close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prázdniny snů 15...

2. srpna 2007 v 23:59 | Kattie
"Tydydydydydydydydydydytýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýt!!!" ozve se za náma. Oba se tak lekneme, že pustím Raffa a ten vylítne a skočí kolemjdoucímu pánovi na záda. Hned začne prskat (ten člověk) a nadávat, ať si toho psa laskavě držím u sebe, nebo ho dám někomu, kdo ho ovládá. Nasupeně odejde a Lauri se ještě vzpamatovává z toho šoku, vyvolaný obyčejným klaksonem. Červený Ferrari okolo nás projede a mě zaujme řidič. Kde sem ho jen...? Auto zastaví kousek od nás a Lauri křikne dovnitř auta: " Ty vole, víš jak sem si málem znečistil kaťata?" "Hele, Lintušku, nastup si a já vás s Miíkem tam hodím. Stějně ťam jedem špolú, víííď?" zašišlá na Raffa. "Čau, Mio, naskoč si." Jaksi pořád nemám tak úplně jasno, kdo to je. Lauri, když se na mě podívá, vyprskne smíchy."Vy dva se ještě neznáte, co?" Otočí se k řidiči a řekne: "Mio, Aki, Aki, Mia." Ty vole. Aki? Tohle že je Aki? Tenhle obličejíček? "Ty vole, Aki, kde...kde...kde..." "Co kde?" optá se mě s úsměvem. "Ze bys chtěla říct :Kde máš, ku*va, ty brejle!?" "Jo," koktnu. "Operace, broučku." řekne s klidem Aki a vtáhne mě do auta a čeká, až se Lauri nasouká do zadu. Při jízdě kluci blbnou. Aki se pořád pouští volantu nebo sedí u volantu úplně na něj nalepenej, upřeně se před sebe dívá a řekne mi: "Taky nic nevidíte?" nebo před prudkou zatáčkou sundá ruce z volantu, začne brečet: "Já to nevyberu, já to nevyberu..." Teď něco od Lauriho...Leží vzadu na sedadlech a hraje si s okýnkem, který je na ovládání. Když zastavíme na semaforu, dá ho dolů, vystrčí nohy a začíná si zpívat. Sranda byla, když vedle stáli policajti. Zastavili Akiho a ten platil mastnou pokutu. "No ty debile pos*anej..." "Kliiiiiid, Akísku...strejda Lauri koupí slona." Aki na okamžik pookřeje. "A bude lůzovej?" "To víš, že bude...a potom koupíme etě žíráfku, jo?" Po nekonečném smíchu vjedeme k Finskému zálivu. Vystoupíme a nás přivítá muž, co byl na natáčení No Fear. "Dobrej, Lauri, Aki, slečno...eh..." obrátí se na Lauriho. "Mia," odpoví suše a jde za Akoušem do jednoho ze stanů. "Slečno Mio, jsem manažer skupiny Rasmus a jsem velmi potěšen vaší návštěvou. Pojďte za mnou." odvede mě do toho samého stanu, jako vešel předtím Lintu s Hattu, jak bylo napsáno na dveřích. Lauri seděl zády k nám a rozespěvoval se. Zezadu sem mu zakryla oči a on jen zaskučel: "Aki, di do pr*ele." "Jakej Aki? Chceš dostat?Takhle mě podvádět??" "Jeeeej, sorry, broučku..." chystal se mě políbit, ale za náma se oozvalo zakašlání. Aki už tam stál ve svých brejličkách. "Mám sklo. Lintu, dem." Vyvedli nás ven. Lauri dostal instrukce, kluci zmizeli do boudy. Ozvala se písnička Shot a mě docvaklo. Kluci natáčej klip. Je tu holá příroda, a vypadá to tu jako na Měsíci. Každou chvíli zaberou Lauriho zblízka. "STOP!" zahřmí rejža. "Přesunem se do boudy!" Následuje asi půl hodina, kdy se všechno přestěhovává do boudy. Lauri mezitím je schoulený pod černou zimní bundou. Přijdu k němu a obejmu ho zezadu pod bundou.Nějakým záhadným způsobem se mu vyhrnulo triko, takže toho využiju a zajedu pod něj.Lauri zavzdychá a otočí se, aby mi mohl věnovat ledový polibek. "Seš studenej..." oklepu se zimou. "No ještě abych byl teplej ne?" zasměje se Lauris. "No třeba bys byl jakoo..." zahalasí hned Aki. Ten aby taky u ničeho nechyběl... "Jako....ty co?" rejpne si Lauri a dál se věnuje mě. Teda spíše mým šňůrkám, co mám na výstřihu. "Jo!" "Bože, to je debil..." zamumlá mi Lauri do krku, a jeho ruce nepřestávajíc zkoumat šňůrky. Ani si nevšimnu, že by si mě přitáhl na klín. "A to s ním musím pracovat...Bože, kam si mě to přived...Zlato, asi by sis měla pořídit nový tričko...tohle se mi nějak na tobě nelíbí."konstatuje, když vidí, jak nějakej chlap mě svlíká pohledem. A hned Laurimu věnuje vražedný, závistivý pohled. "Ale, snad nežárlíš. Vždyť víš, že tě mám ráda, ne? A stejně, bys to tričko chtěl vidět nejlíp na zemi co? " zašeptám mu do ucha a jemně ho do něj kousnu. "Lidi!?" ozve se ode dveří manažer, takže nás vyruší. "Slavnostně prohlašuju, že klip k songu Shot je hotov! A všichni jsou zváni na večeři." "Wooow!" zařve Aki, už bez brýlí. "Dneska v pět v kavárně Fajn...A všichni!" Zaskučím. Nikam nejdu. Nikam mě nikdo nedostane. Bolí mě příšerně hlava. Kuknu se zničeným výrazem k Laurimu. Ten mě políbí na nos a řekne k manažerovi: "My zůstanem doma." "Pročpak?" "Je mi zle." řekne aniž by se mi přestal dívat do očí. Naštěstí to pochopí, aspoň myslim. Když odcházíme, mrkne na Lauriho spiklenecky. "Aki? Hodíš nás domů nebo si máme zavolat taxa?" "Já vás klidně hodím!" zahřmí Pauli, nafoukne hruď a hrne se dopředu. Jen to ne... "Víš Pauli, já musím s Akim ještě něco probrat, takže musíme jet s ním." snažím se to nějak zachránit. Aki už sedí ve svém Ferrari a hladí miláčka po volantu. "Tak co bude?" zařve na mě. Otočím se a vsunu se do auta vedle něj. "Jo a Lauri, žádný vystrkování nohou z auta." Říkal to úplně zbatečně, Lauri usnul. Jen tak s Akim kecáme o ničem a za chvíli jsme u našeho domu. Vzbudíme klaskonem Lauriho a oba se odebereme domů. Zamáváme Akimu a mezitím co odemykám dům, Lauri se mi začne dobývat pod tričko. "Huš," klepnu ho přes nenechavý prsty. Vejdu do domu a vpluju do kuchyně. Uvařím kafe, zapnu telku, běží nějakej seriál, takže to nechám a položím se. Za chvíli zase za sebou ucítím Lauriho, jak...mi dýchá na krk a jeho ruce, ještě studený mi hladí záda. Vypísknu. "Co je?" zasměje se. "Máš...studený ruce..." zadrkotám zubama. "Ty naděláš..." začne si na ně dýchat a já mám šanci zdrhnout nahoru. Podaří se mi to a vlezu do koupelny, zamknu a shodím ze sebe věci. Stoupnu si pod sprchu a pustím na sebe vlažnou vodu. Nevšimnu si, že se otvírá sprchovej kout a zase zavírá. Pak cítím jen něčí ruce a jemné vášnivé polibky na šíji. Otočím se a uvidím Lauriho. Nesundal si tričko. Až teď si všimnu, že to triko je bílé. Lepí se na jeho vypracovanou hruď. Ani nevím, co mě to popadne, ale v tu ránu se na něj vrhnu a přitisknu ho na stěnu. Sprcháč se jaksi otevře a málem vypadnem ven.Lauri mě popadne a odnese k sobě do pokoje. Vyhodí Raffa, na tohle se přece jen dívat nemusí a začíná se věnovat mému mokrému, nažhavenému tělu...Téměř žádná předehra, to mu je podobný...Naše těla po sobě kloužou, jak jsme ještě mokří ze sprchy. Cítím jak to na mě pomalu ale jistě jde a zaryju nechtíc nehty do Lauriho ramene. Ten už to taky nevydrží a...krásně zanaříká. Stoupáme spolu...Oba jsme dosáhli vrcholu společně...Jaký to krásný pocit... Helsinki, Červenec, o rok později Vrátím se domů ze studia Dynasty. Dneska byl děsnej den. Natáčeli jsme nový song a já jsem úplně vyplivnutá. Pohledem zavadím o kalendář, a praštím se do čela. Výročí! Doufám že sem nezapoměla ten...Uff...Mám ho. Dávám mu ztupenou žiletku na kůži. Pěkně jsem si na ní pořezala prsty. Na žiletce jsou vyrytý naše jména a nápis "Vždycky tu budu". Mě se to líbí a ten chlápek mi to dal vyrazit zadara. Ale to není všechno co mám pro Lauriho. Ještě mám pro něj jedno překvapení.Ale... Jsem zvědavá co dá mě. Usměju se, podrbu Raffa a vejdu do kuchyně, kterou jsme dali v květnu přestavit. Vlastně jsme dali přestavět celé dolní patro. Obývák je spojený s kuchyní.Tak nám tu vznikli dva pokoje. Jeden používá Lauri jako pracovnu, druhý sme si nechali jako rezervu, kdyby k nám někdo přijel na návštěvu a chtěl tu přespat. Dojdu k lince a všimnu si šipek, které jsou tvořeny z okvětních lístků růží. Zvědavost mi nedá a jdu podél nich. Dojdu do pokoje, který je určený pro hosty. Otevřu a vejdu. Zatají se mi dech. "Můj bože..." zašeptám. To co sem uviděla, mi vzalo dech. Celý pokoj byl ověšený červenými sametovými látkami, na podlaze a na posteli poházené lístky z růží, občas sem tam celá květinka. A Lauri...Černé kalhoty, bílá košile s černou kravatou, ve vlasech to jeho peří, co sem na něm milovala. Je ke mě zády, ještě tam něco dělá s rukama. Ale už ten jeho styling, já...Neměla jsem slov. Co zase na mě chystá? Ozve se hudba, pomalá... Romantická... Odněkud ji znám. Titanic. Ano...Celine. Lauri ji nemá moc v lásce...Otočí se. "Lauri? Co..." Umlčí mě. Vezme moji ruku a svou mi položí kolem pasu. Chvíli mi jen tak kouká do očí. Pak začne mluvit. Začneme se zároveň s jeho slovy pohybovat do rytmu hudby. "Víš, Miíku, přemýšlel jsem. O nás dvou a našem vztahu. Připadá mi, že se známe dost dlouho a jsme spolu vlastně pořád. Proto jsem se tě chtěl zeptat..." poklekl a chmátl do kapsy. Vzal mě za ruku a na prst mi nasadil prstýnek. Nevěřím svým očím. "Vezmeš si mě?" Zavřu oči. No tak, Mio, uklidni se. Mio, nádech, výdech. Lauriho to a si znepokojilo, že tak dlouho neodpovídám. "Jestli si myslíš, že je na to moc brzo, tak..." umlčím ho polibkem a do ucha mu zašeptám:"Vezmu si tě, Lauri, ano, vezmu." Lauri mě vezme do náruče a zatočí se mnou. Pak mě chvatně začne obsypávat polibky. "Udělala jsi mě tím nejšťastnějším, Mio. Jsem ten nejšťastnější muž na světě!" Znovu mě popadne do náruče a zatočí mnou, až zavadím hlavou o lustr. "Lauri!" zakřičím. Dá mě dolů na pevnou zem. "Já si tě vezmu, jenom mě prosím tě, nezabij o lustr." Lauri se zasměje a držíc mě za ruce odvětí:"Miluju tě, Mio...Strašně moc." Jak tyto slova tak krásně zní v doznívajících tonech písně od Celine... "Lauri...Já mám taky něco pro tebe. Dokonce dva dárky..." zašeptám mu do ucha. Pohlédne na mě. "Sem s nimi." usměje se až odhalí zoubky. Předám mu balíček. Tn rozbalí, vyndá náramek a hned si ho nandá na ruku. Líbí se mu, vidím to na něm. Pak obrátí krabičku dnem vzhůru a začne s ní třepat. "Co děláš?" zeptám se ho. "Hledám ten druhý dárek." zamumlá. Zasměju se, pohladím ho po tváři a jeho ruku mu přiložím na... ... své bříško, které se pomalu zakulacuje. Lauri ke mě nevěřícně zvedl oči a usmál se. Oči mu zajiskřily. Posadil mě na postel a políbil mě. Koukl za mě na postel, odsunul pár lístků a položil mě. Mezitím si rozepl poklopec a..."Lauri! Já...sem nemyslela tohle!" Vyprostím se z jeho náruče a přejdu ke dveřím. Lauri se postaví, a chce ke mě dojít, ale jak má kalhoty stažený ke kotníkům, skončí na zemi. Po chvíli se zvedne natáhne si kalhoty a zabezpěčí páskem. "Tak co jinýho si mi chtěla...?" "Lauri...Já jsem těhotná...Budeš tatínkem." Lauri si nad touhle zprávou doslova kecl na zadek. Zvedl dlaně k obličeji a zakryl si ho. Zůstanu strnule stát, to jse nečekala. "Lauri?" Zvedl ke mě obličej. Všimla jsem si slz. Pak vstal. Šel ke mě. Usmíval se. "Mio..já...já...Můj bože...Kdy...Jak dlouho?" "Třetí měsíc." "Ale...Vždyť jsme...používali kondomy ne?" "Dyť víš, všechno je teď made in china a..jaksi se stalo to, že to prasklo." pokrčím rameny. "Ale, vždyť jsme měli metodu pásek plus kšandy ne?" "Prášky sem musela vysadit, nedělalo to prý dobře na můj organismus. No a je z toho prďola." "Já budu táta?" Lauri nevěřil svým uším. "Já myslel, žes jenom krapet přibrala a mezitím budu táta? Mě jebne." vzdychl. "Už se stalo..." vzdychnu taky. "Asi se zblázním." "Už se stalo..." opakuju. Nabral dech. "No a teď když čekáš to mrně. Kdy se chceš vdávat?" "Vyber datum ty. Ale aby to bylo předtím než porodím." pohladím ho po zarostlé tváři. Strašně mu to takhle sluší. "Co...takhle...příští měsíc?" Kývnu. Lauri si mě posadí na klín a hladí mě po rostoucím bříšku. Usmívá se. Právě teď je šťastný člověk. A já taky. O tři týdny později... Zrovínka sedím v kuchyni a promýšlím si texty, když mě vyruší zvonek, s povzdychnutím se zvednu a jdu otevřít. Lauri usnul. Radši ho nebudu budit. Lidičky co uvidím za dveřmi mi vyrazí dech. Celá tlupa lidí se mi nahrne před oči. Aki, Pauli, Eero se synem a manželkou, pan a paní Ylönenovi, Pavla, Daavid, Klára,Lisa, Paul, Roger,Charlie a Petra,to je moje skupina. A vzadu na mě mává Hanna a ten její přítel. Všichni se mi bez pozvání nahrnou do předsíně a já na ně jenom koukám. "Co tady všichni děláte?" Aki vystoupí přede všechny a já zaúpím. To zas bude kecálkovina. "Milá Mio Hausová, za chvíli Hausová Ylönenová. Všichni ti srdečně blahopřejeme k těhotenství a předáváme ti tento balíček. Ještě nerozbalovat! Až odejdeme!" upozorní mě, když se chystám roztrhnout papír. "A kde máš snoubence?" "Chrní," ukážu směrem k obýváku. "Mám.." "Ne! Já tam dojdu. Pusťe mě na něj!" zařve Pauli a vlítne do obýváku, odkud se za chvíli ozve řev. "Ty hovado vyjebaný zku*vený! Já málem vrhl štěňata!" zařve Lauri. "No a koukám že ses i pochcal co?" ozve se Pauliho smích. "Sem na sebe vylil Becherovku, žraguáre." "Pojď." "Nejdu!" "Pojď nebo ti Aki unese snoubenku!" "Néééé..." Lauri se s Paulim vynoří z obýváku a uvidí všechny ty lidi, zastaví se s pusou otevřenou dokořán. Vlítne mu tam moucha a on začne prskat a kašlat. "Lauri..." začne na něj paní Ylönenová. Jo já zapoměla, že jí můžu říkat Liisa. "Neboj hned půjdem, jdeme vám jen poblahopřát k zasnoubení, ale myslím, že bysme to měli oslavit u nás doma." "Mami...eh...vážně, nevím, co myslíš ty Mio?" zakoktá se Lauris. "Jak chceš ty," nechám rozhodnutí na něm. Jednou bude hlavou rodiny, tak... "Ne, mami, ještě by se toho domákli novináři." Jak chceš," pohladí ho Liisa po tváři a mě taky. Má hebké ruce. "Matti? Musíme jít máme ještě tu večeři." "Už jdu drahá...Tak hodně štěstí uvidíme se pozítří na svatbě. Nashle, Mio." "Nashle." hlesnu. Kluci už jdou taky s holkama a já koukám jak se nám to pozpárovalo. Aki chytne Páju okolo pasu a kývne na rozloučení. Pauliho se zase chytne Klárka. No těm dvoum to děsně sluší, a to nemyslím ironicky..Zase jednou. A Petra se chytne...Daavida. No páni. Charlie a Paul jsou gayové to vím, tak ti se chytli automaticky. S Laurim stojíme ještě na prahu a máváme jim, dokud nezmizí poslední zadek auta v zatáčce. Zapadnu s hlubokým oddychnutím do domu a padnu na Lauriho. "Co to mělo bejt?" "Přepadovka...Tohle dělali i Hanně." "No to se mám teda na co těšit co?" odfrknu si a zalezu zpátky k papírům s textama. Popadnu svoji tužku už dost tak ohlodanou a dám se zase do okusování. "Mio, lásko, vstávej..." uslyším za nějakej čas zdálky. Neberu to moc na vědomí. "Mio...no táák, vstávej, je den!" Zvednu hlavu. Překvapí mě fakt, že sem fakt usnula! Koukám zmateně kolem, pak zatřepu hlavou a smetu papíry ze stolu. "Už mě to neba." prohlásím a obejmu Lauriho a nalehnu na něj. Oba přepadnem přes zadní stěnu gauče a skončíme na něm mezi horou plyšáků a polštářků. Začnem se smát. "Jo, vůbec, co si to dovoluješ mě budit?" začnu ho lochtat. "Nééé...já už budu hodnéééééj! Smilování!" "Smilování či ne? Co bys z toho měl..." zasměju se hystericky ale slezu. "Pročs mě budil?" Lauri pokrčí rameny. "Hulváte," zavrčim a zalezu za stůl. Jne tak mimoděk kouknu na hodiny. Půl desátý. Shrábnu papíry a odnesu si je do obýváku a napěchuju je pod gauč. Pořádek musí bejt. Lauri mě neviděl, ten šel nahoru do ložnice, tak co. Ten by mi dal, usměju se. Protáhnu se a zívnu. Asi to tu taky zabalim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama