Aki. "Oki a tos jí nemoh říct nějak šetrněji? Tos jí to nemoh říct jinak? Musels to říct, sorry, oprav mě jestli to není tak, ´ Tak to nemá cenu pokračovat. Ber to jako úlet. Já to budu brát jako že se nic nestalo´. Neřeks jí to tak?!" "Jo řek..." souhlasil se mnou provinile. "No, a teď mi řekni jak ji z toho mám dostat. Brečí mi tam." "Já nevím, co kdybych tam zašel a omluvil se jí, že jsem to tak hnusně řekl?" koukl na mě prosebně. Koukla jsem se na něj a přiznala, že je mi ho teď i přesto, že mám na něj vztek, líto. "No, to by šlo, ale pojď hned. Jindy by to nemělo cenu." "Tak oki, řeknu klukům, že si musím něco zařídit." "Hele, Aki, mám nápad. Dám ti klíče, ty tam zajedeš sám, ale nebuď ji a připrav nějaký překvápko. Ona miluje překvapení. Já tu zatím zůstanu." "No jo, jenže my máme ještě zkoušet na koncert a oni bez bubeníka bejt nemůžou, jinak to nezvládaj..." koukne zase na mě těma svýma očičkama. "No tak si tu příští zkoušku dáte delší, dneska to odpadá," pokrčím rameny. Aki se rozzáří a zdrahá pryč. "Dík!" křikne od silnice. Jenom mávnu a jdu tu skvělou novinu ohlásit klukům. "Ježiši? Kde je Aki?" vykřikne hystericky Pauli. Popadne mě za ramena. "Ty vrahu!!!" "Klííííd, čéče," sundám mu s ledovým klidem ruce z mých ramen. "Běžel za Lisou, dneska máte volno, chlapci," oznámím. "No, ale…" začne Lauri. Umlčí ho Eero. "Příště bude delší zkouška, no! Ty naděláš!" obviní ho, když Lauri otvírá pusu. "Nejdeme do hospody? Mám žízeň," navrhne Pauli a obejme mě kolem ramen. "Ty jdeš taky," ukáže na mě, když je jeho návrh schválen. Spolu s Eerem vykročíme vpřed a Lauri se za náma táhne jako smrad. Pauli se k němu po chvíli přidá, zatímco s Eerem řešíme jogu. Po chvíli, když už to vypadá, že Pauli nedorazí domů po svejch se objeví Aki, celý šťastný a odtáhne si mě stranou. "Lisa mi odpustila a teď jsem jí odvezl věci. Budem bydlet v jednom bytě. Kámoš odjel na dovolenou a dal mi klíče. Jo a tady jsou ty tvoje. Nevadí ti to že ne?" ptá se mě s obavou. "Ne, jsem ráda, že ste se udobřili. Ale, Aki, ještě jednou..."pohrozím mu a Aki mě hned přeruší. "Rozumím, Vaše Veličenstvo, a hodíte mě lvům nebo do hladomorny?" ale to už se tlemíme jako by se nikdy nic nestalo.Na Akiho se nemůže člověk dlouho zlobit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama