Prázdniny snů 14...

2. srpna 2007 v 23:54 | Kattie
"NE! Panebože!" To ječí, sousedka, moje bývalá úča. "Co je?" zařvu. "Mio? To jsi ty? Můžeš sem? Rychle!" Zní to náléhavě, rychle se zvednu a přelezu k ní do zahrady. Hofmanka je bledá jako stěna a třese se. "Co je? Co se stalo?"zatřepu s ní. Roztřeseně ukáže k domu. "Tam...pojďte za...za mnou..." Dá se do běhu a já za ní. Vlítneme do domu a zavede mě do kuchyně. Tam leží Lotta v bezvědomí a dívá se na nás dříve zelenýma, teď šedýma očima. Vrhnu se k ní. "Lotto?" Otočí ke mě hlavu a naslouchá. "Lotto, mluv se mnou...Co se stalo? Řekni něco." "Já....já...nemůžu...říct... chce se...mi...spát..." To mluvení ji vysiluje. "Pššš...raději buď ticho, ale snaž se neusnout, prosím tě." otočím se na Hofmanovou, bílou jako stěnu. "Volejte záchranku, rychle!" Stojí však na místě. Vyskočím k ní a zatřesu s ní. "RYCHLE! Nebo tu umře!" Hofmanka se místo toho sesune k zemi. "Je tu někdo?!" zařvu na celej barák. "Co tu ječíte, ženská praštěná." Petr! Moje záchrana. "Sorry, ale volejte záchranku! Rychle!" "Panebože!" vykřikne Petr, který mezitím přišel do kuchyně. Hned se vrhne po mobilu a všechno vyřizuje. Hofmanová jen omdlela, takže pošlu Petra ji omývat studeným obkladem. U Lotty je to horší. Teď se jí věnuju trochu víc důkladněji. Hofmanovou Petr odnesl do vedlejšího pokoje, odkud slyšíme pláč. "Co jí je?" "To ještě nevím...Ale..." Teď si všimnu nějakého předmětu u Lotty. "Běžte ven a nasměrujte sem kdyžtak sanitku." Petr vyběhne a já zvednu ten předmět. Injekční stříkačka. "Lotto? Lotto!" Zase ke mě otočí hlavu, koukne se na ten předmět a pak koukne na mě provinile. Mlčky sáhne do kapsy a vytáhne krabičku. Vezmu jí ji, otevřu a zhrozím se. Pervitin. "Huso pitomá." ulevím si včas, protože právě dovnitř vtrhl doktor a rychle ji dávají na kapačku a honem do sanitky. Běžím s nimi k sanitce a ukážu doktorovi drogy. Ten mě vtáhne s sebou a v sanitce jim ve spěchu všechno vysvětluju a zároveň uklidňuju Lottu, která tady propukla v pláč a kdyby mohla, všechno rozmlátí. Prudce trhla rukou, kterou sem jí držela, a jak to nečekám, dostanu od ní čumákovku do nosu. Cítím jak teplá krev mi stéká po obličeji a kape na černé tričko.Jak dostanu tu megačumákovku, spadnu dozadu a vezmu se o něco do prstu, až mi v něm křupne. Doktor jí bleskurychle stříkl do žil sedativa a Lotta za chvilku chrněla. Dojeli jsme do nemocnice, kde ji okamžitě převezli na jednotku intezivní péče a mě k jinýmu doktorovi, kde mi zastavil krvácení a dali do sádry ruku.Zlomenej kloub. Potom ze mě dostali číslo na lottiny rodiče a mě odvezli domů. Objevím se u Lauriho doma. "Co se ti stalo, ty vole?" přivítá mě vyděšeně. "Neříkej mi vole, ty krávo...Jsem se prala s Lottou, no." pokrčím rameny a chci se vytratit nahoru. Lauri mě však chytne. "Jak, rvala?" Všechno mu ve stručnosti povyprávím a chci už fakt rychle zmizet nahoru, ale Lauri mě ZASE chytne. "Počkej, počkej, počkej...Máme návštěvu..." a odvede mě do kuchyně, kde sedí celá banda The Rasmus a ještě jeho ségra Hanna i jeho sestřenice Pavla a jeden kluk s krátkýma vlasama. Okamžitě ho poznám. Panebože to je.....Ville! Zůstanu koukat jak slepice na právě snešený vajíčko, až do mě musí Lauri strčit. "Ták, Villíčku, tady je moje holka Mia. Mio, tohle je můj kámoš Ville. Znáš ho určitě ze skupiny HIM." Ville se zvedne, potřese mi rukou a na seznámení mi ještě vlepí pusu. "Hele, hele...Ville..." dodá varovně Lauri s úsměvem. "Co je?" řekne s provinilým výrazem. "Sorry," otočí se pak na mě a odzbrojí mě tím svým nádherným úsměvem. "Nevěděl jsem, že si tě Lintušák tak hlídá. Máš dobrej vkus." prohodí už k Laurimu.Lauri na mě kývnul, ať si přisednu k němu. Zavrtím hlavou a omluvím se, že si jdu nahoru lehnout, že mě to mrzí, ale pokec hodíme jindy. Jdu směrem ke schodům, vylezu do patra a zalezu do koupelny. Pustím na sebe proud vlažné vody a úplně ponořená do svého světa si začnu zpívat jednu písničku z filmu Fantom Opery. Tu miluju. Po půl hodině vylezu z koupelny a když chci zapadnout do pokoje, někdo mě předeběhne. Pavla. Otočím se k ní a ta na mě hodí prosebný výraz. Kývne hlavou dolů a už mě odvádí jako trestance. Dojdeme do kuchyně a už od dveří zjistím, že tam na mě všichni zírají. Pavla na mě hodí ještě jeden prosebný výraz a já s povzdechnutím přikývnu. Dej Bože, ať se nečervenám před Villem a nebo neudělám nějakou trapárnu, modlím se k Bohu, zatímco mě Pavla vede ke stolu. Lauri si mě odchytí a posadí vedle sebe, pod stolem mi stiskne ruku a usměje se. Sedím vedle Villa a Lauriho, naproti mám Hannu. "Hele, Mio..." začne Lauri s vážným tónem v hlase a s vážnou tváří. Co se to tu děje? Tázavě kouknu na lidi kolem sebe, vyjímkou Villeho. Kdybych se na něj podívala, určitě bych zrudla. Přece jenom nesedíte vedle svého oblíbence každej den, že jo? Hanna a Pavla se tváří vážně, Eero s Paulim radši koukaj do stolu a studují strukturu kytiček.z těch jejich výrazů nic nevykoukám. A Aki? Ten se zbožným výrazem pozoruje Pavlu a nepřítomně se culí. "Víš..." ozve se vedle mě. Kouknu odhodlaně na Lauriho. "Tak to sežvejkej a vyplivni to." doporučím mu to. Dalšího blabla se ujala radši Hanna. "Hele Mio, k tomu proč tě sem Pavla přivedla. Tys teď byla ve sprše,co?" Ježíš...co jsem zas provedla? Zděsím se. Hanna si mého zděšení hned taky všimla a hned mě začala uklidňovat. "Ne, nic se neděje, jde jen...ehm...o tvůj zpěv." To ty moje falešný tóny byly slyšet až sem? Panebože to je trapas. "A....a...co je sním?" "No, jde o to, že...je naprosto perfektní. Něchtěla bys...nechtěla bys zkusit zpívat ólo?" "Cože? Si děláte srandu, ne? Copak ve Finsku je 15.října apríl?" "Ne, fakt si neděláme srandu." řekne mi Ville, který až do teď byl ticho. "Tvůj hlas má skvělou, krásnou barvu, tak...nechceš to zkusit?" "Ne...ne. Ne! NE!" "Nechám ti čas na rozmyšlenou," řekne zase Hanna. Pak položí nějakou vizitku na stůl. "Kdyby sis to rozmyslela, zavolej." Nahoře v posteli přemýšlím o svým zpěvu. Otevřely se dveře a v nich stál Lauri drží stříbrný tácek s CD. Přes paži má přehozený bílý malý ručník, takže vypadá jako sluha. "Přeje si lady noční díl Kobry 11?" "Nepřeje...co chceš?" Lauri odhodí tácek nešetrně na stůl a lehne si ke mě. Obejme mě a začne líbat vzadu na šíji. "Tak...jak ses rozhodla?" "Co? Tyyy...vypadni." Vyrazim Lauriho ven. Přišel jen proto, aby mě přesvědčoval? Ani náhodou...Mám se rozmyslet sama nebo ne? "Dobré ráno, miláčku." halasí Lauri od sporáku, kde kuchtí snídani. "Dobré, broučku." políbím ho na pozdrav a zasednu ke stolu. Za chvilku mi Lauri donese jídlo a popřeje dobrou chuť. Snídani má snězenou dřív než já a tak na mě zbožně kouká. "Co je?" "Tak co?"vypálí na mě otázku. Odhodím příbor. "NE!" O pár dní později "Dobré ráno, miláčku." halasí Lauri. "Dobré, brouku." líbnu ho a zívnu. Pfffff...dneska ti nakopnu prdýlku...jestli to bude zase to jeho oblíbený jídlo... Blééé. "Dobrou chuť..." "Dík." Radši ani nekoukám co to je, ale podle prvního sousta jsem zjistila, že...jde o moji oblíbenou krupicovou kaši!!! "Mňam! Lauri, ty můj drahej..." zaculím se na něj. Lauri jako vždycky dojí dřív a zbožně na mě kouká. "Co je?" "Tak co?" "Klidně." Tahle odpověď ho zřejmě zaskočila. "Cože? To jako...Hurááááááá!" "To je radosti..." podotknu ironicky.Lauri honem odběhne, jako by mu hořela koudel za zadečkem a hned volá Hanně. Donese mobil do kuchyně, zapne handsfree a slyšíme vyzvánění. "Ylönenová, co chceš Brambuško?" Vyprsknu smíchy, Lauri zrudne, že být rajčetem, dojdu si do solárka. L.: "A...Ahoj..." H: "Co je? Mám tu klienta...možná budete mít vystoupení v Nosturi. Kdo se to tam tlemí?" L."Mia...hele už se rozmyslela." H:"Sorry, hned jsem zpět" zašeptá do telefonu, zřejmě k tomu klientovi. "No a jak?" L.:"Prej......." H. "Ty debile, jak?" L:"Prej jo..." H: "Fakt? No skvělýýý!!! Hned zavolám Villemu a Pavle! Jo a Mio, dneska v jednu u Nosturi. Sejdem se a domluvíme se. Pa, hrdličky!" a zavěsí. "To je radosti." poznamenám suše. Lauri se rozzáří a popadne mě do náruče. "Co blbneš?" křiknu, málem sem se břinkla o lampu. "Nic, jen....ale to je jedno...Teď je hlavní něco jiného..." "A co?" "Miluju tě." vydechne a jeho jazyk mi zaplní ústa. V jednu už přešlapuju u Nosturi. V jednu pět už jsem značně nervózní a v jednu třicet už zuřím. "Hej! Mio!" doběhne ke mě Hanna s Pavlou. "Kde jste? A to jste běželi na tomhle?" ukážu na jejich boty na aspoň pěticentimetrový podpatky. "No, nestíhali jsme no. Byla zácpa." odvětí a ukáže na Nosturi. "Zapadnem? Příšerně mě bolej packy..." "Ani se nedivim..." šeptnu a uvolním cestu Pavle, která se vrhne dovnitř klubu a zabere barový židle. Hned se dá do řeči s majitelem. Ten na mě kývne na pozdrav a já mu pozdrav opětuju. "Takže..." začne nejistě, ale sebevědomě Hanna. "Budeš potřebovat, manažera. Můžu, pokud chceš, ti nabídnou své služby. Potom je tu takovej menší, ehm, problém." "Ja...jakej?" "Tetování. Určitě sis všimla, že Lauri i Pauli, kteří o Dynasty taky patří, mají na rukách tetovku. Musíš si ho dát taky udělat, pokud podepíšeš tuhle smlouvu." Smlouvu od ni přijmu, pročtu si ji asi dvakrát a pak na potřetí se zeptám na nějaký věci, kterým nerozumím. Pročtu si ji ještě jednou a pak ji podškrábnu. "Kiitos... a teď...Kam s ním?" zeptá se s vážnou tváří a vzápětí vybuchne smíchy. "Já nevím, na kotník?" "Jo to by šlo..." "Ehm, Hanno, na co to tetování je?" "No..." zamyslí se. Koukne do pár papírů a pak prohlásí. "Je to proto, abys měla nějaký ty výhody, co nemaj ostatní zpěváci, ani zpěvačky. Můžou tě bez pozvánky pouštět na různý akce atak. Chápeš?" "Jo. To by pochopil i blebej." Mávnu rukou a napiju se. Hanna se začne smát a pak mi se slzami v očích řekne. "No vidíš a můj vlastní bratříček to nepochopil." Vyprsknu vodu a pokropím nějakýho chlápka. Ten si toho asi ani nevšimne, byl dost nalitej. Vyjdeme ven a Hanna prý údajně chodí s tím chlápkem, který dělá v Dynasty tetování. Staneme před budouvou sídla Dynasty, ale Hanna zabočí do malé, temné uličky se starými domky a karavany. Dojdem až k poslednímu domu a Hanna vytáhne klíče. Vejdem dovnitř, svlečem boty a Hanna křikne do "domu". "Hej? Christy! Jsme tu!" Z levé strany k nám přistoupí Christ. Koukne na ni láskyplným pohledem a přivítá ji vášnivým dlouhým polibkem. Jako na povel se s Pavlou otočíme. Pavla je celá červená. "Ehm...Co potřebujete, Mio?" Tak on už ví, jak se jmenuju? "Máte moc hezký tapety na stěnách." zablekotám. "No..." ujme se slova Hanna. Naštěstí. "Potřebuju abys jí vytetoval Dynasty, tím gotickým písmem, jakos to dělal Paulimu a Laurimu." "Jo...už vím. Takže kam to bude?" "Na..kotník?" "Ne, tam by to nebylo nejlepší...Co takhle...Tahle část paže?" Ukáže mi pod rameno a prstem přejede až k loktu. "Klidně." souhlasím po přemýšlení. Odvede si mě k sobě do vedlejšího pokoje a posadá na židli. Optá se mě na všelijaké alergie a pak si vezme do ruky tetovací jehlu. "Pozor, teď to trochu štípne." upozorní mě a přiloží jehlu k mé paži. Au. Bolest to byla hrozná, ale jen ze začátku, pak to spíš bylo něco jako lechtání. Za necelých deset minut je hotovo a Chris mi to ováže. "Tahle zavázaný si to nech takových deset dní. Nechoď s tím moc na sluníčko. Za deset dnů se tu ukaž, já ti dál poradím." "A do sprchy?" "Obalit igelitem." "Dík." Hanna se s Chrisem rozloučí zase vášnivým polibkem a jak jdu ze dveří, slyším jak mu ještě šeptne v tom smylu, že za dvě hodiny bude zpátky.Za půl hodiny jsou konečně doma, zejtra se mám dostavit do Dynasty, nařídila mi to Hanna a pelášila pryč. "Ahoooj!" zahalasí Lauri, jakmile shodím boty a hodlám zaplout nahoru do pokoje. "Co to máš na ruce? Áááá!" zakřičí hystericky. "Cos blbla? Já říkal Hanně, že..." "Klid," přeruším ho. "Jen mám tetování. Něco jako ty." "Fuj...já myslel..." "Jo, jasně. Jdu do pokoje." Vyjdu schody a padnu na postel. Ruka mě pod obvazem začíná svědit. Musím to převázat. Najdu hodně vaty, obvaz a sednu si na postel. Začnu pomalu rozmotávat obvaz, až mi zbyde na ruce jen vrstva vat. Tu opatrně sundám jedním tahem a uvidím zářivě černý goticky napsaný nápis DYNASTY. Okolo je to trošku zarudlý, ale hned to zase zavážu, třeba to bude zítra lepší, až to budu zase převazovat. Najednou se otevřou dveře do mého pokoje a vstoupí zasmušilý Lauri. Chtěla jsem se zeptat, co tu dělá, ale neušlo mi, že je nějaký duchem nepřítomný. Sedl si vedle mě na postel, pak kouknul ke skříni a šel k ní, otevřel jí a prohrábnul pár triček. Udiveně se do ní podíval, podrbal se na hlavě, protřel si oči a kouknul do ní znovu. Pak vyndal moji podprsenku, kouknul na ni a mumlal si pod vousy. "Ty wole, Lauri, tohle ty nosíš?" zkusmo si ji podrží před sebou, koukne do zrcadla, nasadí divnej výraz a dá ji zpátky. To už nevydržím, začnu se tlemit, ale Lauri nic. Ježíš, on je snad zhulenej. Koukne do zrcadla a prohrábne si třídenní strniště. Pak se podívá znovu a pohled mu sjede na tužku na oči. Vezme si jí, zvýrazní si linky pod očima a chce padnout na postel. Tam zmerčí mě, koukne na mě přísným pohledem a řekne: "Hele, Mio, nemám náladu, bolí mě hlava, támhle jsou dveře." "Hele, Lauri, co se tu tak roztahuješ, tohle je můj pokoj." Teď se probere a s vykulenýma očima a šokovaným výrazem se na mě podívá. "Co...cože to? Že by?" "Že by to byl tygr, co? Tohle je můj pokoj, to byla moje skříň a moje...ehm...oblečení, moje zrcadlo a moje tužka na oči. Nějaké dotasy?Jo a cos tu vůbec dělal? Co se stalo?" "Ne, nic..." "Ale jo...co je?" dorážím. "Nesmím to říct." "No tak když nemůžeš, nemůžeš. Můžeš jít do SVÝHO pokoje?" ukážu na dveře. "Ne...můžu...můžu..." "Co jestli můžeš?" "Můžu si lehnout k tobě? Prosíím..." udělá na mě sladký kukuč, kterýmu nikdo neodolá. Posunu se a kývnu na něj. "Tak pojď, ale žádný blbosti." "Ano..." Lehne si vedle mě, já se k němu přitulím a povídáme si o ničem... Tahle idylka nám vydrží až do večera. Samo, že párkrát odběhnem, abysme si ukradli něco dole v lednici... Nakonec u skvělýho hororu usneme si v náručí. Ráno mě probudí sluneční paprsky, ptačí zpěv a ...Lauriho vlasy, které mě šimrají v obličeji. Pousměju se a zachloubám se hlouběji do jeho vlasů. Lauri otevře oči a pousměje se. Zvedne hlavu a mě sklouzne hlava na jeho hruď. Zachloubám se teda do jeho široké náruče a přemýšlím. O ničem konkrétním, jen...Prostě tak o všem a o ničem. Lauri si toho asi všimne, že dostávám nepřítomný výraz, takže mě políbí a zašeptá mi do vlasů: "Mio..." "Hmm?" "Dneska budu až do večera pryč." "Hmm." zamumlám zas. "Jestli chceš, můžeš jít se mnou." "Hmm." takhle ho vždycky vyprovokuju. Pak se mnou pět minut nemluví, mluvka jeden."Umíš něcojinýho než hmm?" "Hmm." "Chjo, tebou je taky dneska řeč." povzdychne si a odsune mě, aby mohl vstát. Zvednu hlavu. "Co jsi říkal?" "Nic...jen, že jsem hned tu." Vstanu, oblínu se a sejdu schody, pustím Raffa a zapluju do kuchyně. Lauri tam za chvilku přijde, sedne si mlčky ke stolu, já mu mlčky přisunu snídani a jdu nahoru do ložnice. Za chvíli přijde a kývne na mě, ať jdu. Protože jsem mu ráno v našem "rozhovoru" kývla, jdu. Seberu mobil, klíče, míček, batoh, který mi Lauri podává, Raffa a vyjdu ven do prosluněného helsinského dne. Najednou ucítím něčí (čí asi) ruce na pasu a jemný až plachý polibek na krku. Odstrčím Lauriho, abych se mohla dostat k jeho rtům. Lauri se po polibku usměje a políbí mě tak vášnivě a chtivě, že strnu údivem, takhle chtivýho ho neznám. Nicméně, polibek mu opětuji, takže ani nezaznamenám, že jsme Raffovi málem přiskřípli ocas do dveří a dostanem se do obýváku. Dopadnem na gauč, aniž bychom přestali v líbání. V rychlosti ze sebe strháme oblečení. V poslední chvíli ho zarazím. "Lau...Lauri...nech toho měli jsme jít pryč." Lauri zaskučí, oblékne se a znovu zaskučí. Je mi jasný proč. Jeho vzrušení je dost velké, myslím, že sem se právě připravila o skvělej zážitek. Za půlhodiny už je konečně v "normálu" a tak můžem vyrazit pryč. Venku uvážu Raffa a vykročíme ruku v ruce do slunného dne. Ještě nevíme, co na nás čeká za rohem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama