Prázdniny snů 16...

3. srpna 2007 v 0:01 | Kattie
Zavolám Raffa a nasměruju ho do kuchyně. Má tam pelech. A vyjdu schody, slyšim sprchu a zpěv. Zapadnu do svýho bejvalýho pokoje. Teď tam máme připravenou postýlku, pokojíček je žlutě vymalovaný, pořád nevíme, co to bude. Ani to vědět nechci. Pohladím tapety s medvídkama, plyšáčky v postýlce, které Lauri dodal z tourbusu, když jim je fanoušci háží. Podívám se z okna, kde je Lauriho starý dům, za chvilku bude obydlený. Nastěhují se tam Eero s manželkou, aby nám prej pomáhali s dítětem.A aby se kdyžtak Sára k nám nastěhovala, až kluci pojedou na turné. Povzdechnu si. Bude sranda až matka zjistí z vězenských novin, že se mi narodilo dítě. Ani jsem ji nevolala, ani nepsala. Nehodlám jí to oznámit, stejně by jí to bylo u...jedno. Z mých myšlenek mě probudí zavření dveří od ložnice. Vyšla jsem tedy z pokojíčka našeho prďolky a pomalu šla ke dveřím ložnice.Otevřu je a uvidím už dřímajícího Lauriho. Přijdu blíž k posteli a políbím ho. Nic. Zaúpím a odvalím se na bok. Převleču se a lehnu si. Lauri se hned ke mě přitiskne, ruce položí na mý bříško, něco zachrochtá a spí dál. Povzdychnu si. Zítra si musím zajet pro šaty s Petrou, říkám si při usínání. "Mámííííííííí!" probudí mě ráno křik a tupá rána. Vylítnu a naskytne se mi pohled na Lauriho zamotanýho v dece. Teda, nejdřív se musím dostat na druhou stranu postele, abych ho viděla. Na zemi leží cosi v dece, která sebou různě šije. Dostanu záchvat smíchu. "Počkej...haha...já ti...haha...pomůžu." vykecnu ze sebe nějakým způsobem a vstanu. Po pěti minutách mýho smíchu a rozšmodrchávání deky se konečně mi podaří Lauriho vysvobodit. "Cos to kravil?" zaptám se ho. Lauri leží bezmocně na zemi a kouká do stropu. "Aau..." ozve se z něj pochvíli. "Moje záda a hlava." "Opožděný reflexy, co?" Ticho. Chvíli je ticho. "Já spadl z postele." řekne vážně. Mám co dělat, abych se mu nezačala smát. "Jo a tobě říkaj blesku, že jo?" "Ne, hromosvode." Zvedne se, zaúpí a padne na postel. "Co mám dneska v plánu?" "Ty si chtěl vyklidit tu garáž, ať si tam můžu dodat auto a vymalovat kuchyň." "Já? A sám?" zahuhlá do deky. "Ne, s Akim. A přijde i ten Daavid a Pauli." Zvedne se. Koukne na hodiny a sejde dolů. "Čááááu Raffe!" pozdraví psa, kterej kdyby mohl si nakreslí na čelo kolečko. Sotva dosedne, zazvoní zvonek a ozve se troubení auta. Líbnu Lauriho na tvář. "Hele sjedu s Petrou do města pro šaty. Užijte si to tu. Pa." "Hm..Pa." Popadnu kabelku a otevřu. Za dveřmi stojí vytlemenej Aki a Pauli s Daavidem, který o něčem vášnivě debatují. Pozvu je posunkem dovnitř a Aki mi předá klíče od svého auta s varováním. "Nezničit, bo uvidíš." Uklidním ho, že jezdit opravdu umím a mašíruju si to k autu. U něho stojí Petra, která se se mnou bouřlivě přivítá a nasedne do autíška. Vzhledem k tomu že ona ještě nemá řidičák, musím usednout za volant já. Sednu, připoutám se, nastavím si sedadlo a dupnu na plyn, jen zaskřípaj brzdy. "Áááááá! Mio! Ty vole! Nekrav!" zaječí Petra. "Sorry," pokrčím rameny a zasměju se. Ani se nenaděju a už jsme před domem návrháře Josseho. Vystoupíme, ohlásíme se a Joss nás hned vezme. "No, tak tady jsou." Petra vydechne. Nádhera. Bílé šaty s princeznovskou sukní, zvláštně nařasenou, korzet se třpytí v záblesku slunce. Před šaty jsou bílé páskové botky. A závoj? Radost pohledět. "Mio...to je nádhera." zašeptá šokovaně Petra. Polknu. Josse na mě kývne ať si to jdu vyzkoušet. Zapadnu za závěs a shodím ze sebe nedočkavostí šaty. Vklouznu do těch svatebních a...se zavřenýma očima vyjdu ven. Slyším, jak každý vydechne. Odvážím se otevřít oči a zahlédnu se. Nemůžu tomu uvěřit, že sem to já! Josse ke mě přijde, obejde mě a sem tam něco narovná. "Výborně," zahuhlá. "Vypadáte přímo královsky!" "Ty jo...Mio, ty...jsi....vypadáš...nádherně." přitakává Petra a holky okolo nás přikyvují a šeptají si mezi sebou. Je mi to trapný, ale naposledy se zatočím a zmizím za závesem. Vyjdu ven z ochodu, s krabicí v ruce a peněženka je o pár tisíc lehčí. Ale jsem spokojená. Teď jen přečkat 24 hodin a zítra stanus Laurim před oltářem. Jak já se jenom těším, usměju se. "Ahoj!" křiknem s Petrou dodomu. Nikde nikdo, jen vgaráži jakýsi hluk. "Daavide! Ty vole! Dávej bacha!" "Co myslíš že dělám? Přestaň mi laskavě nadávat, vole!" "Pauli drž hubu! A vem tuhle krabici!" "Lauri, kde zase seš?" "Tady!" Vykouknem z poza rohu. Kluci se činí. Petra mě zatáhne do domu. "Pojď jim udělat cosi k jídlu a skovej ty šaty!" Tentýž den, deset večer "Ááá...moje záda." zaskučí Lauri,jakmile vejde do ložnice. Třískne sebou bezvládně na postel. Přitáhne si mě k sobě. "Garáž vyklizena," hlásí. "Teď chci pusu. A velkoooou!" Skloním se k němu a políbím ho. "Dobrou," zašeptám. Odpovědí mi je:"Chrrrrr!" Svatební den, 8:00 "Vstááávat!" vtrhne k nám do ložnice Petra a Aki. Aki sebere Lauriho a odtáhne ho pryč. Jen zaslechnu auto jak odjíždí. Petra mě zatáhne do koupelny, strčí pod sprchu. Bez okolků se vysprchuju studenou vodou. Posunkem mě dovede do kuchyně, kde stojí naše objednaná kadeřnice. "Dobré ranko! Jakpak se těšíme?" "No těšíme...Mám trému!" "To bude v pořádku. Jakou já sem měla trému, když sem se vdávala poprvé...to bylo v dvaaosmdesátým..." V tý chvíli vypnu. Po hodině na mě navlíknou šaty, Petra si přisedne do auta a vyrážíme směr kostel. Klepu se. Trémou. Petra mě sem tam chytne za ruku, povzbudivě se usměje. "Vole, taková přepadovka..." řeknu. Petra se rozesměje. "Jaká přepadovka! Ty si porád usínala!" "Jááá???" "Jo!" Nemáme čas si dál co říct, přijíždíme ke kostelu. Všude samí lidi, to už je vidět i zvenčí. Petra dá znamení a všichni se postaví. Vezme mě za ruku a předá Paulimu. Sama zaujme místo po Akiho boku. Ozve se hudba. Nadechnu se a vydechnu. "Klíííííííd!" šeptne Pauli a vykročíme. Jakmile se ocitáme před knězem, nevnímám. Najednou se na mě otočí a... "Vážená panno (no to určitě, zasměju se v duchu a Aki za mnou dusí smích také.) Mio Hausová, berete si zde přítomného Lauriho Johannese Ylönena za svého právoplatného manžela a budete při něm stát ve zlém i dobrém?" "Ano," vydechnu.Lauri se usměje a totéž zopakuje své "Ano, beru." "Nyní si vyměňte prstýnky." Přistoupí dáma s táckem na nichž se třpytí zlaté prstýnky. Navlečem si je. "nyní můžete políbit nevěstu." "Ještě abych nemoh," zamumlá Lauri. Po našem prvním manželském polibku se kněz znovu ozve. "Nyní vás prohlašuji za muže a ženu." V tu ránu se ozve ohlušující křik. Každý k nám přistupuje a blahopřeje nám. Eero přistoupí k Laurimu, poplácá ho a řekne:"No, ty vole, a dřív ses tomu bránil!" Svatební hostinu jakžtakž přežiju, ale moc dlouho se nezdržíme, za hodinu nám letí letadlo na Madagaskar. Rozloučíme se, hodím kytici a tu chytne Eero, kterej se lekne a hodí ji dál. Chytne ji Klára a křikne na Pauliho. "Teď se těš!" "Néééé, Lauri já jedu s vámaaaa!" Se smíchem zabouchneme dveře a jedeme k nám domů pro kufry a musíme se převléknout. Za třičtvrtě hodinky už sedíme v letadle, které míří na ostov Madagaskar, kde nás má přivítat tamější domorodec a odvést nás do hotelu. Za pět hodin, Madagaskar "Vítá vás Madagaskar!" ozve se letadlem. Vystoupíme, vezmem si zavazadla, přivtá nás domorodec. "Ahoj, jsem Jimihumunukopuatua a táhle je můj bráška. Nyní vás zavezeme do hotelu." Před pokojem se rozloučí. "Příjemný pobyt!" a odejde. "Lauri...Počkej..." vykktám mezi vášnivými polibky, kterými mě častuje Lauri. "Mno...co...je?" "Musím do koupelny." "Nééé....Proooč...." zaskučí. V koupelně se převleču do prádýlka, co mi dal Aki při tý přepadovce. U toho byl lístek "To ho vzruší, vole." Typla bych že to psal Pauli. Kouknu se do zrcadla a musím pochválit Akiho vkus. Teda pokud to kupoval on, že jo. "Seš kočka." pvchválím se potichu, aby to neslyšel. Navlíknu si župan a vyjdu. Lauri už s kalhotama napůl žerdi strne. "Wooow...." vydechne. "Tak to jdu taky do koupelny...Když v županech, tak v županech..." hrne se do koupelny. "Stůj, ty sviňucho." řeknu mu a vrhnu se na něj. Spadnem na postel, až to pod námi zaskřípe a z vedlejšího pokoje se ozve: "Aspoň dneska byste toho mohli nechat!" Vyprsknu a Lauri se mnou. "Dost.." zašeptá. "Pokračujem..." Znovu si lehne vedle mě, začne mě hladit a líbat. Jeho ruka spočine nejdřív na mém koleni a pomalu ji sune nahoru, přejede stehno a pokračuje po břiše, až spočine na mých prsou. "Zdá se mi to, nebo si byla na plastice prsou?" "Cože? Ty vole...!" Zasměje se. "Klid....Dělám si srandu..." "Pěkně blb..." nenechá mě domluvit, jeho jazyk zaplní má ústa. Naše jazyky tancují ve vášnivém tanci. Lauri mě vysvobodí z prádla a jeho ústa se sunou dolů. "Lauri..." zaskučím, když ta předehra, pokud to teda předehra je, trvá moc dlouho. "Už to nevydržím..." Ďábelsky se usměje. "To jako..mám?" "To je blbá.... otázka." Lauri se znovu usměje, odhalí zoubky a znovu se ke mě skloní, aby mě políbil. A pak...do mě vnikne. Projede mnou vlna slasti, kterou si vychutnávám a podle výkřiků, které ze sebe loudí Lauri, nejsem sama. Z vedlejšího pokoje se ozývají rány na zdi, ale to neberu tak na vědomí. "Ooo....můůj...Bože!!" zašeptá Lauri. Myslím, že to už taky dlouho nevydrží. Zaryju mu nehty do zad a...naše těla se prohnou... Lauri odpadne vedle mě. Hlasitě oddechuje, já na tom nejsem o moc líp. Přitočí se ke mě a šeptne mi do ucha:"Miluju tě, Miíku..." "Já tebe taky..." "Budete už tam konečně ticho! Tady se spí!" řve hysterický hlas. "A držte hubu!" zařve Lauri a znovu se nade mnou skloní. Ještě jednou se vášnivě pomilujem a pak se oddáváme slastnému spánku. Právě teď mi začíná nový život. Doufám, že to zapříčinil děda, který na mě dává bacha, tam nahoře. Jsem šťastná, mám krásnýho milujícího muže, čekám dítě...Co víc si můžu přát? Díky dědo. THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama