Prázdniny snů 11...

2. srpna 2007 v 23:46 | Kattie
Vyběnnu znova nahoru, tentokráte do svého pokoje a vyhrábnu jiný batoh, daleko větší. Ten svůj původní, vyprázdním a věci na skládám do toho druhého. Konečně mám všechno hotový. Všechno si rychle překontroluju. Spacák mám, jídlo a pití taky, oblečení na spaní, mobil s dostatkem kreditu.. "Mio! Pojď už!" křikne na mě ode dveří Lauri. Obouvá si tenisky a do batohu dává ještě botasky, co kdyby náhodou... Šťouchnu do něj, až se praští o polici a sesypou se na něj krabce s pohledama. Začnu se šíleně tlemit a Lauri se zmůže jen na:"HAHA, jsme se zasmáli..." a vstane.Ještě brnkne klukům, že dneska se nikam nejede a vyrážíme. Ještě se musíme jednou vracet, protože jsme zapoměli Raffa a Lauri klíče. Pak když už máme opravdu všechno, šlapeme směr nádraží. Za deset minutek jsme tam a Raffovi, ač se mu to nelíbí, musí Lauri nasadit vodítko a košík na tlamu. Koupím lístek (Lauri se ani neopovážil tam dojít, stáli tam potřeštěný fanynky, a hned si nasadil čepici a sluneční brýle) nemohla jsem ho poznat a tak jsem kolem něj prošla bez povšimnutí. Ještě že mě chytnul a řek: "Kam jdeš? Já sem tady..." "Sorry, jsem tě nemohla poznat no...Sem u tebe zvyklá na černou čepici a ne na bílou..." Najednou se ozve nádražní hlasatel: "Na druhou kolej přijíždí vlak, směr jízdy jezero Langelmävesi.Odjezd za deset minut." "Pojď," šťouchne do mě Lauri. "Obsadíme si kupé pro sebe." rozeběhnem se ke kolejišti, a bleskurychle zabereme kupé. Lauri ho zamkne a zatáhne závěsy. Nato si sundá tu svoji roztomilou čepičku a brýle. Sednu si k němu a Lauri mě obejme kolem ramen. Za chvilku se dáme do pohybu a vychutnáváme si finskou krajinu. Raff nám tam leží u nohou a chrní. "Za jak dlouho tam budem?" zeptám se Lauriho. "Příští zastávka jezero Langelmävesi." odpoví za něj hlas, který se rozlehne celým vlakem."Tady máš odpoveď." řekne mi se smíchem Lauri a vstane. Vezme batohy a já Raffa. Vystupujeme jem my dva (teda tři) na samotě u lesa. Nadechnu se a cítím čerstvý vzduch. Cítím tu vodu, les a zase vodu a les. U tohohle jezera jsem nikdy nebyla, když sem tu byla na prázdninách u dědy, nikam jsme moc nejezdili.Teď už můžeme pustit Raffana z vodítka a Lauri mě zavede k jedný chatce. "Tadyhle je moje sídlo, když chci někam zdrhnout..." odemkne a já vlezu dovnitř. "Nádhera." vydechnu. To jsou moje první slova, když sem viděla jak to má zařízený. Krb, před ním pohovka a na zemi kožešina. Jako z americkýho romantickýho filmu. Lauri mě zavede nahoru a ukáže mi podkroví. Je tam jen jeden pokoj, a to ložnice. Manželská postel je povlečená saténovými povlaky. "Nemuseli jsme brát ty spacáky," řekne Lauri. "Myslel jsem, že se na to Mikko vykašle." Ani se radši neptám kdo to je. Jdu zase dolů dát do lednice jídlo a pití, aby se to rychle nezkazilo. Lauri mezitím otevřel všechny okenice a okna, aby se to tu vyvětralo. Pak mě odežene od lednice. "Pusť mě k tomu, udělám něco k snědku.Ty si sedni támhle ke krbu a sleduj mistra." sednu si teda ke krbu a koukám na tzv. "MISTRA". Lauri si pustí rádio a začne zpívat Fire od SCOOTER. Myslela jsem, že mi praskla bránice. Naštěstí mě neslyší, Lauri to nemá rád když se někdo směje jeho tanečnímu umění... Lauri se najednou otočí a já musím zachovat vážnou tvář, a protože to jde těžko, tak se kouknu do ohně. Lauris někam odtančí a vyčaruje odněkud krásný talíře. "Po babičce," mrkne na mě a tváří se přímo posvátně. "Pojď ke stolu, za chvilku to bude." "To jako musím zase vstávat jo? Ty mě štveš..." "Pojď, lenochu..." zatáhne mě za rukáv takže sem donucena násilím vstát a Lauri mě odtáh až ke stolu. "Čekej..." řekne. "Čekám, já stále čekám..." začnu polepávat prsty o dřevěnou desku stolu."Asi to jídlo nedostaneš..." usoudí Lauri. "No a mě bolí hlava..." argumentuju. "Na, sím tě." řekne mi se smíchem a sedne si naproti. Postrčí ke mě talíř s něčím ostře vonícím, takže to bude pálit. Je mi to fuk já snesu hodně. Dám se do jídla.Po prvním soustu ho musím pochválit. "Teda, Lauri to je mňamka." Jemu se rozzáří ty jeho zelený oči a sedne si vedle mě. Svůj talíř nechá tam kde je, a mě vezme vidličku z ruky. Začne mě krmit a já jeho. Dívá se na mě a měkce se usmívá. Za chvíli už jsou talíře prázdný a já je vezmu do kuchyně pod vodu. Cítím jak mě Lauri pozoruje. Pak vstane a s očima na mě přilepenýma zamíří spešně nahoru do ložnice. Až moc spěšně, řeknu si v duchu a dávám si záležet, aby se talíře leskly jako nový. Jsou přece po jeho babičce. Položím je do prázdnýho kredence, nevím odkaď je vykouzlil, takže to neřeším. Ještě po sobě uklidím a jdu koknout k jezeru. Za chvilku se bude stmívat a chtěla bych vidět západ slunce. Vyjdu a zhluboka se nadechnu. Čestvý to vzduch. Kouknu se směrem k jezeru a kolem mě prolítne nějaká šmouha. Ani ji nevnímám, stejně vím, kdo nebo co to je. Raff vlítne do jezera a zetímco pozoruju tu hromadu chlupů, jak se čvachtá ve vodě a spokojeně si rochňá , něčí ruce mě zezadu obejmou. Ucítím jeho dech vzadu na mým krku a jeho rty se sunou dolů po páteři a zase nahoru. Projede mnou vlna vzrušení, ale Lauri si položí bradu na moje rameno a zakouká se do dáli. Cítím pocit klamání a opřu si svoji hlavu o jeho a pozorujeme spolu slunce, jak se pomalu sklání k obzoru.Je to nádherná podívaná, zvlášť když vidíte, jak sluneční paprsky obarvují hladinu vody na jezeře a mraky. Lauri za mnou dýchá tak jemně,jako by mi sebevětší vdech měl nějak ublížit, jako bych byla z ledu. Jeho ruce už necítím kolem pasu, jako byly před pěti minutami, ale cítím jak sjíždějí pomalu níž na zadek a pak je vede zase nahoru. Otočím se, vymknu se mu z náruče a hvízdnu na Raffa. Západ slunce už stejně skončil a je tma a už vykukují první hvězdy. Raff se loudá za mnou a já ho zamknu do chaty. Vrátím se zpátky k Laurimu a jak je ke mě otočený zády, obejmu ho zase já. Lauri se otočí, mrkne na chatu a pak zpátky ke mě. Vím, na co myslí a jen mu s úsměvem řeknu: "Máš smůlu, jdem se projít." a kývnu hlavou k lesu. Laurimu se rozvítí oči, a všimne si že mám na sobě sukni. "Tak ty máš sukni a chceš jít do lesa jo? Tak jdem..." s těmito slovy mě vezme za ruku a pomalu, ale opravdu pomalu se mnou míří k lesu. "Ukážu ti jedno místo. Je to to nejkrásnější co si kdy viděla." šeptne mi po chvilce. Staneme na palouku, kde uprostřed palouku svítí měsíc. Je to jako by tu tančili každý den víly. Jako z pohádky. Lauri mě zavede přímo do jeho prostředka a nastaví mě zády k měsíci. Poodstoupí a usměje se na mě."Vypadáš jako víla." Jako by mi četl myšlenky. Lauri se rozhlédne kolem a vezme mě za ruku. Táhne mě ke křoví. "Lauri, ne tak rychle." "Pššš...chodí tu jeden hajnej...nesmí nás slyšet ani vidět." Zalezem do křoví a máme báječnej výhled na palouk. Není nás ani vidět. Lauri měl pravdu. Za chvíli vyšel z lesa hajný a ved si s sebou nějakou mladou holku. Hajnej na ni asi mrkne, protože se ta holka zachichotá trapnným hihihi. Lauri se uchichtne a pošeptá mi: "Pojď, ale drž se při zemi. Na tohle porno jsme trochu malí..." Přilepení k zemi se odplazíme až na kraj lesa a pak se zvedneme a s hlasitým smíchem běžíme do chaty. Zabouchneme dveře a já se smíchem zavřu. Lauri se už nesměje, roztouženě se na mě dívá a pomalu mě políbí. Vezme mě do náruče a po pár potížích se dostaneme konečně do ložnice. Lauri mě tam položí, hned nás zbaví oblečení a oba se ponoříme do hloubi vášně a něžností, kterými naplňujeme tuhle noc... Ráno se vzbudím na zemi, ani nevím jak jsem se sem dostala. Vstanu a šlápnu na Lauriho. Leknu se, že se vzbudí, ale Lauri jen něco zachrochňá a spí dál. Jak sem byla rozespalá, nevšimla sem si, že.,..Lauri spí s kalhotama jako by to byl plyšáček. Mám co dělat abych se neroztlemila na celou ložnici, takže radši sejdu dolů a udělám si snídani. Lauri tam přijde asi za hodinu, parádně rudej a rozcuchanej. Raff se po tom, co Lauri usedne ke stolu zvedne a odejde do vedlejšího pokoje. Lauri se na něj užasle podívá a zakroutí hlavou. "Buď mě ten pes nesnáší nebo mě nesnáší..."zamudruje. Radši vyjdu ven, vzala sem si plavky a lehla si k jezeru. Všimla jsem si že se ke mě někdo přiblížil...a najednou na mě chrstnul vodu! "Ty kurníkovče!" "Ano, sestřičko?" uslyším dušený smích. Otočím se a uvidím nějakýho cizího mužskýho, kolem dvacetipěti až třiceti, hnědé vlasy s pronikavýma očima a vypracovaným hrudníkem. "Ježíš, pardon, já sem si vás spletl s mojí ségrou." "Nic se neděje." řeknu "Tak, můžu se přidat?" "Jistě." ohlédnu se k chatě, abych viděla jestli tam je Lauri. Neznámý se ohlédne taky a zeptá se mě: "Máte tu přítele?" "Ano..." řeknu s pokrčeními rameny. "A kdo vůbec jste?" "Já se ještě nepředstavil? Já jsem Waldemar, zkráceně Waldi." "Já jsem Mia." Potřásli jsme si rukama a já ucítila takový zvláštní pocit. Ruku jsem mu zase vytrhla a provinile se skácela na deku. Waldi si lehnul vedle a už bylo ticho. Vystavovala jsem se slunečním paprskům a najednou mě přemohla únava.... Najednou ucítím dotyk Waldiho ruky na mém stehně jak jde výš a výš... Je mi to více než příjemné. Pak ucítím Waldiho rty na mých. Najednou mi bleskne hlavou. Neblbni, Mio, máš Lauriho! Odstrčím ho, i když nechtěně a rychle jsem sbalila věci a zdrhala k chatě. "Počkej!!!" řičí za mnou Waldi. "Já jsem to tak nemyslel!" Doběhnu a zabouchnu za sebou zprudka dveře. Málem jsem zahla Laurimu. Panebože, Mio, ty seš debil! "Lauri?" křiknu nahoru. Nic. "Lauri!" Vyběhnu schody do podkroví a najdu Lauriho na zemi. "Lauri?" kleknu si k němu. Vzhlédne ke mě s opilým výrazem. Nevěřícně na něj kouknu. Od tý doby co spolu chodíme, se ještě neožral beze mě. "Co? Ty seš tady? Já myslel...že seš venku s tím...tím...klukem..." Sakra, pomyslím si. Von mě viděl... "Lauri..." chci mu to vysvětlit. "Dej mi pokoj." umlčí mě. "Zejtra se vrátíme domů a já tě už nechci ani vidět, jasný? Novináři měli pravdu. Zase jedna co chce jen moji peněženku a pak si začne chodit s jiiným a mě podvádět nikdo nebude. Slyšíš? Nikdo!" Po těhlech slovech se zvedne a vrávoravě odejde dolů. Tohle bylo tvrdý...řeknu si. Ale zasloužím si to. Raff ke mě přijde a oblízne mě. To bude v pohodě. Jakoby mi chtěl tohle říct. Kouknu se do jeho hnědých chápavých očí a zvednu se. Musím mu to vysvětlit. Já ho miluju. Sejdu dolů a Lauriho uslyším v koupelně. Chci jít za ním, ale je zamčený. Slyším podivný zvuky. Naslouchám. Brečí. Usilovně pláče. A to jen kvůli mě. Sem blbá... Odstoupím ode dveří a vytratím se ven. Jdu do lesa. Na místo, kam mě zavedl. Dojdu tam a vzpomenu si jak mi řekl, že vypadám jako víla. Uslyším za sebou kroky. Třeba to je Lauri. Otočím se a uvidím Waldiho. "Co chceš?" vyjedu na něj. "Co ti je?" "Co mi je? Nechápu jak sis moh dovolit na mě šáhnout! Kvůli mý blbosti a tvý troufalosti se se mnou právě rozešel přítel!" "To sem nevěděl...promiň...ale to teď znamená..." zablejskne se mu v očích. "Že jsem volná! JO! SPOKOJENEJ!? Zničil jsi mi skvělý, až pohádkový vztah!!!" "Prosím vás! Musíte tady tak ječet?!" vyjekne na mě hajnej, který ani o tom nevim byl za mnou. "Promiňte." řeknu už se slzama v očích a vyběhnu z lesa rovnou k jezeru. Zastavím se a zadívám se na vodu. Je tak průzračně čistá, skoro je vidět na dno. To už nevydržím a svezu se úplně k zemi. Teprve teď mi to došlo. Lauri mi dal kopačky, za to můžu já. Začíná se stmívat a tak jdu do chaty. Lauri tam spí na gauči s flaškou vodky v ruce. Opatrně mu ji vezmu a naposledy, když není při vědomí, ho políbím a pohladím po tváři. Lauri mě ale chytne za ruku a odstrčí mě od sebe. "Nech mě bejt a jdi spát, zejtra v pět nám jede odsud vlak." řekne s znechucením a otočí se zády ke mě. Vyjdu nepřítomně schody a třísknu sebou do postele. Teď dám znovu průchod slzám a promočím polštář. Usnu zase někdy k ránu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama